Bella a Edward. Jsou sice spolu, ale přitom jim odešlo to, co drželo jejich vztah pohromadě. Odchod dítěte je pro každého tou největší bolestí. Upozorňuji, že tato krátká pocitovka může působit depresivně.
03.09.2011 (18:00) • DarkFireflies • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2297×
Má bolest byla slovy nepopsatelná. Ať už mě v životě bolelo cokoliv a jakkoliv, nedalo se to srovnat, prostě nedalo. Je to, jako by vám někdo vytrhl srdce z těla, rozcupoval ho na kousíčky a vrátil ho na původní místo. Jako by mě někdo upaloval, kousek po kousku, ale na mou smrt to nestačilo. Já musela dál trpět, musela jsem se dál utápět v bolesti. Proč nemůže člověk umřít při tak silné, mentální bolesti? Proč prostě nemůžu na místě zemřít? A proč se to muselo stát zrovna mně? Proč zrovna ona, ona přece za nic nemohla. Nemohla jsem tomu zabránit, nemohla jsem zachránit jedinou hvězdu ve svém životě. To ona byla to jediné, co mi zbývalo, když pro mě bylo vše ostatní temné, nedosažitelné. Ona jediná mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři, jediné slovo z jejích úst mi dodalo sílu. Bez ní jsem nebyla nikdo, nebyla jsem nic.
Andílku, vrať se. Prosím, neopouštěj mě. Anděl přece nemůže zemřít. Ty jsi nikdy nebyla člověkem, pro mě jsi byla něčím mnohem důležitějším. Jedinou hvězdou na tmavé noční obloze, sluncem, na kterém roztálo i mé lidské srdce. Jediný dotek tvé drobné ručičky pro mě byl vším. Na celém světě nebylo nic. Nic, co by mě zajímalo, když jsem měla tebe.
Všechno. Znamenala pro mě všechno. Udělala bych cokoliv, kdyby to znamenalo, že se vrátí. Za to všechno jsem mohla já. Já toho ďábla vtáhla do svého života. Nebýt jeho, držím svou holčičku v náručí. Chtěl se mi pomstít? Proč? Protože jsem byla šťastná? Protože jsem jeho nepotřebovala?
Andílku, vrať se. Potřebuji tě. Bez tebe nejsem ničím a nikým. Proč zlatíčko? Ne, andílku, ty nemůžeš být mrtvá. Ty žiješ a tohle musí být jen noční můra. A já se chci probudit! Bolí to! Tak probuď mě z té noční můry, srdíčko, já už to dál nevydržím. Prosím, probuď mě.
To kvůli ní se země točila. Kvůli ní. Jediný její úsměv stačil na to, aby bylo zase vše v pořádku. Už vím, co to znamená, když je pro vás jedna jediná osoba celým světem, důvodem, proč žijete. Ale jak se mám teď srovnat s tou bolestí? Mé slzy nestačí na to, aby bolest ustala, nebo aby se alespoň zmenšila. Mé slzy mi pouze způsobují ještě větší bolest. Dokazují, že toto není sen. Je to krutá realita. Příliš krutá. Ať mě raději po tisíc nocí mučí a natahují na skřipec. Nebude to nic, oproti tomu, co musím já zažívat každou vteřinu.
Andílku, vrať se. Chybíš mi. Hrozně moc mi chybíš. Děťátko moje, kde jsi? Vezmi si mě k sobě. Chci být s tebou, navždy. Ty jsi všechno, co mám. Až díky tobě jsem poznala, co je to láska. A taky, co je to bolest. Vidíš, jak mě to bolí. No tak. Vezmi si mě k sobě.
Proč to udělal? Proč mi ji vzal? Kde je moje dítě? Vraťte mi ho. Dám cokoliv, jakoukoliv cenu, ale vraťte mi ji, vraťte mi mou malou holčičku. Ona přece za nic nemůže. Ona ne. Já už nechci dál cítit tu bolest. Vraťte mi ji, nebo mě zabijte. Nic jiného nechci.
Andílku, vrať se. Slibuji ti, že tě pomstím. Pravda, možná na to nemám dost síly, ale udělají to za mě jiní. Tatínek to tak nenechá, zlatíčko. Ale i když mu Edward udělá cokoliv, už se mi nevrátíš. Ale já tě potřebuji. Ty jsi pro mě kyslík, potřebuji tě k přežití. Srdíčko, prosím.
Tak proč? Proč to udělal? Proč zrovna on? To jsem mu ublížila tolik, že se mi chtěl pomstít tak strašným způsobem? Ale ona si to nezasloužila. Ona za nic nemohla. Proč ona, proč ne já? Kde mám teď hledat odpovědi?
Andílku, vrať se. Nemůžu bez tebe být. Jsem závislá na tvé květinové vůni. Chci znovu vidět tvoje očička, chci se znovu topit v těch čokoládových studánkách. Chci, aby ses usmála, abys mi dala pusu tak, jak jsi to dělala vždy, když jsi šla spát. Proč nám bylo dáno tak málo času? Proč tvůj život skončil dříve, než měl šanci pořádně začít? Holčičko, řekni mi to, prosím.
Tak se naposledy ptám, proč? Jak jsem ho kdy mohla považovat za přítele? Proč jsem byla tak blbá? Proč jsem jedním hloupým rozhodnutím zničila život tolika lidem? Proč jsem ji zabila? Kdybych na něj nikdy nepromluvila, teď bych držela v ruce jediný důvod, kvůli kterému jsem byla naživu. Proč, Jacobe, proč? Proč si mi ji vzal? Za co ona mohla?
Andílku, vrať se, tak prosím, vrať se.
Okolní svět pro mě bez ní neexistuje. S Edwardem jsme dva, ale na tuhle bolest nestačíme. Alespoň já ne. A i když mi teď drží obličej v dlaních, nic to na mé bolesti nemění.
Andílku, vrať se. Potřebujeme tě. Andílku, prosím. Otevři očička, probuď se. Jen spíš, tak se již konečně probuď.
Tuto jednorázovku jsem psala v depresi a já vím, že je dost smutná. Ale já vás varovala.
Věnováno Kajce007. Hrozně moc ti děkuji, že jsi mě vyslechla. Ulevilo se mi.
Píseň: Toni Braxton - Unbreak my heart
Možná, že to někdo nepochopil, i když to tam bylo řečeno - Bella nebyla při porodu přeměněna a Jacob se do Ness neotiskl!
Autor: DarkFireflies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Andílku, vrať se:
To je prekrásne. Toľko smútku, citu, lásky, nehy, žiaľu, bolesti, až ma to rozplakalo. Táto jednorázovka je tak neskutočná, že vždy, keď budem mať desnú náladu, tak sa k nej budem vracať...
Je to veľmi precítené a obohatené pocitmi. Zbožňujem takéto "pocitovky". Táto je proste neskonale úžasná. Bellu mi bolo veľmi ľúto.
Znova si dokázala, že sa vieš vžiť do takejto situácie. Proste úplná bomba. Rozplakala si ma...
Máš talent...
BTW: Jacob by si zaslúžil, ach... Horšie veci, než smrť!
Dokonalosť!
Ale znova si ma rozplakala, vieš? A znova kvôli Belle! Jéjé, ešte koľko krát budem musieť kvôli nej plakať? Dúfam, že už nie veľa.
Bola to skvelá jednorázovka. Plná citov, lásky a smútku. Máš môj obdiv.
Promiň, ale znova jsem si to nepřečetla, protože jen, co jsem to uviděla na tvém profilu, jsem se skoro rozplakala. Jako poprvé. Tahle jednorázovka je... Bože, pomoz mi... No, tak jinak vynásob 1000x DOKONALOST, a pak ti možná vyjde setina toho, jak moc je to úžasné. (Chápeš to? Protože já moc ne, ale znáš mě. ) Já už se k tomu nechci dál vyjadřovat, protože jsem teď mírně přecitlivělá a bůh ví, co bych ještě napsala. Jinak ti strašně moc děkuji za věnování, ale ty víš, že nemáš za co děkovat. Já bych ti měla děkovat, že jsem měla tu možnost si to přečíst.
Jo a doufám, že mě někdo(!) během psaní tohoto komentáře nepředběhnul a taky budu konečně jednou první. Jsi dokonalá.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!