Ahoj. Moje první povídka. Je úsměvná, žádné chmury! :) O tom, jak Bella dopadla se svou nemotorností. Psáno trošku i z vlastní zkušenosti... Dobře se bavte, budu ráda za jakékoliv komentáře. Děkuji Huny za pomoc.
01.09.2010 (21:00) • Lea24 • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2890×
Bella u optika
Edward. Zase za všechno může on. Už ho nebavilo vidět mě pořád zakopávat o nic a padat na pusu, i když se v mé blízkosti nevyskytla žádná překážka. Ptal se Charlieho, jestli nemotornost nemůže být dědičná vada. Táta ale nevěděl o nikom z rodiny, že by na tom byl podobně jako já. Tak na to šel přes odborníka. Pan doktor Carlisle Cullen… Bádal v knihách, radil se s kolegy. Ti bohužel společně přišli na to, že mám opravdu zdravotní problém. Můj mozek prý nedokáže správně vyhodnotit informace, které mu předávají mé oči! Nic moc vážného pro normální lidi. Prostě dostanou brýle se správně vybroušenými skly. Ale já a brejle?! Jen to ne… Bohužel jiná možnost neexistuje. Kontaktní čočky nepřipadají v úvahu, protože bych si do očí nikdy nestrčila prst (při mé šikovnosti bych si ještě to oko vypíchla) a na tuhle vadu ani čočky nejsou.
Co se dá dělat, musím navštívit optiku. Edward je rád, že už snad přestanu být tak nemotorná a Alice si nenechá ujít tuhle ojedinělou příležitost, aby vybrala správné šik obroučky na přechodnou dobu budoucí upírce. Naštěstí se mnou trochu soucítila Rose. Poznala na mně, jak jsem z výběru brýlí nesvá. Takže jsem jí byla vděčná, když zakázala Emmettovi jít do optiky se mnou.
Edward mě při příchodu do obchodu držel za ruku, jako bych měla jít k zubaři. A já se tak vážně cítila. Alice nadšeně poskakovala za námi. Nééé. Ona vybrala obchod s největším výběrem obrouček snad v celém státě!
Chvíli jsme se jen rozhlíželi po té obrovské ploše napěchované obroučkami všemožných tvarů, velikostí, barev a materiálů. Kovové, plastové, jen nožičky navrtané na sklech… A všude spousta zrcadel a plakátů obrýlených lidí, kteří se tak šťastně usmívali!
Naštěstí jsem neměla moc času začít panikařit a nenápadně se vytratit. Všimla si nás totiž prodavačka. Se zářivým úsměvem k nám přicupitala s přáním dobrého dne a otázkou, pro koho vybíráme a co bychom si přáli. Edward mi stiskl ruku a se svým okouzlujícím úsměvem jí sdělil, že jdeme koupit dioptrické brýle-pro mě! Mohla na něm oči nechat, a tak se na něj snažila zapůsobit svojí hbitostí v přinášení brejliček! Já jen seděla v naštěstí pohodlném křesílku a zkoušela jedny za druhými. Když se některé líbili mně, Edward s Alice rezolutně zakroutili hlavou. U některých se ti dva dokonce i chvíli hádali. Asi při třicátém nasazení obrouček na nos a zase sundání už jsem začala být unavená a hlavně naštvaná, proč mi ta přeochotná prodavačka nepřinesla jen troje a já bych si vybrala.
Tak jsem nenápadně zatahala Edwarda za rukáv a pošeptala mu, že už toho začínám mít dost. Chápavě se na mě usmál. Vzal si stranou svou sestru, která mě samozřejmě taky slyšela. Tvářila se trochu naštvaně, něco ve smyslu, že jsem si jich ještě nevyzkoušela dost. Chvíli potichu rozmlouvali, občas některý z nich zvedl maličko hlas, navzájem se trochu přeli a měřili očima jeden druhého. Bavilo mě ty dva sledovat, když jim o něco šlo. Ona viděla, co Edward chce udělat a říct, a on jí četl myšlenky. Najednou se oba usmáli a společně šli za prodavačkou, která na ně doposud jen němě zírala. Prohodili mezi sebou jen pár slov, obsluhující přikývla a to už Edward začal vytahovat peněženku a z ní kreditní kartu.
Tak to ne, oni mi ani nedovolí podívat se, jaké mi teda vybrali! Ale než jsem se stihla zvednout z křesílka, už byla u mě Alice a nenápadně mě posadila zpátky. Musím se nechat překvapit. Výběr prý ukážeme až všem doma. Jen to ne! Jestli mi vybrali ty velké, zářivě oranžové plastové, Emmett se zblázní smíchy…
Jen jsme překročili práh Cullenovic vily, všimla jsem si, že všichni ostatní členové rodiny už poslušně sedí na gauči v hale. Ach ne, módní přehlídka a já mám být hlavní modelka. Oba moji trýznitelé se jen uculovali na ostatní, kteří zatím netušili, s čím mají počítat. Jestli to bude velká legrace (hlavně pro Emmetta je legrace už jen to, jak tu nervózně stojím před ostatními) nebo jestli jim na mně předvedou seriózní brýle.
Alice nadšeně začala z tašky na stůl vytahovat pouzdra. Ty naštěstí vypadaly originálně a ve správné velikosti. Uf, žádné mouchy se nekonají. Začala jsem si je postupně nasazovat.
Všichni byli předem upozorněni na to, že v obroučkách ještě nejsou dioptrie pro mě určené, takže, až se celá rodina definitivně rozhodne na dvou typech, teprve pak mi tam vsadí skla.
Byla jsem ráda, že mi vybrali pěkné, některé jsem si hned oblíbila. Esme jen zářila, pořád vykřikovala, že všechny jsou nádherné a jak mi to v každých ohromně sluší. Při šestých se Emmett už začal nudit. Alice ho okřikla, že tyhle už jsou předposlední.
Jak to? Na stole přece už neleželo žádné pouzdro! Edward na Emmetta mrkl. Ten se začal usmívat čím dál tím víc. Ne, jen to ne…
Alice vyndala z tašky poslední pouzdro. Bylo dvakrát tak velké jako ty ostatní! Edward mi ho slavnostně předal a přede mnou otevřel, jako by to byl snubní prstýnek. A tam byly: obrovské, zářivě oranžové plastové obroučky.
Autor: Lea24, v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Bella u optika:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!