Tak tady baseball, jak to prožívala Victorie. Je tam tak trochu otevřený konec, takže si to domyslete. A není to přesně podle knihy, nějaké větičky jsou tam jinak...
29.11.2010 (17:00) • Michal7 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2323×
Ti lovci jsou vážně pitomí. Tak lehce se nechali svést ze stopy.
Já nechtěla, mám ráda trochu - no, tak ne trochu, ale hodně - vzrušení, a taky by mi nevadilo zabít pár lidí navíc. Ale Laurent jinak nedal. Když jsme byli po lovu, James ke mně přiskočil a začal mě líbat. Zasmála jsem se a nechala ho. Když najednou se ozvala příšerná rána.
James přestal - což mě vůbec nepotěšilo - a zaposlouchal se. Po chvíli jsem to poznala a zasmála se. James na mne pohlédl.
„Někdo hraje baseball, ale není to jen tak někdo. Upíři, “ zasmála jsem se.
Konečně trochu vzrušení. Vydali jsme se za tím zvukem, pak jsme vešli na louku. Bylo tam osm upírů. Nebo tak mi to ze začátku připadalo. Byli v přesile, ale my jsme nechtěli rozpoutat bitvu. Nebo ano?
Byli tam čtyři ženy a čtyři muži. Když jsme přišli blíže, cítila jsem nějakou divnou vůni. Byla to neuvěřitelně krásná vůně, ale byla něčím zředěná. Jenže co bylo divnější, byl Jamesův výraz, tvářil se nějak divně, ale nějak jsem to nechápala. Ale zaměřila jsem se na jeden pár. Byla to dívka – upírka – a její druh, ji štítil svým tělem. Zmateně jsem se zamračila. Na co upírka potřebuje „ochranku“?
Laurent nás představil a pak se dělo všechno strašně rychle. Zatím, co blonďák mluvil – byl vážně, vážně hezký, ale já mám jiný vkus – zvedl se vítr a já ucítila tu skvělou vůni, ale ničím neředěnou. James zvedl hlavu a zaměřil se na tu upírku, kterou její druh chránil. A pak mi to došlo.
James se nahrbil a chtěl po ní vystartovat, ale ten, co ji chránil – také neuvěřitelně krásný muž – se před ni postavil a začal na něj vrčet. James se zatvářil nevěřícně.
„Co je to?“ zeptal se Laurent. V tu chvíli jsem měla chuť mu nakopat.
„Ta dívka je tu s námi.“
„Vy jste si přivedli svačinku?“ zeptal se. Udělal krok vpřed, ale ten kluk na něj zavrčel.
„Jak už jsem říkal, je tady s námi!“ zopakoval zase blonďák.
„Ale ona je člověk,“ namítl Laurent. A pak jsem přestala vnímat, protože jsem viděla Jamese, jak se na ni dívá. Věděla jsem, co bude následovat a nevadilo mi to.
Bude ji lovit.
Pak ještě ten blonďák všechno vysvětlil, bla, bla, bla. Vůbec jsem nevnímala. Podívala jsem se po dalších a zastavila se na jednom z nich. Byl obří, proti němu bych neměla šanci, ale jako by vycítil můj pohled, střelil po mně pohledem tak rychle, že jsem nestihla uhnout. Jeho obličej byl ještě horší, a tak jsem se přesunula na jeho souseda.
Odcházeli jsme. Vážně jsem celý rozhovor nevnímala? Divné. James mě vzal kolem ramen a políbil do vlasů. Když jsme se rozběhli do lesa, Laurent vypadal nějak divně. Nervózně. Je to červ! Když jsme se zastavili, Laurent odběhl pryč. To si s ním později vyřídíme.
„Páni! Viděla jsi, jak ji chránil? Jenom obyčejného člověka? To bude tak skvělá hra, že to není možný. Teda jestli to vyjde,“ nejdříve mluvil nadšeně, ale potom zvážněl.
„Nesmí nám nikdo proklouznout! Musíš všechny hlídat! Když někdo zmizí, hned se to musím dozvědět, abych se podle toho zařídil. Běž! Pak se setkáme,“ dořekl a odběhl do lesa, aniž by se na mne podíval. Povzdychla jsem si a rozběhla se.
Už je to tak dlouho. Kde je? Měli jsme se dávno sejít. Že by… NE! Jemu se to povedlo. Nikdy mu nikdo neutekl – myslím kořist. Teda až na…
Ale to bylo dávno. Je nejlepší lovec, kterého znám. Najednou jsem uslyšela daleko v lese, jak někdo běží. Nadšeně jsem se usmála a postavila se. Ale pak jsem uslyšela rytmus chůze, a došlo mi, že tohle není James. Napjala jsem se ke skoku a čekala.
Z lesa se vynořil Laurent. Zavrčela jsem na něj. Zvedl ruce, asi abych na něj nevyskočila.
„Už to víš?“ zeptal se opatrně. Nechápavě jsem na něj zírala, takže pokračoval.
„James je mrtvý. Ten velký klan ho zabil. Přesněji Edward. Chceš se pomstít?“
Nevím, jak dlouho bylo ticho, ale mně to přišlo jako celé hodiny.
„Lžeš!!!!!!“ vykřikla jsem, až by lidem praskaly bubínky. Lehce zavrtěl hlavou.
„Proč myslíš, že se s tebou nesešel?“
„Nééééé!!!!!!“ Rozběhla jsem se do lesa a začala kácet stromy i s kořeny. Laurent mě chytl kolem pasu a šeptal pořád dokola: „Já ti pomůžu, já ti pomůžu.“
Po chvíli jsem se uklidnila a měla jasný cíl: Lidská dívka nebude žít!!
Autor: Michal7 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Baseball - Victorie:
Originální, moc se mi to líbí.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!