Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Běžný život upírů

29.11.2009 (13:45) • Tessina • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2659×

Stála jsem u okna a svůj zrak jsem upírala na auto, které se právě přiřítilo ze zatáčky. Ten Edward jezdí jak šílenec, pomyslela jsem si. Byla jsem na něj pořád naštvaná. Včera jsme se strašně pohádali. Ani nevím, proč ta hádka vznikla. Prostě jsme na sebe začali najednou řvát a vrčet. Edward v noci někam odjel. Docela jsem se o něj bála, byl schopný všeho. Ulevilo se mi, až když jsem uslyšela ráno jeho Volvo, jak přijíždí k domu. Otočila jsem se od okna a zhluboka se nadechla, i když to nebylo potřeba. Už dlouho jsem nebyla na lovu, a tak jsem se rozhodla, že si půjdu něco ulovit. Najednou se ve dveřích objevil Edward.

„Půjdu s tebou.“ Ani jsem si nevšimla, že mám odtáhnutý štít. Sakra, tohle se mi stávalo pořád. Hned jsem si zatáhla svoje myšlenky a podívala jsem se na něj tázavým pohledem a on pochopil.

„Ale prosím tě, přece nebudeme naštvaní na věky.“ Usmál se a přitáhl si mě k sobě do náručí. Nejdřív jsem na něho nevěřícně zírala, ale potom jsem se poddala jeho sladkému úsměvu a vášnivě ho políbila. Takhle bych vydržela i celý den, ale tak po půl hodině jsem se od něho musela odtrhnout, protože moje hrdlo mi začalo připomínat mou žízeň.

„Tak co budeme dneska lovit?“ Zeptala jsem se, ale už jsem předem věděla odpověď.

„No samozřejmě, že pumy. Máš snad chuť na něco jiného?“ Něco mě napadlo, ale to s lovem rozhodně nemělo nic společného. Musela jsem se zasmát, ale on mě přerušil.

„No, to jsem zrovna nemyslel, ale nezní to špatně.“ Rošťácky se na mě podíval.

„Edwarde Cullene, je sice pravda, že jste přitažlivý, ale tu postel jsme koupili teprve před týdnem a mně se líbí a nechci ji tak brzy zničit.“ Vypadal překvapeně. Zřejmě takovou odpověď nečekal. Totálně jsem ho odrovnala. „Takže jdeme lovit.“

Rozběhla jsem se do lesa. Náhle jsem ucítila dvě pumy pár metrů ode mě. Moje žízeň byla veliká, takže není divu, že jsem v okamžiku měla celý její obsah krve v sobě. Pamatuji si na svůj první lov, kdy jsem byla celá od krve, ale teď jsem už byla lepší, na tričku jsem měla jen pár kapek a moje oblečení drželo pohromadě. Ani jsem si nevšimla, že tam Edward není se mnou. Zděsila jsem se a najednou mě něco zezadu chytlo za krk. Ztuhla jsem a zavrčela.

„Ty se chceš se mnou prát?“ Byl to Edward. Měl rozzářený úsměv od ucha k uchu.

„Jestli tohle uděláš ještě jednou, tak klidně. Vyděsil jsi mě k smrti.“ Schválně jsem nahodila uražený výraz, ale on mě prokoukl a začal se smát, a rozhodl se, že si se mnou bude hrát.

„Tak pojď, dáme si páku.“ Rošťácky se usmál.

„Dobře, ale nebreč, až tě porazím.“ Sedly jsme si k jednomu pařezu a začali. Nešlo to ani na jednu stranu ani na druhou. Byli jsme stejně silní.

„Tak to tedy ne.“ Řekla jsem a dala do toho všechny síly. Jeho ruka se začala zaklánět před tou mou. Ale najednou to bylo obráceně. Takhle jsme se tam přetahovali aspoň hodinu.

„Jestli tady nechceš strávit sto let, tak bych navrhoval remízu.“ Zazubil se Edward.

„Dobře, ale to je jenom páka. Co si dát menší bitku?“ Teď jsem se pro změnu zazubila já.

„Nechci ti ublížit, Bello.“ Podíval se na mě vážně, ale já se stále smála od ucha k uchu.

Chtěla jsem ho trošku vyprovokovat.

„To je tak otřepaná výmluva,“ odsekla jsem. „Tak už si konečně přiznej, že si…“ V ten okamžik jsem ležela pod ním a už jsem se nesmála.

„Hele, já jsem ještě neskončila. A to jsi říkal, že jsi slušně vychovaný a přitom nenecháš dámu doříct …“ Naklonil se ke mně a políbil mě. Tak to ne. On si tu ze mě klidně utahuje. Odtáhla jsem se od něj.

„Tak to ne, pane Cullene. Máte týden utrum.“ Ani nevím, jaký jsem nahodila výraz, ale divím se, že jsem nedostala výbuch smíchu z toho jeho výrazu.

„Bello, prosím, řekni, že si ze mě děláš srandu.“ Rozhodla jsem se, že ho ještě chvilku podusím. Tahle hra mě bavila.

„Myslím to zcela vážně. Budeš mít odpočinkovou kůru a to se vším všudy.“ Tak teď jsem děkovala bohu, že jsem upír a můžu nahodit kamenný výraz, protože kdybych byla člověk, určitě bych dostala záchvat smíchu a museli by mě křísit. Edward nahodil nepopsatelný výraz. Tohle kdyby viděl Emmett, asi by byl první upír na světě, co umřel smíchy. Vypáčila jsem se z jeho objetí a začala dělat, jakoby se nic nestalo, protože už jsem to nemohla vydržet.

„Už bychom měli jít.“ V ten okamžik jsem vystřelila k domu. Edward se rozběhl hned za mnou. Doma jsme si sedli k televizi a sledovali nějaké filmy.

Asi tak za 3 hodiny jsem se zvedla a šla se převléknout. Měla jsem ďábelský plán. Když jsem Edwardovi nemohla dokázat, že ho v bitce porazím, tak se aspoň trochu pobavím na jeho účet.

Dala jsem si sexy prádýlko a šla jsem si sednout zpátky za Edwardem.

„Doufám, že ti to nevadí, ale Alice mi všechno vyprala, tak nic jiného nemám. Litovala jsem, že si ten jeho výraz nemůžu vyfotit. Skoro slintal, ale mě to pořád bylo málo. Chtěla jsem si s ním ještě aspoň hodinku hrát. Vstala jsem a ohnula se pro nějaké jiné DVD do spodní skříňky. Ani jsem se nedivila, když jsem ucítila jeho kamenné objetí. Snažil se mě otočit a políbit, ale já jsem se nedala.

„Tak vy chcete týden navíc, pane Cullene?“ V tom okamžiku kdy jsem to dořekla, seděl zpátky v křesle a snažil se na mě nedívat. Musela jsem se smát. Měla jsem ho dokonale v hrsti. Líbilo se mi to, ale věděla jsem, že jsem na tom stejně jako on. Přišla jsem k němu a sedla si mu na klín.

„Ty jsi ale hlupáček. Copak si myslíš, že bych bez tebe tak dlouho vydržela?“ Vášnivě jsem ho začala líbat, a on mi polibky vracel, ale v tu chvíli se ve dveřích objevila Alice.

„Bello, doufám, že si vzpomínáš na naši dámskou párty? Ve své vizi jsem viděla, že se chystáš dělat něco, co není ani trochu podobné dámské jízdě. Musím tě zklamat, ale na tu párty se těším už měsíc. Půjdeš pěkně se mnou.“ Úplně jsem na to zapomněla. Panebože, proč jsem si tu blbou hru neodpustila. Zbytečné mrhání časem. Chtěla jsem se zvednout, ale Edward mi to nedovolil. V tu chvíli mě Alice vzala za ruku a vytrhla mě z Edwardova náručí. Začali se o mě přetahovat jako malé děti o hračku. Vytrhla jsem se jim a šla si do svého pokoje pro knížku. Dneska si asi budu muset vystačit sama. Ti dva se tam budou nejspíš hádat do rána.

Asi po třech hodinách mě knížka začala nudit a vtom jsem si uvědomila, že mám na sobě pořád to sexy prádýlko, tak jsem se šla převléknout. Ti dva se tam pořád hádali. Divila jsem se, že je to pořád baví. Ani si nevšimli, že já už tam dávno nejsem. Oblékla jsem si šaty, co jsem dostala k Vánocům od Edwarda. Šaty jsem moc ráda nenosila, ale tyhle byly opravdu pohodlné. Sedla jsem si na pohovku a pustila si nějaké CD, abych neslyšela ty dva, jak se dole ještě pořád hádají. Asi tak po hodině jsem se naštvala a vběhla tam.

„Nerada vás ruším ve vaší konverzaci, ale nemohli byste se trochu ztišit? Už mě to vážně nebaví.“ Překvapeně se na mě podívali, ale potom se zase otočili na sobě a začali se znovu hádat. Tentokrát to bylo na téma - Čí je vina, že se tak hádají. Tak tohle už na mě bylo trochu moc. Hodinu bych ještě snesla, ale čtyři? To bych nevydržela ani já. A to jsem dost tvrdohlavá.

„Okamžitě toho nechte,“ zaječela jsem ještě víc, než jsem chtěla, ale aspoň se konečně uklidnili. Asi ode mě takovou reakci nečekali. Z hrdla se mi ozývalo hlasité vrčení. Ani jsem si neuvědomovala, co dělám.

„Bello, co to do tebe vjelo?“ zeptal se Edward a chtěl mě obejmout, ale Alice ho zadržela.

„Radši ji nech, chystá se zaútočit.“ Cože? Najednou jsem si uvědomila, že jsem přikrčená a chystala jsem se ke skoku. Okamžitě jsem se narovnala, ale nepřestávala jsem vrčet. Alice a Edward čekali, co se bude dít a nehýbali se. Otočila jsem se a uháněla směr les. Zastavila jsem se asi tři kilometry od domu. Ani nevím, jak dlouho jsem tam stála. Když jsem se uklidnila a z mého hrdla se konečně přestávalo ozývat vrčení, rozběhla jsem se zpátky k domu. Rozhodla jsem se je oba dva ignorovat. Někdy se chovají jak mimina. Došla jsem do našeho pokoje a uviděla Edwarda, jak sedí u stolu a čte si knížku. Podíval se na mě, a chtěl něco říct, ale já jsem ho ignorovala. Lehla jsem si na postel a pustila písničky co nejvíc nahlas. Edward si ke mně sedl a políbil mě na tvář. Dělala jsem, jakože tam vůbec není. Začal mě líbat na ústa, ale já jsem byla ztuhlá a tak se mu to moc nevedlo. „Bello, já se ti omlouvám, vím, že jsme se chovali jako malé děti, ale na to už sis přece musela zvyknout.“ Snažil se žertovat, ale moc se mu to nevedlo. Podívala jsem se na něj a v jeho očích jsem uviděla bolest. Tohle mě vždycky zlomilo. Objala jsem ho a začala vášnivě líbat, ale v tu chvíli zazvonil budík, že je  čas vstávat do školy. Edward ho vzal a rozdrtil ho na malinkaté kousíčky. Musela jsem se začít smát.

„Edwarde musíme do školy.“ Vstala jsem a začala se převlekat, ale on se nehnul ani o píď.

„A co kdybychom dneska zůstali doma?“ nahodil ten svůj psí pohled.

„No to by se ti líbilo, že? Ne, žádné takové, ty ulejváku. Pěkně se půjde do školy.“ Otráveně vstal z postele a začal si chystat věci. Teď už jsem si připadala opravdu jako matka, která vychovává pětileté dítě.

Autor: Tessina, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Běžný život upírů: