Jednorázovka s námětem, který se sám přímo nabízí - Bellin život po odchodu Edwarda. Jak se s tím Bella vyrovnala tentokrát?
09.02.2011 (15:00) • SiReeN • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 3634×
Bez ochrany...
Jsem jen člověk...
Z mého předešlého života mi nezbylo vůbec nic. Nemám ani domov. O oba jsem se sama připravila. Kdybych nebyla sobecká a dokázala snést pohled na mámino štěstí, zatímco já byla sama, žila bych dál spokojeným životem ve Phoenixu a nikdy by se mi nemohlo stát to, co se mi za čas strávený ve Forks stalo. Druhý domov jsem zničila ještě více než ten první. Můj chlad tátu dokonale odradil a teď jsme jen dva cizí lidé, kteří spolu žijí pod jednou střechou. Nemám domov. Nemám nic.
Jsem osamělá. S nikým se nebavím. Ne že bych nechtěla. To oni nechtějí. Odradilo je to, jak moc jsem se změnila. Nesnesli mou uštěpačnost, nesrdečnost a lhostejnost. To, jak jsem byla povznesena nad jejich starosti, které jsem před nějakou dobou taky mívala. To, co oni nazývali starostmi, jsem já nyní posměšně nazývala dětinskostí. Snažili se, ale já jejich snahu neocenila. A teď už je na to pozdě.
Mám strach. Každou noc se budím z nočních můr, abych po usnutí prožila další. Noc co noc jsou mým společníkem. Noc co noc jiné, ale přesto něčím stejné.
Jsem paranoidní. Bojím se stínů i sebemenšího šelestu. Musím spát s rozsvícenou lampičkou, protože se bojím, že když zhasnu, přijdou si pro mě. Oni se totiž ve tmě vyžívají.
Všude s sebou nosím zrcátko, které nepustím z ruky. Každou chvíli se dívám, jestli se za mnou někdo neplíží. Pod mým polštářem je dřevěný kolík a puška. Ale ani jedno mi nezaručuje bezpečí.
Letenky, které jsem dostala k narozeninám, jsem prodala a začala si šetřit na nové auto. U toho starého jsem nikdy nevěděla, jestli se ráno rozjede, a já už nikdy nechodila pěšky. Osamocená na ulici jsem totiž nejzranitelnější.
Už nejezdím do Port Angeles. Nemůžu. Je to tam až příliš nebezpečné. Já jsem v nebezpečí i na slunném prostranství, natož v nějaké temnější uličce.
Změnila jsem se, a to nejen povahou. Mé vlasy ztratily veškerý lesk, sem tam byl vidět i stříbřitý vlas. Můj obličej povadl, ochablo mi svalstvo. Sebemenší pokus o úsměv vypadal na mé tváři jako škleb. Ale já stejně nikdy nenašla důvod, proč bych se měla byť jen pousmát. Kolem očí mám vějířek vrásek a pod očima temné skvrny. Má kůže jakoby zešedla. Chodím s rameny shrbenými, jako bych na nich nosila všechny své obavy. Vypadám asi jako těžce nemocný člověk.
Cítím se v nebezpečí i v třídě plné lidí. Vím, jaké nebezpečí venku číhá na svou příležitost, a vím, že ani dav lidí je nezastaví. Je nezastaví nic. I kdyby Země zanikla, oni budou žít dál. Jsou nezničitelní. Téměř. Ale na to, abych je zničila, já nemám. Na to nemá nikdo. Kromě pár vyvolených.
Bojím se vlastního stínu. Bojím se pořád, den za dnem, a nic mě nemůže mého strachu zbavit. Ani odborníci mi nedokázali pomoci. Ten strach nejde přemoci. Strach o vlastní život mě bude pronásledovat až do smrti. A to nemusí být vůbec dlouhá doba.
Je to jako zlý sen, ze kterého se probudíte, a když znovu usnete, zdá se vám znovu. Nedá se ho zbavit, je neodbytný a stálý.
Může za to on. Edward. Zasvětil mě do světa příšer, ze kterého není úniku. Stala jsem se součástí toho světa. Seznámil mě s existencí upírů a vlkodlaků. Já se s nimi setkala. Ale nikdy ne sama. Vždy jen s ním. Ale on odešel. A já zůstala sama. Vydána jim na pospas. Sama. Bez ochrany…
Věnováno 21 úžasným lidem za úžasný týden v jejich společnosti. Díky.
Autor: SiReeN (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Bez ochrany... :
Wooow... Musím priznať, že naozaj nikdy by mi nenapadlo, že sa Bella bojí. Teda že sa môže báť. Ale bolo to úžasné. A originálne.
Pri každom jednom slove mi po tele naskakovali zimomriavky, celé to bolo také... reálne. Ako keby som tam stála celý čas vedľa nej, ako by som bola ňou. A to sa mi často pri čítaní nestáva. To dokážu len naozaj skvelí autori. A ty si, pochopiteľne, jednou z nich. A to bezpodmienečne.
Mne sa to naozaj veľmi, veľmi, veľmi páčilo. Neskutočne ti za tento zážitok ďakujem, určite to stálo za to si to prečítať. Jednoducho nádhera!
Páni, ona se bojí? To by mě asi nikdy nenapadlo... Že by byla naštvaná, to ano, ale... ona se bojí... částečně ji i chápu, kdo by se nebál po takových zkušenostech... originální nápad...
Bojí? Bella sa bojí? No to by ma nenapadlo ani keby sa na hlavu postavím ... Ale je to krááásne
Kecáš! Takto jsem o tom nikdy neuvažovala... Že by se Bella mohla bát, když Edward odešel. Máš pravdu, protože na to nikdy nebyla sama. Je to realistické, originální a moc krásně napsané. Povedlo se ti to!
Wow! Stále dokola mi svými povídkami dokazuješ, jak úžasná a originální autorka jsi. Bella po odchodu Edwarda... Je to stokrát omílané téma, ale ty z toho stejně dokážeš vytvořit něco, co by mě ani ve sn nenapadlo... A za to tě vážně obdivuju. Paranoidní Bella... Wow.
Když jsem byla mladší - asi tak do deseti let - taky jsem se bála! Hrozně jsem se bála tmy, že na mě něco vyskočí a někam odtáhne... Ještě teď mi jde mráz po zádech! Jo, jsem tak trochu srab...
A proto si vůbec neumím představit, co musí prožívat Bella... Chudák!
No nic, jdu si přečíst nějakou tvou další úžasnou povídku!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!