Ahoj, konečně jsem všechno dohnala a našla tedy chvilku na další dílek této jednorázovky. Rozhodla jsem se ji rozdělit na tři díly, tak snad to nebude moc vadit. Dneska se podíváme do Edwardovy hlavy, jaký je jeho opravdový pohled na Bellu? A na konci bude jistá komplikace... xD Hezké čtení... VampE4B!
27.09.2011 (21:45) • VampE4B • FanFiction jednodílné • komentováno 44× • zobrazeno 4117×
Byla jsem naštvaná, že jsem se nechala vyprovokovat od toho stupidního Cullena, abych s tím výletem souhlasila. Nyní už ale bylo pozdě měnit názor. Smutně jsem seděla v přední části autobusu, obklopena lidmi, které z celé své duše nenávidím.
„Mohu si k tobě přisednout?“ zeptal se mě ten důvěrně známý hlas. V duchu jsem se modlila, abych se pletla, aby ta osoba, která tak „neuvěřitelně dychtí“ po mé společnosti, byla někdo jiný než on. Věděla jsem však, že je to on stejně dobře, jako že po noci následuje den.
Hlavu jsem s falešným úsměvem natočila k němu. Jeho ledabyle rozcuchané vlasy, ďábelské tělo s tváří anděla a s úsměvem, kterým častoval mou osobu, mi jako vždy doslova vyrazil dech.
„Obvykle se neptáš, prostě si sedneš!“ odpověděla jsem mu. Překvapeně se na mě podíval, ale hned si zase vloudil svůj lhostejný výraz na tvář.
„Máš pravdu… Proč se tě vůbec ptám?“ Byla to řečnické otázka, věděla jsem to, ale přesto jsem zkusila hádat.
„Ze slušnosti?“
„Nemyslím si,“ zakýval hlavou v záporném gestu.
„Že mě to nepřekvapuje,“ pípla jsem. Zdálo se mi to, nebo se na jeho tváři vážně zjevil radostný úsměv?
„Dáš, prosím, ten batoh pryč z mého sedadla?“ poprosil. Bojovala jsem s nutkavou touhou na něj vypláznout jazyk a batoh nechat na stejném místě, ale včas jsem se naštěstí zarazila. Pohrdavě jsem si odfrkla a batoh si hodila pod nohy.
„Díky,“ prohodil, když se s velkým „buch“ svalil na sedadlo vedle.
„Takže… Swanová, vzala sis na bazén jednodílné plavky, že? Neboj se, určitě nebudeš sama, kdo bude mít tenhle kdysi módní trend. Nechceš raději plavat v pytli? Nikdo by neviděl ani kousek tvého těla. Bože, umíš vůbec plvat? To vás asi v Příšerkově neučili, že?“ dělal si ze mě srandu.
„Možná budeš překvapen, mrtvolo!“
Cítila jsem, jak Cullen ztuhl. Uvědomila jsem si svůj přestřelek sice pozdě, ale naštěstí mě zachránil učitelův hlas, jak oznamuje, že jsme dojeli k bazénu.
S úlevou jsem zjistila, že sedadlo vedle mě se vyprázdnilo. Tak to bylo jen tak tak.
Šouravým krokem jsem došla k prodavačce lístků a cestou vzpomínala, jak mě Edward nazval. Příšerkou, která by měla plavat v pytli. Ta slova se mě velice dotkla.
Bylo to jako by vám někdo vrazil nůž do těla zas a znova, ale schválně se vyhýbal srdci, jako by chtěl, abyste trpěli co nejvíce. Nerozeznala jsem se ve svých pocitech.
Jedno jsem ale věděla jistě.
Dneska, Edwarde Cullene, budeš nad mým tělem slintat!
Pohled Edwarda:
Převlékl jsem se do plavek, které mi má sestra zabalila. Nepřemýšlel jsem nad tím, co dělám, stále jsem myslel na Bellu.
Bella, bože, jak je to jméno krásné. Vím, že to zrovna není kráska. Zatraceně, i Jess je hezčí než ona, ale Bella v sobě prostě něco má. Když se směje, mé srdce se probouzí, když upadne, což dělá často, vždycky mé tělo ztuhne a čeká na verdikt. Stalo se jí něco?
Nedokážu nic dělat, když vím, že ona se trápí.
Má rodina si se mnou už neví rady. Měli jsme odtud už dávno odjet, lidé si už začínají všímat jistých rozdílů, ale kvůli mně tu zůstáváme. Věděl jsem, že jednou nadejde ten den, kdy se mé cesty s Bellou rozdělí, ale každý den jsem se modlil, aby ten čas nikdy nepřišel. Pamatuji si na den, kdy jsem ji viděl poprvé. Narazila do mé hrudi a já si v ten moment přál, aby tam navěky zůstala.
Snažím se ji sice od sebe odrazovat tím, že si z ní dělám srandu, říkám jí tak hnusně, že bych se za to sám mnohokrát nejradši zabil.
Když jsem jí ale řekl tu poznámku o pytli, myslel jsem to upřímně, ale trochu jinak, než to pochopila.
Nechtěl jsem připustit, že by někdo, kdokoli, viděl byť i jediný kousíček z jejího těla. Já sám jsem byl ale tak lakomý, že jsem ji prostě v plavkách musel vidět.
Doufal jsem, že když třeba uvidím, jak ošklivé má tělo, jak hnusnou kůži skrývá pod tím oblečením, ten cit, který mi drásá vnitřek, ale i zevnějšek mého těla, odejde.
Sedl jsem si na jedno z lehátek a očima hypnotizoval dívčí dveře. Vycházely ale jenom holky, které mě nezajímaly, věděl jsem, koho hledám. Bello, pospěš si!
A pak, když už jsem si myslel, že ona nikdy nepřijde, ze dveří vystoupil anděl…
Všechny pohledy se zaměřily na ni. Nemohl jsem uvěřit, že ten anděl je Bella. Poprvé jsem ji viděl s rozpuštěnými vlasy, byly jako čokoládový vodopád. Měla na sobě modré bikiny, které dokonale ladily k její bílé pokožce. Pohledem jsem klouzal níž. Můj pohled padl na její bujné vnady. Pocítil jsem nesnesitelnou touhy vzít její prsa do svých rukou a pokochat se pohledem na její vztyčené bradavky, které teď skrývala před světem ta modrá látka.
Chtěl jsem vidět víc, znovu jsem tedy pohledem sklouzl na její ploché bříško. Na mysl se mi vkradla představa, jak jazykem kroužím kolem jejího pupíku, jak svůj jazyk obratně vsouvám dovnitř, jak Bella vzdychá mé jméno. Rychle jsem zatřepal hlavou.
Můj pohled vyhledal její nohy, nebyly ani jako od nějaké vychrtlinky, ale ani jako od oplácané kvočny.
Byly prostě dokonalé. Vyhledal jsem její oči a snažil jsem se jí pohledem naznačit, aby se otočila, abych si mohl prohlédnout její zadeček.
Bella se na mě sarkasticky usmála a rozběhla se směrem k bazénu. Ruce natáhla před sebe a nohama se odrazila od země. Skočila šipku do vody tak rovnou, že by se za ni nemohl stydět ani profesionální skokan. Bella pod vodou přeplavala přes celý bazén, až se její hlava vynořila pode mnou. Jak dokázala tak dlouho vydržet bez vzduchu?
„Tak co? Pytel jsem nenašla,“ poznamenala. Sesedl jsem z lehátka a rukou se opřel o okraj bazénu. Plynulým skokem jsem se přemístil do vody za Bellu. Když jsem byl pod hladinou, nezapomněl jsem otevřít oči. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost pokochat se jejím zadečkem.
Bože, měla ho perfektní, ruku jsem už natahoval k pohlazení, když se Bella najednou otočila. Až teď mi došlo, co jsem to chtěl udělat a provinile jsem se usmál.
„Seš krásná,“ zašeptal jsem.
„Díky, škoda ale, že ti tolik záleží na zevnějšku,“ odpověděla mi. Měl jsem sto chutí se přiznat, ale neudělal jsem to. Nebyl na to vhodný čas.
„Zaplaveš si?“ zeptal jsem se jí.
„Ne-e, plavala jsem teď, vždycky jsem chtěla vyzkoušet... Jak se to jmenuje,“ zapátrala v mysli.
„Saunu!“ vykřikla radostně. Než jsem se nadál, popadla mě za ruku a doslova mě za sebou táhla.
Velice dobře jsem si uvědomoval pohledy spolužáků, kteří se mlsně dívali na Bellino tělo. Vrčel jsem na každého, kolem kterého jsme prošli. Zdálo se mi, že slyším od Belly smích, ale to je nemožné, jelikož jsem vrčel tak potichu, že i já sám jsem měl problém se zaslechnout. Možná to ale bylo kvůli něčemu jinému…
Sakra, Edwarde! Nad čím to uvažuješ? Před tebou jde to nejsvůdnější tělo, jaké jsi kdy viděl, a ty uvažuješ nad tím, čemu se směje?
Mé zkažené já mělo pravdu, tahle šance se nabízí jen jednou za čas. Proč ji nevyužít? Stejně v sauně nikdo nebyl, neslyšel jsem totiž od nikoho myšlenky.
Uvědomoval jsem si ovšem možné následky dlouhého pobytu v sauně. A pokud si dobře pamatuji, v sauně je oheň. Můžu jen doufat, že se na mě Bellinka nenaštve…
***
V sauně jsem si sedl co nejdál od toho zdroje tepla. Bella se na oheň trochu spiklenecky zadívala, což jsem nechápal, a sedla si přesně vedle něj. Budu muset najít nějaký způsob, jak ji odtamtud vylákat.
„Bello, proč si nesedneš ke mně,“ šel jsem na to zlehka.
„Nevím, že bych si chtěla užít to horko, co se do mě dere, tu energii, kterou mi nabízí oheň, bezpečné útočiště proti… nepřátelům,“ vzdychla.
„Já tě taky mohu chránit!“ odvětil jsem pohotově.
„Cullene, Cullene… Asi ti nedošel význam těch slov. Jak bych ti to jen… Podívej, před nepřáteli.“ Mávla rukou ke mně. Zapojil jsem všechny své mozkové buňky a nahodil svůj zamyšlený výraz.
„Aby ti neshořela sláma,“ zašeptala posměšně Bella.
„Mrcho,“ vypadlo ze mě. Bella se na mě nevěřícně podívala, ale pak se rozchechtala na celé kolo. Tohle nemám zapotřebí.
Vstal jsem z přehřáté lavičky a namířil si to ke dveřím. Cestou jsem stále slyšel Bellin smích. Zněl jako tisíce zvonků…
No tak, chlape, seber se!
Vzal jsem za dřevěnou rukojeť a trochu zaťal svaly. Dveře se ale ani o chlup neotevřely… Uvízli jsme…?!
Těším se na každý váš komentář!
Autor: VampE4B (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Aqua love - 2. část:
skvělé
Povedené! Rychle další díl... Prosím.
no tak to chce další díl je to opravdu úžasné
to bylo krasny dostala ho pekne at uz je dalsi dilek
uplně nej! ;) dokonalooost! ;)
rychle pokrááčko! ;)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!