Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Alicin Štědrý den

06.01.2012 (15:45) • Tyynuse • FanFiction jednodílné • komentováno 13× • zobrazeno 1547×

Myslela jsem si, že tyhle Vánoce budou naprosto skvělé, ale pořád mi něco chybělo – párty, bez které prostě Vánoce nemůžou být. Vydala jsem se za ostatními a sedla jsem si k nim.

„Mám skvělý nápad!“ řekla jsem hrdě. Všechny oči v místnosti zamířily ke mně.

„Vážně? A máme se bát?“ zeptal se s úsměvem Jasper.

„Ovšem, že ne. Jen mě napadlo, že bych mohla uspořádat velkou vánoční párty.“

„Ale Alice, víš, že na párty nemáme moc štěstí,“ prohlásila Esmé. Zamračila jsem se.

„Ale tentokrát to bude jiné. Naplánuju to sama a nic zlého se nestane, slibuji,“ řekla jsem.

Carlisle se na mě podíval svým vážným výrazem.

„Ne, Alice! A nebudeme se o tom dál bavit.“ Pak už jen vstal a odešel do pracovny. Nechápala jsem, proč je takový. Já se ale nevzdávala.

„Esmé, prosím. Ozdobíme stromeček, a pak pod něj schováme dárky a Nessie si bude myslet, že je přinesl Ježíšek. No, nebude to skvělé?“

Esmé se jen pousmála a řekla:

„To by bylo určitě skvělé, ale nejde to, Alice. Máme teď moc starostí a na Vánoce prostě nemáme čas.“

„Cože?“ vyjekla jsem a podívala jsem se na ostatní. „To snad nemyslíte vážně? Vánoce se slavit budou!“

Jasper se postavil a objal mě kolem pasu.

„Ale zlato, uklidni se,“ řekl a políbil mě. Teď už jsem prostě neměla náladu se s nimi o tom bavit. To je snad jenom zlý sen. Šla jsem do svého pokoje a  Jasper se hned vydal za mnou. Sedla jsem si na postel. Jasper zaklepal na dveře.

„Můžu dovnitř?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděla jsem mu a prohrábla jsem si vlasy. Vešel dovnitř a sedl si ke mně.

„Zlato, já vím, jak moc ses na Vánoce těšila. A hrozně rád bych ti teď něco řekl, ale nemůžu. Já ti slibuji, že tohle budou vážně skvělé Vánoce,“ řekl.

Nevěřícně jsem se na něj podívala a řekla jsem:

„Vážně? A jak můžou být skvělé, když je nebudeme slavit? Ty to nechápeš. Tuhle párty jsem si plánovala už moc dlouho, skoro celý rok, a vy si jen tak přijdete a oznámíte mi, že Vánoce prostě nebudou? To jsem teda nečekala a ty ses mě ani nezastal!“

„Alice, prosím, nebuď taková. Já jsem ti slíbil, že tyhle Vánoce budou skvělé, tak mi věř,“ řekl. Moc se mi to nelíbilo, ale co jsem mohla dělat?

„Fajn. Věřím ti,“ odpověděla jsem. I když jsem si tím nebyla tak jistá. Byla jsem z toho vážně smutná a neměla jsem náladu vůbec na nic. Tyhle Vánoce si plánuju tak moc dlouho. Říkala jsem si, že když tady bude Bella, tak to bude mnohem hezčí, protože Edward konečně nebude na Vánoce sám… A teď? Jsem vážně moc zklamaná.

„Nebuď smutná, Alice.“ Políbil mě. „Budu muset jít.“ Co? To snad nemyslí vážně! Jak mě tady může takhle nechat?

„A kam jdeš? Co tady mám sama dělat?“ zeptala jsem se.

„Já, ehm… Musím jít pomáhat Carlisleovi,“ odpověděl, ale poznala jsem, že lže.

„Vážně? A s čím mu musíš pomáhat?“ zeptala jsem se.

„Prostě s něčím potřebuje pomoct. Jen mi řekl, ať za ním přijdu. Víc nevím.“

„Dobře, ale vrať se brzy.“ Políbil mě a šel pryč. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nemohla jsem přestat myslet na Vánoce. Pořád tomu nemůžu uvěřit!

Blížil se večer. Večer, který jsem si tak dlouho plánovala a nakonec z něj bude úplně normální večer, který je každý den. Ale tak by to nemělo být. Je to Štědrý večer a my se budeme chovat, jako kdyby nebyl. Nechtěla jsem na to myslet, tak jsem si vzala knížku a začala jsem si číst. Dole jsem uslyšela nějaký hluk, ale nechala jsem to být. Čas utíkal celkem rychle. Už bylo půl šesté. Podle mého plánu bychom šli za chvíli večeřet a pak rozbalovat dárky.

Ne! Už na to nemysli, říkala jsem si pro sebe. Někdo zaklepal na dveře.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se.

„To jsem já, Jasper.“

„Pojď dál.“ Odhodila jsem knížku a sedla jsem si.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se.

„Ne, všechno je v naprostém pořádku.“ Stále se usmíval a já jsem nevěděla proč.

„Fajn,“ odpověděla jsem. Vzala jsem si knihu a začala číst.

„Ty chceš Vánoce trávit tady, v pokoji nad knihou?“ zeptal se mě.

„Je to lepší, než být s vámi dole a dělat, že Vánoce neexistují,“ odbyla jsem ho.

„Pojď na chvíli za ostatními, prosím.“

„Ale proč? Akorát to pro mě bude těžší, když letos Vánoce neslavíme.“

„Jsi si jistá?“ Vzal mě za ruku a táhl mě pryč z pokoje.

„No dobře, půjdu, ale pusť mě.“ Pustil mi ruku a já jsem ucítila vůni cukroví. Jasper se na mě usmál. Zezdola jsem zaslechla vánoční koledy. Koukla jsem na Jaspera.

„My slavíme?“ zeptala jsem se a doufala jsem, že se mi to jen nezdá.

Jasper se usmál a řekl:

„Běž to zjistit.“ Rozběhla jsem se po schodech dolů a uviděla jsem krásný vánoční stromeček. Nemohla jsem tomu uvěřit.

„Šťastné a veselé Vánoce!“ vykřikla celá rodina najednou. Byla jsem ohromená. Tohle bych nenaplánovala ani já sama. Rozběhla jsem se k nim a všechny jsem je objala.

„Děkuji vám moc! Já tomu nemůžu uvěřit. Ale proč jste mi to neřekli? Ani nevíte, jak moc jsem se trápila.“

„Chtěli jsme, aby to bylo překvapení, promiň,“ řekl Carlisle.

„Děkuji vám moc,“ usmála jsem se na ně a prohlédla jsem si pořádně stromeček.

„Je vážně nádherný,“ prohlásila jsem. „Kdo ho zdobil?“ zeptala jsem se.

Renesmé se usmála a řekla svým krásným hláskem:

„To já. Jsem ráda, že se ti líbí.“

Usmála jsem se. „Moc se mi líbí. Děkuju.“ Políbila jsem ji na čelo a koukla jsem na Jaspera.

„Miláčku, měl jsi pravdu. Tohle jsou skvělé Vánoce,“ prohlásila jsem.

„Takže, co bude k večeři?“ zeptala jsem se s úsměvem.

„Krásný a velký grizzly,“ odpověděl Emmett.

Autor: Tyynuse, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Alicin Štědrý den: