Z nudy jsem znova četla Rozbřesk a zrak mi padl na jednu větu - Aro se neobklopuje druhými nejlepšími. Co když bude postaven před rozhodnutí, jestli si ponechat pouze druhého nejlepšího nebo zabít přítele. Jak si zvolí? Bude mít v sobě přece jen nějaké city nebo bude pořád bezcitným vládcem, kterého zajímá jen vlastní moc? A komupak asi půjde o krk?
03.03.2011 (15:00) • Squirl45 • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 1943×
Aro nervózně obcházel místnost. To se mu vůbec nepodobalo. Většinou z něj před popravou sálal ledový klid a touha po krvi.
Ale dnes ne. Ne, když má zemřít někdo, kdo mu byl tak dlouho věrným služebníkem. Aro ještě více přidal do kroku, a náhle se podobal rozmazané čáře, která zmateně krouží v prostoru.
Jane si odkašlala. Nebylo jí příjemné pozorovat svého pána takhle rozhozeného.
V tom se otevřely dveře. Ten, jehož osud má být dnes zpečetěn, vstoupil.
Aro okamžitě přepnul obličej z nervózně strhaného na milý a vítající. Nedal na sobě ani trochu znát, jak se mu dnešní poprava příčí.
„Demetri, jak rád tě vidím! Doufal jsem, že se za mnou zastavíš…“ Demetri nic netušíc kráčel k trůnu. Na znak poslušnosti podal Arovi ruku. Ten se konečky prstů dotkl jeho dlaně. Myšlenky mu prohlédl jen zběžně, už na nich přece vůbec nezáleželo.
Pak stiskl Demetriho ruku trochu pevněji. Bylo mu docela líto, jak oddaného služebníka ztrácí. Možná by přece jen mohl… Ne, už se rozhodl. Demetri nesmí přeběhnout k Rumunům, to by mohlo Volturiovy zničit. Doslechl se, že Rumuni chystají něco velkého. Tak velkého, že by Arovi mohli čelit… I když to nemůže být pravda, přece jenom jim nepřihraje trumf.
Tak pomalu, že se to zdálo téměř jako lidský pohyb, Aro kývl. Kývl na znamení smrti.
K Demetrimu se naráz vrhlo asi pět členů gardy s úkolem sápat, trhat a rvát malé kousíčky. Aro ovšem počítal s tím, že stopař nedá svou kůži lacino. Vždyť měl tak dobrý výcvik…
Proto po kývnutí zaútočil i Alec. Aro nechtěl použít Jane. Jeho přítel neměl umírat v bolestech, tak to nechtěl.
Demetri se bránil statečně. Felix už se krčil v koutě a připojoval si ruku zpět k tělu, další upír zase přišel o celou nohu. V tom k němu dorazila plíživá mlha. Zamlžily se mu oči, ale stále se poslepu snažil najít své nepřátele.
Aro k němu vykročil. Vzápětí ucítil dotek na zádech. To Renata se k němu připojila, aby chránila svého pána.
Demetri už se zmítal v sevření dvou upírů, kteří ho ale drželi jako železné svěráky.
„Víš, Demetri, je mi skoro líto tě zabíjet. Měl jsem tě docela… v oblibě. Ale bohužel, ve Volteře už tvé místo obsadil někdo jiný. A pryč tě odejít nenechám. Přece bych tě nepředhodil našim rumunským přátelům.“ Aro teatrálně rozhodil ruce. Byl si vědom toho, že Demetri ho nevidí, ale přesto si nemohl pomoct.
Uchopil Demetriho hlavu.
„Promiň, příteli. Nedělám to rád…“
S kovovým zaskřípěním ji oddělil od těla. To se bezvládně svezlo na zem.
„Zbavte se toho…“ zašeptal Aro. Nikdo se však ani nehnul. Garda stála na místě, jakoby fascinována scénou, která se právě odehrála.
„Tak slyšeli jste?! To jste tak nemožní, že nezvládnete ani zbavit se těla?!“ zaječel Aro. „Ano, jste nemožní. Patříme přece k Volturiovým, nemusíme se zabývat něčím tak podružným jako je uklízení odpadu!“ pitvořil se.
Alec na chvíli uvažovat, jestli by ho také neměl ohlušit, ale rychle to zavrhl.
Někdo se přece jen odhodlal a hodil na nehybné tělo sirku. Aro přímo vystřelil z místnosti, jako kdyby ho pohled na hořící ostatky Demetriho přiváděl k šílenství.
Gardou zazněl tlumený šepot. Nikdo pořádně nechápal, za co byl Demetri potrestám. Pár jich vědělo, že se našel nový talent, který by ho mohl nahradit, ale to, že byl někdo lepší než on, přeci nebylo žádné provinění.
Aro odhodlaně mašíroval po chodbě.
To, co jsi udělal, bylo jedině dobře. Nesměl se dostat do rukou někomu jinému. A dva upíři s podobným darem by se tady nikdy nesnesli. Ano, bylo to správné.
Tak proč mě to rozhodnutí tak bolí? Neměl jsem výčitky, když jsem zabil svou sestru. Neměl jsem výčitky, že se chystám zabít přítele i s jeho rodinou. Klidně jsem vyvražďoval celé smečky. Tak proč najednou tolik citů?
Potřebuje si nutně spravit náladu. A už ví, co udělá…
O tři minuty později už Aro klepal na těžké dubové dveře. Zvonivý hlásek mu odpověděl, ať vstoupí dál.
Pohled mu sklouznul na dívku sedící uprostřed pokoje. Vypadala tak drobně, ale přitom byla tím nejlepším stopařem, který doposud existoval.
„Přejete si, pane?“ zeptala se vlídně.
Ano, stálo to za to. On, vládce všech upírů, se přeci nebude obklopovat jen druhými nejlepšími.
Autor: Squirl45 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Aro se neobklopuje druhými nejlepšími:
Musím říct že mi to nevadí Demetre mi vždycky vadil
musim povedat ze demetriho som si oblubil kvôli tomu ze bol pôvodne v egyptskej svorke ale ako musim povedat ze tu mi to nevadilo, pekne to zapasovalo
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!