Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Bez lásky to nejde

14.09.2009 (12:00) • Heidi • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2728×

Renesmee:

Soustředěně jsem se dívala na tabuli snažíc se nevnímat vlezlé pohledy mého souseda. Jeho poznámky jsem pro jistotu vůbec nevnímám. Sice toužím po lásce ale ne takovéhle.

Mezi klukama jsem  sice žádaná ale já o ně nestojím. Teda stojím. Toužím po lásce, toužím po tom aby mě to pohltilo a já někomu mohla jeho lásku opětovat ale nejde se nutit.

Chtěla bych si najít opravdovou lásku. Tu kvůli které máš na tváři pořád úsměv. Když s danou osobou  nemůžeš být tak o ní alespoň sníš. Zajímá tě každý detail od toho co měla na snídani po barvu tkaniček na boty. Prostě vše. Nemůžeš se dočkat toho až se uvidíte. Do té doby jen odpočítáváš každou hodinu, minutu a pak sekundu.

„Hej kotě tak pojď se mnou na ten ples..“ žadonil spolusedící Tim tak hlasitě, že se to nedalo přeslechnout. „Budu hodnej neboj se.“

Pěkně mě zamrzalo, že zrovna Tima museli přesadit ke mně. Jenže já jediná seděla sama. Bohužel

Proti otázkám kdy mě někteří kluci někam zvou dost neohrabaným způsobem jsem  navíc imunní. Podobných návrhů jsem dostala tolik, že už ani nevymýšlím způsoby, jak odmítnout abych nezranila někoho city. Raději už ani neodpovídám.

Ples na který mě Tim zve se koná tenhle týden ve středu. Je ve všední den, protože zítřek začínají jarní prázdniny. Učitelé to zhodnotily tak, že aspoň se stihneme vyspat z kocoviny.   Sice nemám s kým jít. Jenže než s Timem tak raději vůbec.

Nevím co na mě všichni kluci vidí. Sice jsem něčím výjimečná ale není to krásou ale tím, že jsem jediná poloupírka na světě. Mám hnědé oči a i vlasy. Prostě normální.

Jediné co mě utěšuje jsou týdenní prázdniny, které začínají zítřkem. Budu s Jakobem. Samozřejmě. Celkem jsem si už zvykla, že jsme každou volnou chvilku spolu. Prostě takovej hodnej strejda Jake… Ikdyž musím uznat, že poslední dobou se některé věci měnní…

Rodiče, Bella s Edwardem mi návštěvy Jacoba povolují bez řečí. Moc to nechápu, protože o většinu věcí musím dlouze přemlouvat.  Raději to neřeším. Stejně bych se nedopídila odpovědí na to znám své příbuzné dokonale. Navíc ráda trávím čas Jacobem tak proč to řešit, že?

Má mamka a i taťka chodí teď naštěstí na jinou školu než já. Chodí na vysokou poblíž Forks.  Nevím jak by se tvářil Edward, kdyby slyšel myšlenky ostatních stočené ke mně tedy myslím ty klučičí. No stačí co mi někteří řeknou nahlas.Brr. Natož co si ti úchylkové myslí.

Ze zamyšlení mě vytrhlo zvonění. Zvonění, které mě celý týden osvobodí od oplizlých otázek mích spolužáku. Úleva, která se na mě dosadila je naprosto božská.

Rychle si vyběhnu pro věci. Naštěstí nemusím čekat na žádné své kamarádky. Prostě je nemám. Nějak se mi straní. Vůbec mi to ale nevadí. Nejsem nějak moc výřečná. Tuhle vlastnost jsem zdědila po matce. Prý taky taková byla. Nedovedu si ji představit jako člověka. Já ji vidím jako dokonalou upírku. Jednu z nejkrásnějších vůbec. Hodně ji obdivuji.

Jednoho kamaráda ve škole přece jen mám Boba. Málem jsem na něj zapomněla. On jediný to na mě nějak nezkouší. Jsem mu za to vděčná. Dnes ale na něj čekat nemusím je nemocnej.

Po cestě na parkoviště mě ještě zastaví Tim a chce vědět jestli jsem si to nerozmyslela.  Pche. Rychle ho odmítnu ale mezitím k nám dojede motorka. Jacob. Se zazubením zastaví svou motorku u nás. Když mu dojde, že mám “společnost“ trochu se zarazí a úsměv mu pohasne.

„Ahoj Nessie….Chceš odvést? Nebo už společnost máš?“ Hlavou pokyne k Timovi.

„Ahoj jasně, že chci. Jen se tady někdo vnucuje na ples. Víš.“ A už už sedám na Jacobovu motorku. Ani nečekáme, jak reaguje Tim. Cha. Sice by mi ho mělo být líto ale nemá se vnucovat, blbec.

Sednu za Jacoba a ruce mu obmotám kolem pasu. Slyším, jak mu zrychlí tep.Jaj….To kvůli mně? Nakonec se mu ale tep hodí do normálu. Tak rychle, že ani nevím jestli se mi to nezdálo.Jake mě neveze domů, jak jsem si myslela ale zamíří do La Pusch. Naše rodina už tam má normální přístup. Prý dřív neměla ale teď ano.. Nikdo mi nechce říct proč. Prý přijde ta pravá chvilka. No nevím ale kdyby mě hledali tak to pro ně nebude problém si sem zaběhnout a navíc existuje i mobil.

Zastavíme u Jacoba doma. V celku neohrabaně slezu s motorky. A už se ptám:

„To už dnes začínáme prázdniny? Co podniknem?“

„Jasně. Plán už mám připravenej jen se musím najíst kručí mi v žaludku.“ Omluvně se usměje a podívá si na břicho který v tu chvíli vyvodí neidentifikovatelné zvuky.

Oba se tomu zasměje. Dojdu ke dveřím a čekám až je Jake otevře. Přece jen sem host. Neuvědomím si, že tím, že jsem si tak stoupla mu vlastně bráním v cestě. Opatrně mě chytne za bok a šoupne bokem. Jeho dotyk na mě zapůsobí zvláštní silou. Zamrazí mě a tak jakoby zalechtá. Hmmm.. Zajímavé….

S úsměvem se dívám co všechno do sebe Jake nacpe. A vážně toho málo není.  Pře de mnou se vážně neostýchá. Za necelých pět minut má vyjezenou ledničku.

„Hmm…Taky toho Billy mol koupit víc..Mám ještě hlad.“ Konstatuje Jakob.

Nevěřícně se na něj podívám. Z jeho výrazu poznám, že nežertuju. Nějak to nekomentuju a vyzvídám plán na dnešek.

„Tak vyrážíme někam? Nebo budeme tady?“

„Jasně, jasně. Vyrážíme! Chtěl jsem  jít na jednu pláž ……ale nějak sem nedomyslel plavky.“  No jasně to je celej Jake.

„Neřikej, že to nebylo schválně.“ Provokuju ho.

„Jasně bylo. Půjčím ti něco svýho, no. Já v tom problém nevidím.“

Já v tom teda  problém vidím. Už vidím co mi Jake půjčí. To zas budu vypadat. Ale proč to vůbec řeším?

„Jo tak dobře ale pospěš už chci do vody.“

Jacob zaleze do svého pokoje. Když vyleze podá mi dvoudílné plavky. Udiveně se na něj podívám. Netuším totiž, kde je sehnal.

„ Ty jsou ségřiny takže jim nic neudělej.“ Odpoví na obhajobu. „Jdi se převléct.“

Bez řečí jdu do koupelny a podívám se na plavky.  Jsou celkem pěkné. U Alice by sice neobstály ale mě to stačí!

Kriticky se podívám na svou siluetu v zrcadle. Plavky mi pěkně odstávají. Kdybych tak měla ty svoje modré. V těch bych se aspoň Jacobovi líbila.  Co? To mě vůbec nemá zajímat!! Přes plavky jsi zase obleču svoje oblečení a vyjdu z koupelny.

„Toto trvalo.“ Zhodnotí můj příchod Jacob. „Chceš jet na motorce nebo se proběhnout?“

Zhodnotím své možnosti buď bude kolem mě fučet studenej vzduch a nebo se můžu přitulit k Jacobovým zádům.

„Ehm…Motorkou.“ Prostě si umím vybrat.

„Fajn.“ Řekne a otevře mi dveře na vyjití. Motorka stojí před domem. Jake  se posadí. Chvilku váhám, jak si sednout já. Nakonec tam nějak naskočím. Teda spíš neohrabaně zapadnu. Chytím se Jacoba a užívám si jeho blízkost. Je mi fajn. Moc fajn.

Překvapí mě, když Jacob zastaví motorku. Rozhlídnu se a opravdu jsme na pláži. Hm zajímavé ani jsem to nepostřehla.

Pláž je naprosto krásná. Slunce pracuje na nejvyšší obrátky a nás to přímo nutí jít  hned do vody. Takových dní ve Forks moc není, proto je potřeba si je užít. Vysvlečeme se. Obvykle bych vlezla hned do vody ale tentokrát ne. Zrak mi sklouzne na Jakobovo tělo.  Pocity, které se ve mně začnou bouřit jsou nepopsatelné. Mám chuť jít za ním a pohladit každej jeho sval. Snad i políbit?

„Co se tak díváš? Jdeme do vody ne?“

Rychle si v duchu vynadám že jak se můžu nechat tak pitomě nachytat a už ze sebe chrlím odpověď na obhajobu.

„Jo jasně..Jen..No vlastně nic..Jdeme.“ No prostě skvělá obhajoba.To sem tomu dala.

Ve vodě je to naprosto dokonaly. Topíme se, potápíme, hrajeme spadla lžička do kafíčka a jiné. Jsem v Jacobově  náručí a různě se potápíme…prostě děláme bordel ale pak na chvilku přestane pořád mě má v náručí.Jeho blízkost je mi příjemná a jeho dotyk mi nevadí spíš naopak. Jacob se mi dívá do očí. Já jeho pohled opětuju a pak se najednou  Jacob nahne a… A já se zbaběle potopím.

Nejraději bych si nafackovala. Jenže já ještě nejsem připravená. Jacoba beru jako svého nejlepšího přítele snad i strejdu ne jako přítele. Teda zatím..!

Po té trapné chvilce ve vodě máme najednou nějak na spěch. Ani se vzájemně nějak nedotýkáme. Nevíme co říct nebo kam s očima.  Zhodnotila bych to jako pěknej trapas.

Nikdy se mi nezdálo, že by plavky mohly schnout tak dlouho. Vždycky to byla jen chvilka s Jacobem jsme si povídaly a rychle to uběhlo. To ale byla jiná situace. Nenapadlo mě vzít jsi ručník nebo věci na přeslečení. Proto čekáme.

Čas, který strávíme osycháním se zdá nekonečný ale přece jen už se mi nezdají mé plavky tak mokré a tak přes ně hodím tílko a kraťase. Chci si už sednou na motorku abych nemusela být já ten první kdo prolomí náš dotyk ale Jacob mě předběhne a posadí se. Chvilku přemýšlím jestli raději nemám doběhnout domů ale tím by se nic nevyřešilo a navíc chci být s Jacobem.  Sklouznu za něho a ruce mu obmotám kolem těla.

„Promiň.“ Řeknu provinile.

Jacob nic neodpoví a rozjedeme se. Vyjedeme z La Pusch. Tím pádem mě veze domů. Asi sem to pěkně přehnala..!! Ach jo.

Jacob:

Ležel jsem na posteli a nemohl usnout. Obvykle mi tohle nedělá problémy ale dnes ano…Mám  totiž strašny výčitky.  Pěkně jsem to zpackal. Ještě k tomu jsem ani Nessie neodpověděl na pozdrav. Ona se mi i omluvila ale já? Prostě jsem nedokázal nic říct. Holt by mi asi upadla pusa nebo co já vím.

Něco musím udělat.

Už to mám zavolám jí. Po cestě k telefonu se málem přerazím ale to není důležité. Billiho nemůžu probit, protože jak se říká vyklidil kvartýr. Nechtěl nás v něčem rušit!  Rychle vezmu mobil a volám.  Někdo to vezme.

„Nessie právě usnula. Jestli voláš krz toto. A byla hodně smutná. Nemohla jsem jí ani pomoc, protože ani nevím co se stalo. Ale to, že budeš volat mi bylo hned jasny.“ Vyslechnu si od Alice. „Nepokládej to ještě. Zítra jedeme na nákupy tam co vždycky.Tak tam můžeš přijít a omluvit se.“ Teď teprve vím všechno potřebny a tak s klidným srdcem zavěsím. Bez pozdravu.

S vědomím , že se Nessie  zítra omluvím se rozhodně bude spát lépe. Proto se vrátím zpátky do svého pokoje, kde usnu, jak špalek.

Renesmee:

Jediný, kdo je doma je Alice. Ostatní jsou na lovu. Nemám už ani sílu jí odporovat v nákupech. Po chvíli si všimne, že se mnou není něco v pořádku. Samozřejmě vyzvídá. Já ji ovšem nic nepovím. Jdu si lehnout jsem totiž hodně vyčerpaná z toho plavání. Vlastně nejen z plavání ale i z událostí co se staly.  Chvilku se převaluju ale usnu poměrně brzo vzhledem k situaci.

Probudím se do deštivého rána což mé náladě nepřidá. V posteli mě nic nedrží a tak jdu udělat ranní hygienu a obleču se.

Alice už na mě čeká.

„Nessie trochu úsměvu. Nákupy jsou super věc.“ Usměje se na mě povzbudivě.

Nevzmůžu se ani na odpověď. Přeju si abych už to měla za sebou. Ještě se pozdravím se zbytkem rodiny. Nebo spíš oni pozdraví mě. Mám štěstí, že Edward tu není nechtěla bych aby mi četl myšlenky.

Cesta trvá příšerně dlouho času. Všechen čas myslím na Jacoba.  Nemůžu  popřít, že něco k němu necítím ale nečekala jsem to. Toužila jsem po lásce a tak ji holt mám…! Měla bych být ráda. Rodiče berou Jacoba v pohodě. S ním můžu chodit ven jak chci. Tak v čem je problém?

„Jsme tu“ Oznámí mi nadšeně Alice.

„Fajn..Tak jdem na to.“ Odpovím ji a pokusím se o něco jako je úsměv.

Nákupy mě celkem baví. A to dokonce i s Alicí! Je fajn si koupit všechno co se ti zalíbí.  Nakonec i trochu zapomenu na Jacoba a nákupy si užívám.

Naše návštěva obchodního centra se neobejde bez rozruchu. Většina návštěvníků mužského pohlaví se za námi točí. Chtějí vědět čísla a nebo nás zvou na kafe. Otravové!

Procházení kolem části, kde se stravuje (spíš tím myslím procházení kolem nechutného zápachu jídla) mi zpříjemní potkání Boba! Jediného školního kamaráda. Jsem tak ráda, že ho i nadšeně obejmu. Chvilku postojíme a probíráme nejžhavější drby. Alice si mezitím odběhne do obchodu ze spodním prádlem, který je hned na proti.

„Ty ještě nemáš takovou spotřebu Nessie, takže můžeš počkat tady.“ Oznámí mi.

S Bobem je to fajn. Když se tak na něho dívám a poslouchám zjistím, že je cekem fešák. Hnědé vlasy nagelované na všechny strany, modré oči v kterých se člověk pěkně ztrácí jsou  totiž svým způsobem hypnotizující a pak ten úsměv!  Za ten by většina holek zabíjela jen, aby patřil té oné vyvolené.  On sám žádnou holku nemá. Jednou se mi svěřil, že čeká až ho to naprosto dostane.

„A co ty tu vlastně tak sám? Na nákupech?“ Ptám se.

„Do obchodního centra se obvykle chodí nakupovat. A sám tu taky nejsem. Jsi tu se mnou ty.“ Směje se mi Bob. Má pravdu. Chvíli přemýšlím jakou poznámkou ho zpražit ale co? Raději se přidám a směju se také.

„Podívej tvoje teta už platí“ Upozorní mě Bob. Jsem zády k obchodu. Otočím se abych se ujistila jesli je to opravdu pravda. Je.

„Ani jsem si nevšimla. Tak se měj pěkně. Ahoj.“

„Nedivím se, že jsi si nevšimla, když stojíš zády. Jinak se měj taky  pěkně.“Odpoví mi Bob a nečekaně přivine k sobě a políbí do vlasů! Rychle se odtáhnu a zbaběle odcházím pryč aniž bych mu něco řekla. Po cestě mám pěkně rozpolcené pocity. Neříkal, že čeká až ho ta pravá láska dostane? Doufám, že za ni nepovažuje mě. Je fajn to jo ale dál prostě nic.

Nějak se to na mě pěkně hroutí Jacob, Bob a kdo bude další? Jen to ne. Proboha. Oba jsou mí kamarádi tak co najednou teď vyvádějí?

Jacob:

Probudil jsem se hodně pozdě šíleným hladem. Nevím kam jít jestli za Nessie nebo najíst se. Vyhraje Nessii samozřejmě. Bojím se totiž, že bych ji potom nestihl v obchodě a do jejich domu se mi nechce! Nejrychleji se k ní dostanu během. Do baťohu si nabalím věci, které si potom obleču. A rychle ven do míst, kde se mohu přeměnit. Baťoh rafnu do pusy a běžím.

Je to nádherný pocit vnímat jen věci, jak kolem mě ubíhají. Vítr, který mi čechrá hřívu. Šustění stromů. Obličej, který mě nutí běžet stále rychleji.  Obličej Nessie samozřejmě.

Doběhnu na místo. Už od tuď vidím vchodové dveře. Rychle se přesleču a jakoby nic vyjdu. Na parkovišti snad ani nikdo není takže si mě ani nemá kdo všimnout. V obchodě se mi rychle podaří splynout s davem. Po pár krocích zacítím upíří pach. Vydám se tedy po něm.

Pach vede snad do všech ochodů co jsou tady. Do těch já ale nechodím jen pokračuji v cestě.   Nakonec končí u obchodu ze spodním prádlem. Do toho já ale nepůjdu. Počkám venku. Sednu si teda na lavečku před vchodem a dívám se na šum kolem sebe. Nikdy bych neřekl, že tu může být tolik lidí dychtící po nákupech. Můj zrak se zastaví na dvojici přede mnou. Je tam kluk s dívkou, kterou objímá. Nakonec jí dá pusu do vlasů. Takové pěkné gesto. Kdybych tak mohl i já tohle s Nessie. Zasním se. Po chvíli  můj zrak zase padne na tu dvojici. Dívka co tam stála odchází. Počkat! To je Nessie!  Mé tělo se začne třást. Tohle nebude dobré! Největší možnou rychlostí vyběhnu s obchodního centra. Stihnu to jen tak tak. Jen co zalezu do lese proměním se ve vlka.

Rychle se rozběhnu už ne pro ten nádherný pocit, jak kolem mě věci ubíhají ale abych se tam nevrátil a nezabil toho kluka s kterým se Nessie objímala. Vztek, který na něj mám je obrovský.  Já jsem se jí chtěl omluvit a ona?  Proto mě odmítla? Je zamilovaná do někoho jiného?

Nepřežiju už po druhé ztratit svou lásku. Už ne!

Nessie:

Z obchodů dorazím naprosto vyčerpaná ovšem ne tak vyčerpaná abych se nepřemohla a nešla za Jacobem. Prostě mi to nedá. Musím něco udělat. Říct mu…Co mu vlastně chci říct?

Něco se změnilo. A možná jsem odhodlaná nechat se tím unést. Jenže se bojím…. Jsem oproti němu dost nezkušená. A jacob takovej fešák musel mít holek. Počkat. Vím vůbec o nějaké jeho holce? Znám ho od narození a já nevím…..

Nejlepší bude si s ním všechno vyříkat. Nejdřív se ale skočím trochu upravit.

Úpravy mi nakonec zaberou celou hodinu. Za tu hodinu se stihnu desetkrát převléct. Nakonec ale vyberu pohodlné rifle s oblíbeným trikem a novou mikinou. No nevím jestli tímhle někoho oslním. Ale doufám v to…. Do kapsy si hodím mobil, kdyby mě sháněla mamka. Poslední dobou jsem se totiž s ní míjela.

Než prosit někoho aby mě hodil do La Pusch zaběhám si. Vím, že pro všechny je to velká oběť.

Cesta do La Pusch mi trvá chvíli. Nesměle vylezu z úkrytu lesa načeš stojím přede dveřmi a klepu.  Jacob by měl být doma celej tento týden. Kdyby se to nezvrhlo byly bychom spolu!

Dveře se rychle otevřou a v nich stojí Jake s pochmurným výrazem ani ne naštvaným, jak mívá když ho něco rozhodí  ale spíš se smutným. U něho je to nezvyklé. Co ho znám tak se vždycky usmívá. Jednou rukou se zapře o rám. Nevím jestli je to abych nešla dovnitř nebo jen gesto… Připadám si jako nezvaný host. Vetřelec.

Jake se na mě podívá s upřeným výrazem. Asi čeká, že ze mě něco vypadne. Jenže na to samé čekám i já. Doufala jsem, že mě napadne co říct ale teď stojím tady a mlčím.

„Ehm….“ Pokusím se a nic… Prostě nevím co říct dál.

Podívám se na Jacoba s prosbou v očích aby mi pomohl.  Je na něm vidět, jak se odhodlává.

„No..“ Prohodí a zadrhne se. Na rozdíl ode mě se ale rozpovídá dál. „Chtěl jsem se ti omluvit Už v tom obchodě ale nějak jsem to nezvládl. Myslel jsem si, že jsi sama…“Nastane dlouhá odmlka je vidět jak ho něco  ničí. Pomohla bych mu ale nevím co myslím tím sama... „Mýlil jsem se. Taková pěkná holka má kluka. Jen jsem to nečekal.“

„ Já nemám kluka“ Odpovím.On se na mě jen nevěřícně podívá.

„Jenže já vás viděl Nessie. Prosím alespoň nelži.“ Au. Poslední jeho slova pěkně zabolí a mě píchne u srdce. Jen tam tak stojíme a koukáme na sebe. Mlčím. Myslím si, že by nemělo cenu se jakkoliv obhajovat-neuvěřil by mi. Nemám ale sílu odejít. A v tu chvíli se mi rozvoní mobil v kapse. Chvíli si pohrávám s myšlenkou nevzít to ale co když je to důležité. Ani se nepodívám na číslo volajícího a zmáčknu zelené tlačítko.

„Halo“ Dostanu ze sebe.

„Ahoj Nessie nechtěla bys jít se mnou na ten ples co je ve středu“ Zaslechnu Bobův hlas.  Chvilku mě to pěkně naštve- nemám náladu řešit takovéhle věci ale pak dostanu nápad. Rose vždycky říká, že muži chtějí co mají jiní. Takže mám souhlasit, aby Jacob žárlil? Nepotvrdím mu tím ale teorii, že spolu chodíme? Ne, protože to by se potom bral ples, jako samozřejmost.

„Ahoj.Promiň ale už nemůžu.“ Dostanu ze sebe. Není můj styl někoho dovádět k žárlení. Pak už jen telefon položím. Nechci slyšet žádné doprošování.

U Jacoba mě už nic nedrží. Nevěří mi. Seberu všechnu svou sílu a odkráčím ze vztyčenými rameny do lesa. Na zádech cítím Jacobův pohled. Tuším, že asi nevypadám přesvědčivě, jak jsem chtěla ale co nadělám. Jenže co teď domů se vrátit nechci. Každej by se vyptával co se stalo…

Rozběhnu se lesem. Snažím se vnímat vítr, jak mi sviští v uších. Ne předcházející událost nemyslet. Nohy mě donesou na pláž. Na pláž, kde to všechno začalo. Pláž díky, které jsem přišla o Jacoba. O to nádherné co mezi námi bylo. A o to nádherné co mezi námi vznikalo. Jenže to bylo…. Nohy mě zklamou a já se sesunu do písku.

Nemůžu si vychutnat krásu svého okolí. Nezdá se mi totiž  krásná ale depresivní.

Jacob:

Stojím ve dveřích a dívám se, jak Nessie odchází. Bolí to strašně moc. Mám chuť řvát a rozbít všechno co mi přijde do cesty. Nechápu to jak se všechno může za jeden den tak pokazit.

Kdybych nebyl tak unáhlenej a nechtěl ji políbit byly bychom spolu. Je jedno, kde nebo co bychom dělali ale hlavní je to že mi dva..!

Vlastně ani nechápu proč jsem Nessie nevěřil. Ona mi nikdy nelhala. Kdyby s někým chodila tak proč by to nepřiznala..

Bože jsem doopravdy trotl. Proč mi všechno musí docházet s opožděním?

Teď když jsem si to všechno srovnal v hlavě vím, že musím za Nessie. Ovšem už si s ní doopravdy promluvit. Skočím k ní domů. Kam by jinak totiž šla.

Po cestě si promýšlím nejrůznější teorie na omluvení a taky nad tím jak to mezi námi bude dál. Asi jí všechno přiznám. Řeknu jí, že jí miluji.

V domě byly všichni až na Nessie. Edward v mích myšlenkách poznal, že není něco v pořádku ale nekomentoval to. Naštěstí.

To, že jsem ji nezastihl doma neznamená, že se ji nevydám hledat dál.  Do svého plánu, kde ji hledat si dám jen dvě věci. Louku Belly a Edwarda. Nessie to tam má hodně ráda. Edward jí tam totiž hodně brával. A druhá možnost je pláž. Jak nad tím tak uvažuju myslím si, že šla na tu pláž na místo, kde to všechno začalo. Takže se tam vydám prvně.

Mé domněnky se potvrdí je na pláži. Sedí ke mně zády takže nemá ponětí o mém příchodu. Já udělám jedno z nejkrásnějších lidských gest. Dojdu za ní, sednu si vedle a obejmu ji. Úsměv, který  se jí udělá na tváři je ohromný.

Nessie si opře hlavou o moje rameno. Vůbec nemluvíme. Jen sedíme a jsme spolu.

Je to nádherný pocit sedět vedle někoho koho milujete. S takovým člověkem můžete i mlčet a je vám fajn. Vlastně víc než fajn. Slyším každý její úder srdce a moc si přitom přeji aby bylo pro mě. Já vím je to sobecké ale...

Nessie se vedle mě zavrtí a tázavě se mi zadívá do očí. V očích ve kterých jsou samé otázky. A po mě chce ty odpovědi. Plánoval jsem si co všechno jí řeknu, nakonec se mě vypadnou jen čtyři slova.

„Miluji tě Nessie. Promiň.“

Nessie:

Pěkně ve mně hrkne. Nebyla jsem ještě připravená tohle slyšet a vlastně nebo ano? Něco takového jsem čekala…Čekala to sice ano ale nepřipravila jsem si, jak reagovat. Vím, že Jacoba ještě nemiluju. Je to někde na začátku zamilovanosti. Jenže neúplné. Ještě nejsem připravená říct. „Já tebe taky.“ Ale něco se změnilo, vím, že je to jen otázka času co to řeknu.

Místo odpovědi se nahnu abych ho mohla políbit.  Je to sice celkem paradox, že jsem ho ani ne před dnem na tomhle místě odmítla a teď se k němu nakláním já abych spojila naše rty. Od té doby jsem si to ale srovnala v hlavě. Už vím co chci. Chci Jacoba. S tímhle vědomím prolomím posledních pár milimetrů a dám pusu. Teda chtěla jsem dát pusu. Jenže Jacob má pootevřená ústa a vybídne mě k vzájemné hře jazyků. Trochu nesměle se k němu přidám.

Náš polibek trvá chvíli. Ovšem ta chvíle stojí za to!

Miluji ho. A teď už to vím. Není to proto, že je první kdo se se mnou líbal i když přiznávám, že to tomu trochu přispívá ale také proto, jaký je člověk. Nechápu, že jsem na to přišla až teď. Myslím si, že už to je mezi námi delší dobu a já si to nechtěla připustit ale tím polibkem se to nějak zpečetilo. Předtím jsem si myslela, že je to láska jako cítím ke své rodině jenže není.

Náš polibek pak prolomí i mlčení. Povídáme si, smějeme se a je nám krásně. Čas nevnímám do doby než se začne stmívat. Měla bych jít domů aby neměli strach co se děje. Nějak se ale nemůžeme odtrhnout.

„Vážně bych měla jít. Však se zítra uvidíme.“

„Až zítra?Já si myslel, že se jen ukážeš a dojdeš ke mně?“ Naříká Jake.

„Myslíš si, že by mi to povolili?.. To asi ne. Až Edward uslyší co si myslím tak mě nikam nepustí.“

„A co si myslíš?“ Řekne naoko vážně Jacob.

„To, že tě miluju.“ Přiznám se. Jacob se na mě nevěříc ně podívá. Nakonec ale údiv vystřídá usměv. Vezme mě do náruče a začne točit dokola. Pak přestane aby mě mohl políbit. Se mnou se ale pořád točí celý svět. Točí a je to nádhera.

Po deseti pokusech  se Jacobem rozloučíme kousek od La Pusch.Není to proto, že by mě nechtěl doprovodit ale abychom měli soukromí a to v lese kolem našeho domu bychom neměli. Upíři jsou pořád ve střehu a poslouchají. Takže by se to hned provalilo.

Domů běžím teda spíš letím naprosto šťastná. Už vím s kým půjdu na středeční ples. S Jacobem samozřejmě. Užijeme si to, jako celou tu dobu co máme před sebou.

V polovině cesty si uvědomím, že teď už nejsou mé myšlenky v bezpečí. Rychle přepnu směr mích myšlenek… Měla bych v tom mít už praxi ale dnes je to obzvlášť těžké. Mám plnou hlavu Jacoba!

Vběhnu do domu rychle všechny pozdravím a oznámím jim, že spím u Jacoba. A už se valím chystat si věci do svého pokoje. Cestou mi unikne pár myšlenek co se týkají spaní u Jacoba. Ale  Edward to zatím nekomentuje. Raději si dávám vetší pozor na co myslím.

Někdo zaklepe. Ani nečeká než ho vyzvu a vejde sám dovnitř. Edward. Pěkně se zhrozím. Nechci žádny otcovsky rady a nechci abych mu musela cokoliv říkat.

A nebo vlastně o co jde. Jen ať slyší, jak jsem šťastná.

Edward, jak rychle přišel tak i odejde.Za dveřmi slyším jeho tichý smích. Bála jsem se, že mi vynadá ale, že se mi bude smát jsem nečekala.

Své věci mám už sbalené zbývá už jen jeden úkol a to projít kolem mé rodiny. Nadlidský úkol, kterému se vyhnu vyskočením z okna. V duchu se pochválím, jak pěkně jsem to vyřešila. A už se jen soustředím na dnešní noc. Bude jiná. Bude totiž s příchutí lásky!

Autor: Heidi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Bez lásky to nejde: