Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Andílku, vrať se

Bella a Edward. Jsou sice spolu, ale přitom jim odešlo to, co drželo jejich vztah pohromadě. Odchod dítěte je pro každého tou největší bolestí. Upozorňuji, že tato krátká pocitovka může působit depresivně.

03.09.2011 (18:00) • DarkFireflies • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2296×

Má bolest byla slovy nepopsatelná. Ať už mě v životě bolelo cokoliv a jakkoliv, nedalo se to srovnat, prostě nedalo. Je to, jako by vám někdo vytrhl srdce z těla, rozcupoval ho na kousíčky a vrátil ho na původní místo. Jako by mě někdo upaloval, kousek po kousku, ale na mou smrt to nestačilo. Já musela dál trpět, musela jsem se dál utápět v bolesti. Proč nemůže člověk umřít při tak silné, mentální bolesti? Proč prostě nemůžu na místě zemřít? A proč se to muselo stát zrovna mně? Proč zrovna ona, ona přece za nic nemohla. Nemohla jsem tomu zabránit, nemohla jsem zachránit jedinou hvězdu ve svém životě. To ona byla to jediné, co mi zbývalo, když pro mě bylo vše ostatní temné, nedosažitelné. Ona jediná mi dokázala vykouzlit úsměv na tváři, jediné slovo z jejích úst mi dodalo sílu. Bez ní jsem nebyla nikdo, nebyla jsem nic.

Andílku, vrať se. Prosím, neopouštěj mě. Anděl přece nemůže zemřít. Ty jsi nikdy nebyla člověkem, pro mě jsi byla něčím mnohem důležitějším. Jedinou hvězdou na tmavé noční obloze, sluncem, na kterém roztálo i mé lidské srdce. Jediný dotek tvé drobné ručičky pro mě byl vším. Na celém světě nebylo nic. Nic, co by mě zajímalo, když jsem měla tebe.

Všechno. Znamenala pro mě všechno. Udělala bych cokoliv, kdyby to znamenalo, že se vrátí. Za to všechno jsem mohla já. Já toho ďábla vtáhla do svého života. Nebýt jeho, držím svou holčičku v náručí. Chtěl se mi pomstít? Proč? Protože jsem byla šťastná? Protože jsem jeho nepotřebovala?

Andílku, vrať se. Potřebuji tě. Bez tebe nejsem ničím a nikým. Proč zlatíčko? Ne, andílku, ty nemůžeš být mrtvá. Ty žiješ a tohle musí být jen noční můra. A já se chci probudit! Bolí to! Tak probuď mě z té noční můry, srdíčko, já už to dál nevydržím. Prosím, probuď mě.

To kvůli ní se země točila. Kvůli ní. Jediný její úsměv stačil na to, aby bylo zase vše v pořádku. Už vím, co to znamená, když je pro vás jedna jediná osoba celým světem, důvodem, proč žijete. Ale jak se mám teď srovnat s tou bolestí? Mé slzy nestačí na to, aby bolest ustala, nebo aby se alespoň zmenšila. Mé slzy mi pouze způsobují ještě větší bolest. Dokazují, že toto není sen. Je to krutá realita. Příliš krutá. Ať mě raději po tisíc nocí mučí a natahují na skřipec. Nebude to nic, oproti tomu, co musím já zažívat každou vteřinu.

Andílku, vrať se. Chybíš mi. Hrozně moc mi chybíš. Děťátko moje, kde jsi? Vezmi si mě k sobě. Chci být s tebou, navždy. Ty jsi všechno, co mám. Až díky tobě jsem poznala, co je to láska. A taky, co je to bolest. Vidíš, jak mě to bolí. No tak. Vezmi si mě k sobě.

Proč to udělal? Proč mi ji vzal? Kde je moje dítě? Vraťte mi ho. Dám cokoliv, jakoukoliv cenu, ale vraťte mi ji, vraťte mi mou malou holčičku. Ona přece za nic nemůže. Ona ne. Já už nechci dál cítit tu bolest. Vraťte mi ji, nebo mě zabijte. Nic jiného nechci.

Andílku, vrať se. Slibuji ti, že tě pomstím. Pravda, možná na to nemám dost síly, ale udělají to za mě jiní. Tatínek to tak nenechá,  zlatíčko. Ale i když mu Edward udělá cokoliv, už se mi nevrátíš. Ale já tě potřebuji. Ty jsi pro mě kyslík, potřebuji tě k přežití. Srdíčko, prosím.

Tak proč? Proč to udělal? Proč zrovna on? To jsem mu ublížila tolik, že se mi chtěl pomstít tak strašným způsobem? Ale ona si to nezasloužila. Ona za nic nemohla. Proč ona, proč ne já? Kde mám teď hledat odpovědi?

Andílku, vrať se. Nemůžu bez tebe být. Jsem závislá na tvé květinové vůni. Chci znovu vidět tvoje očička, chci se znovu topit v těch čokoládových studánkách. Chci, aby ses usmála, abys mi dala pusu tak, jak jsi to dělala vždy, když jsi šla spát. Proč nám bylo dáno tak málo času? Proč tvůj život skončil dříve, než měl šanci pořádně začít? Holčičko, řekni mi to, prosím.

Tak se naposledy ptám, proč? Jak jsem ho kdy mohla považovat za přítele? Proč jsem byla tak blbá? Proč jsem jedním hloupým rozhodnutím zničila život tolika lidem? Proč jsem ji zabila? Kdybych na něj nikdy nepromluvila, teď bych držela v ruce jediný důvod, kvůli kterému jsem byla naživu. Proč, Jacobe, proč? Proč si mi ji vzal? Za co ona mohla?

Andílku, vrať se, tak prosím, vrať se.

Okolní svět pro mě bez ní neexistuje. S Edwardem jsme dva, ale na tuhle bolest nestačíme. Alespoň já ne. A i když mi teď drží obličej v dlaních, nic to na mé bolesti nemění.

Andílku, vrať se. Potřebujeme tě. Andílku, prosím. Otevři očička, probuď se. Jen spíš, tak se již konečně probuď.

 

---

Tuto jednorázovku jsem psala v depresi a já vím, že je dost smutná. Ale já vás varovala.

Věnováno Kajce007. Hrozně moc ti děkuji, že jsi mě vyslechla. Ulevilo se mi.

Píseň: Toni Braxton - Unbreak my heart

Možná, že to někdo nepochopil, i když to tam bylo řečeno - Bella nebyla při porodu přeměněna a Jacob se do Ness neotiskl!

Autor: DarkFireflies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Andílku, vrať se:

Nádhera. Čtu to už asi po třetí, ale prostě se mi to neomrzí. Dokonale napsané...

To jsem si mohla myslet, Jacob. Ten podlej vořech. moc pěkný, opravdu dost depresivní, jak jsi psala, hrozně jsem se u toho nabulela moc se to povedlo!

Já se u toho strašně rozbrečela.Vždyť za co to děťátko mohlo!A když Bellu miloval,proč jí to udělal.Úplně jsem se vžila do role Belly.

stává se mi to málokdy,ale u tohohle jsem se rozbrečela.... vztekem! ten hnusák,odporný a necitelný Jacob! jak si to mohl dovolit?! fuj! ale píšeš úžasně,rozhodně si toho od tebe přečtu víc :) super!

No... páááni! To bylo něco... Nejdřív jsem si myslela, že ji zabil Edward, ale když tam pak bylo, že by ji pomstil, došlo mi, že to musel být Jacob... A v tu chvíli mi přejel mráz po zádech... Vážně! Zaraženě jsem zírala na obrazovku a snažila se to pochopit... Ten hnusák! Já... Měla jsem chuť ti do té povídky vlítnou, najít ho a poslat ho ke všem čertům! Chudák Bella! Jak ji mohl milovat? Kdyby jo, neudělal by to! Jsem pořád v šoku... No páni! Byl to úžasný zážitek od úžesné autorky s úžasným nápadem... Už se nemůžu dočkat další depresivní nálože...

Smutné a přitom tak krásné, měla jsem úplně sevřené hrdlo lítostí... fakt nádhera!

Světluško! Já... Nedivím se, že tě to tolik vzalo. Vzalo to i mě. Je to opravdu nádhera, skvost, i když je to smutný. Nechápu, jak tě to mohlo napadnout. Nechápu, jak jsi mohla popsat takto (dobře) opravdu smutnou a vážnou věc. Mrzí mě, opravdu moc, jak se Jacob zachoval. Neměl na to právo. Bylo to Belly rozhodnutí a tímto jí vlastně zabil. Přežila a marně. Dala srdce někomu, koho pod ním nosila a marně. Mateřská láska je snad ten nejsilnější cit. Edwarda to taky muselo vzít... Já bych ho na místě zabila! Divím se, že to Edward neudělal... Sice by to ničemu nepomohlo, ale já už bych se na něj nemohla nikdy podívat. Je to idiot a ty jsi perfektní spisovatelka. Tvá tvorba mě vždy dostane a takto to vypadá! Vím, že nestíháš číst a že tě to štve, ale... Kvůli tomuto klidně komentáře oželím. Moc se těším na něco dalšího od tebe... Klobou dolů!

To bylo moc nádherné... Smutné a nádherné... Mně je Belly a Edwarda moc líto, že přišli o to jediné, co bylo v jejich životě ještě důležitější než oni sami - jejich dítě. Ten Jacob je teda ale ošklivý hulvát...
Mno, nevím, co bych ti ještě více mohla napsat, moc krásně píšeš a tohle bylo fakt hezky psané...

Panebože! Tak to bylo dokonalé! Tolik pocitů, jak jsi to napsala! Wow! Bylo to fantastické, tak dojemné. Dokonce jsi mě rozbrečela. Můj komentář asi nebude tak dokonalý jako Kajčin, ale snažím se.
(jde to blbě, když jsem z toho úplně mimo)
Opravdu to bylo dokonale napsané. Ty máš obrovský talent a takovéto věci ti mimořádně jdou! Já už nevím, co mám psát. Všechno, co bylo potřeba říci, řekla Kajka. Opravdu to bylo nádherné, fantastické a dokonalost krát tisíc!
Už mi zbívá jen tleskat a klanět se přet tebou a tvým talentem:

To je prekrásne. Toľko smútku, citu, lásky, nehy, žiaľu, bolesti, až ma to rozplakalo. Táto jednorázovka je tak neskutočná, že vždy, keď budem mať desnú náladu, tak sa k nej budem vracať...
Je to veľmi precítené a obohatené pocitmi. Zbožňujem takéto "pocitovky". Táto je proste neskonale úžasná. Bellu mi bolo veľmi ľúto.
Znova si dokázala, že sa vieš vžiť do takejto situácie. Proste úplná bomba. Rozplakala si ma...
Máš talent...

BTW: Jacob by si zaslúžil, ach... Horšie veci, než smrť!

Dokonalosť!
Ale znova si ma rozplakala, vieš? A znova kvôli Belle! Jéjé, ešte koľko krát budem musieť kvôli nej plakať? Dúfam, že už nie veľa.

Bola to skvelá jednorázovka. Plná citov, lásky a smútku. Máš môj obdiv.

Promiň, ale znova jsem si to nepřečetla, protože jen, co jsem to uviděla na tvém profilu, jsem se skoro rozplakala. Jako poprvé. Tahle jednorázovka je... Bože, pomoz mi... No, tak jinak vynásob 1000x DOKONALOST, a pak ti možná vyjde setina toho, jak moc je to úžasné. (Chápeš to? Protože já moc ne, ale znáš mě. ) Já už se k tomu nechci dál vyjadřovat, protože jsem teď mírně přecitlivělá a bůh ví, co bych ještě napsala. Jinak ti strašně moc děkuji za věnování, ale ty víš, že nemáš za co děkovat. Já bych ti měla děkovat, že jsem měla tu možnost si to přečíst.
Jo a doufám, že mě někdo(!) během psaní tohoto komentáře nepředběhnul a taky budu konečně jednou první. Jsi dokonalá.

Přidat komentář:

Nick:

Text: