Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Ano, můj faraone!

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ano, můj faraone!Příběh vypráví o zrození Tiy. Tia se svým bratrem otročí na stavbě pyramid pro faraona. Pověsti říkají, že Tutanchamon zemřel na choleru, či něco takového, ale co když to bylo úplně jinak? Prosím o komentáře a přeji příjemné čtení. Kacennnka.

23.10.2010 (15:00) • Kacennnka • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2991×

Předmluva:

Před několika tisíci lety vládl ve vzdáleném Egyptě faraon Tutanchamon. Na trůn se poprvé, jako poslední právoplatný dědic 18. dynastie, posadil jako devítiletý chlapec. Vládl jen deset let, protože ve svých devatenácti letech zemřel. Říká se, že zemřel na malárii, ale co když to tak nebylo?

Tia:

„Hněte sebou!“ řval na nás otrokář a několik z nás uhodil bičem. „Předejte! Slyšíte?“

S mým bratrem musíme deset let otročit za krádež chleba pro naši rodinu. Už tři roky se staví pyramida a my ji máme pomoct zhotovit. Říkají, že to pro nás má být pocta, že se můžeme podílet na výstavbě něčeho tak vznešeného a úžasného jako je pyramida. Já to však viděla jinak.

Od rána do večera jsme tahali kamenné kvádry a skládali je na sebe. Několik otrokářů na nás jen řvalo, kritizovalo, jak to děláme špatně, a mlátilo bičem. Vodu jsme dostali jen občas a to jsme si pro ni museli dojít. Jídlo sice bylo dvakrát denně, ale zato jen suchý chleba. Nejvíce mě bolelo u srdce, když jsem viděla, jak se mi můj malý bráška ztrácí před očima. Takový život by si nikdo nezasloužil.

„Sakra, hni sebou!“ křičel na Sinuheta, mého bratra. Otočila jsem se na něj a přes jeho vyhublé lícní kosti byly vidět jeho oči, takové jaké jsem je nikdy neviděla. Prázdné, plné bolesti, smrti. Viděla jsem, že už nemůže, že jeho život končí.

Všechno se stalo během několika málo vteřin. V jednu chvíli jsem slyšela prásknutí bičem a pak se můj bratr sesunul k zemi.

„Sinuhete!“ zakřičela jsem, pustila lano a podlomila se mi kolena. „Sinuhete, Sinuhete,“ vzlykala jsem. Všichni na mě mohli jakkoli řvát, mlátit mě, ale nehnula jsem se z místa. To se nemělo stát. Je ještě dítě. Ne, byl ještě dítě. Teď už není. Zbývaly mi jen dvě věci. Doufat, že jeho ka dosáhne klidu a tou druhou věcí byla pomsta, pomsta faraonovi za to, že lidi nutí takhle pracovat, za to, že díky němu umírají lidé, děti.

„Doveďte ji i s jeho tělem k faraonovi! On je potrestá!“ rozkazoval jeden otrokář dalším třem otrokům. Dva mě vzali a nesli, třetí vzal Sinuheta. Vedli mě k faraonovi, o nic jsem se nepokoušela, nemělo to cenu. Když jsme byli z dohledu všech otrokářů, nedaleko malého města, všichni tři se zastavili.

„My tě tam neodvedeme,“ řekl mi jeden.

„Proč? Byl to přeci rozkaz,“ nesouhlasila jsem s nimi.

„Toto je jedinečná šance. Máme tu otročit deset let, stavba začala před půl rokem. Jak dlouho bychom to ještě mohli vydržet? Ale teď máme šanci na útěk. Nikde nás nemají zapsané, prostě se ztratíme. Otrokáři nepřijdou do styku s faraonem skoro vůbec a stejně budou mít mnoho starostí s ostatními otroky. Stačí si sehnat nějaké normální oblečení a jsme volní,“ obhajoval svůj nápad jeden otrok.

„Ale co můj bratr?“ ptala jsem se.

„Pohřbíme ho, třeba bude ve městě balzamovač,“ navrhoval další otrok a ukazoval směrem k městu. Neměla jsem moc na výběr, a tak jsem šla s nimi. Bylo to pár kilometrů, asi tak pět po poušti z dohledu všech otrokářů. Klidně nás tu mohl někdo přepadnout, ale nic by neukradl, protože nemáme žádný majetek, vše bylo zabaveno ve prospěch říše.

Po pár hodinách na pražícím slunci jsme dosáhli cíle. Vešli jsme do malého pouštního městečka, ale natolik velkého, abychom se ztratili v davu. Potřebovali jsme si sehnat nové oblečení, ale protože jsme neměli žádné peníze, museli jsme nějaké ukrást. Nikomu z nás se do toho moc nechtělo, protože kdyby nás někdo chytl, nebylo by to otročení, ale smrt. Ale jak Benjamin řekl, bylo to potřeba. Sinuheta jsem dala na kraj tmavé uličky, aby nebyl vidět, a šla dál do uličky, abych sebrala nějaké oblečení, které tam lidé suší.

Bála jsem se, hodně jsem se bála, ale neměla jsem na výběr. Stále jsem se ohlížela, aby tam nikdo nebyl. Zrovna jsem se dívala za sebe, když se přede mnou objevil muž. Vyjekla jsem leknutím a začala couvat, ale on mě chytl a přimáčkl ke zdi. Odhrnul mi vlasy z krku.

„Prosím, nezabíjejte mě!“ škemrala jsem a zadívala jsem se mu do očí. Zase jsem vyjekla, byly temně karmínové.

„Ty jsi upír,“ hlesla jsem šeptem.

„Jak o tom víš?“ ptal se sametovým, nelítostným hlasem.

„Slyšela jsem o vás, jak se jmenuješ?“ ptala jsem se.

„Amun, ale nemám ve zvyku se si s obětmi povídat,“ jen řekl a kousl mě. Pak jsem cítila jen oheň.

Tři dny jsem ležela v té uličce s pocitem, jako bych hořela. Křičela jsem, ale nikdo mi nepřišel na pomoc. Po těch třech dnech utrpení mi došlo, co jsem. Jsem upír.

Pomsta může začít. Sebrala jsem se, pohřbila Sinuheta a vydala se k paláci. Neuměla jsem se ovládat, nevěděla jsem, co dokážu. Jen nenávist mě popoháněla vpřed. Doběhnout tam nebyl takový problém, jak jsem si myslela. Stejně jako nebyl problém dostat se k faraonovi přes stráže. Byla jsem nezastavitelná. Zabila jsem faraona běhen několika málo vteřin. Nikdy jsem toho nelitovala, jen jsem pomstila svého bratra. A získala nesmrtelnost.

Vycházela jsem z paláce, nasycená a nemohla uvěřit tomu, koho jsem viděla. Zahleděla jsem se do jeho karmínových očí a on začal mluvit.

„Jsem ti nesmírně vděčný, Tio, zabít faraona by se neodvážil každý,“ říkal mi Benjamin.

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ano, můj faraone!:

 1
1. AlliceVolturiCullen
28.05.2011 [11:37]

AlliceVolturiCullen Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře