Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Alice's life - 2. část Konec

14.02.2011 (12:30) • Twilightlady • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1088×

Alice’s life – 2. část – The End

Píseň

„Elizabeth?"

„Tati?" To bylo to, co mu tolik vrtalo hlavou. Byla to jeho dcera. Jak ji jen nemohlo poznat. Avšak vypadala jinak. Teď už to byla znovu jeho dcera. Krásná po matce a moudrá po otci. Měla krásně dlouhé vlnité hnědé vlasy. Malou postavu. A ten obličej jako obraz od da Vinciho. Když se usmála

Udělaly se jí dolíčky.

„Elizabeth, je mi to tak líto!" zašeptal a pevně ji stiskl. Byla pořád tak malá. Jako její máma. Tolik mu připomínala jeho dávnou lásku. Zabořil jí hlavu do vlasů a vdechnul její vůni. Voněla po květinách.

...

„Tati," vzlykla. Stiskl jsem ji ještě pevněji. Edward slyšel moje myšlenky a potichu se vytratil. Dopřával nám trochu soukromí.

Seděli jsme tam ještě dlouhou dobu, nikdo nemluvil, jen jsme seděli. Když se za okny setmělo, ačkoli nerad, jsem objetí uvolnil. Vzpomněl jsem si na to, že Alice je novorozená, musí mít žízeň.

„Musíš mít žízeň," řekl jsem. Bylo to konstatovaní holého faktu ne otázka, ale Alice přesto odpověděla.

„Ano, trošku," zabrblala a rozpačitě se usmála.

„Alice, za to se nemusíš stydět, teď to bude součástí tvého života," řekl jsem. Bylo na ní znát, že je nervózní. Vzal jsem ji tedy na lov. Po cestě jsem jí vysvětlil vše potřebné, ačkoli byla nejistá, vypadalo to, že to zvládne.

Happy End

Stál jsem opřený o kmen a hleděl na svou dceru. Bylo to tak dávno, co jsem ji viděl. Teď byla upír. Může se mnou být navždy. Alespoň jedna. Elizabeth. Její matka se jmenovala Eliza. Bylo to skotské jméno. Patřila mezi anglické přistěhovalce. Byla krásná jako Alice. V ten moment mě zpozorovala a přicupitala ke mně. Byla zašpiněná od krve, ale i tak byla tak lidská. Byla skoro ještě dítě.

„Tolik mi připomínáš tvou matku," řekl jsem napůl šeptem.

„Jaká byla?" zeptala se. Byl to dlouhý příběh a ona si ho zasloužila slyšet celý.

Sedli jsme si na menší loučku nedaleko o nás. Alice vypadala tak krásná, když se její kůže třpytila. Bylo na ní poznat, že se jí to líbí.

„Psal se rok 1918. Byl jsem zrovna v Chicagu. Byla tam španělská chřipka a já chtěl zachraňovat životy. S tímto příběhem je vlastně spojen ten Edwardův. Víš, Edward chtěl být vojákem. Nikdy se nezajímal o dívky. Je mu pouhých sedmnáct, ale on na to byl připraven stát se vojákem. Chtěl jím být a všechno nasvědčovalo tomu, že bude. Byl červen a Edward se chystal na cestu. Den na to měl odjíždět. Zdálo se, že ho nemůže nic zastavit, ale toho večera se změnil celý jeho život. Žil jen s matkou, jeho otec zemřel, když byl ještě chlapec. Chtěl jít večer spát, když ji uslyšel poprvé zakašlat.

Znělo to hrozně. Už předtím říkala, že se jí motá hlava, ale přičítala to tomu horku.

Druhý den ráno, když měl Edward odjíždět, našel svoji matku ležet dole na zemi. Rychle ji donesl do nemocnice, ale to nevěděl, že jeho život brzy skončí. Jeho matka patřila mezi první nakažené. Edward se dozvěděl, že jeho matka je smrtelně nemocná. Odložil cestu a celou tu dobu byl s ní. Všichni jsme ho vyháněli, mohl se nakazit a taky se tak stalo. Třetího dne dostal Edward horečku a začal kašlat. Průběh nemoci u něj byl velmi rychlý. Jiní vydrželi týden, u něho to vypadalo na polovinu.

Pamatuji si na to, jak mě jeho matka prosila, ať jej zachráním. Slib byl slib a já Edwarda toho večera odnesl domů. Ale tu noc na mě čekalo ještě jedno překvapení. Šel jsem sice lesem, ale nebyl jsem v něm sám. Zahlédla mě tvá matka a pak přišla ke mně domů. Víš, ona patřila k původním Skotům, a tak věřila v pověry jejího lidu. Jedna z nich mluvila o stvořeních, která vysávala umírající lidi. Myslela si, že jsem jeden z nich. Tu noc se dozvěděla pravdu. Všechno jsem jí vysvětlil a světe div se, nelekla se. Té noci jsem se zamiloval. Problém nastal třetího dne. Musela odejít, Edward byl novorozený, mohl ji zabít, ale slíbil jsem jí, že se večer stavím.

Ačkoli to bylo na tu dobu neobvyklé, té noci jsme se milovali. Byla tak neodolatelná. Nelákala mě její krev, bylo snadné se udržet, abych jí neublížil, tehdy jsem nemohl odolat jejímu tělu.

Týden na to jsme to zjistili. Byla těhotná. Nevěděl jsem to. Nechápal jsem to. Upíři nemohou mít děti. Její těhotenství trvalo tři měsíce. Bylo úplně normální, až na porod. Jakmile tě porodila, jediné, co stihla říct, bylo 'Elizabeth'. Jmenovala se Eliza. Víš, tvoje matka dostala té noci infarkt. Proklínal jsem se za to, co jsem jí proved, a proto jsem tě dal k adopci. Možná proto jsi měla vize. Byla to část upírství.

Alice, mě to tak mrzí!" zašeptal jsem zoufale. Přistoupila ke mně a objala mě.

„Tati, ty za to nemůžeš," řekla. Té noci jsem byl opravdu šťastný.

A tak to je vlastně až dodnes, akorát nás je osm. Já, Edward, Esme - Alice ji miluje. Esme je jako Eliza. Potom Jasper, přítel Alice. Rosalie, Emmett, Bella.

Sad End

Lovil jsem daleko od Alice, a proto jsem již nestihl zakročit. Uslyšel jsem je příliš pozdě. Volturiovi. Šlo jich jen pár. Rozběhl jsem se směrem k nim a cestou mě doprovázely Aliciny výkřiky. Trhalo mi to uši i srdce. Když jsem k nim doběhl, stála tam Jane, Aro a Felix. Jane používala svou schopnost na Alice schoulenou vedle plápolající hranice.

„Ach, Carlisle, drahý příteli," řekl Aro přeslazeným hlasem. Tentokrát mi jeho hlas nepřipadal příjemný ani trochu.

„Nechte ji, prosím!" řekl jsem.

„Ale, Carlisle, ty neznáš pravidla, je moc mladá. Moc mladá," řekl. Věděl jsem, že bych mohl říci, že Jane je mladší, ale teď by mi to moc nepomohlo.

„Aro, prosím, je to moje dcera," zašeptal jsem.

„Dcera? Ale, Carlisle, nebuď hloupý, pokud by to byla tvá dcera, byla by dávno mrtvá. Je to jen další upír. Můžeš si stvořit jiného. Felixi!" řekl. Chtěl jsem mu všechno říct. Ale to už Alice popadl Felix za vlasy. Za ty vlasy její matky.

„Neee!" Můj výkřik přehlušilo skřípení kovu. Pak jsem jen viděl její tělo hořící v plamenech. „Promiň, Alice," zašeptal jsem. Podíval jsem se na Ara, pak na Jane a nakonec na Felixe. Jednou ji pomstím. Jednou. Bez dalších ohledů se otočili a odešli.

Ještě několik nocí a dnů jsem seděl a u ohně. I když vyhasl, seděl jsem tam dál. Křičel jsem, vzlykal. Nic neulevilo mé bolesti. Když pak přišel Edward, nevydržel jsem to.

„Nechal ji zabít, já nedokázal jsem ji ochránit. Nedokázal jsem to." Bylo to zoufalé, ale pravdivé. Té noci jsem v koženém sáčku zachoval její část. Popel se rozptýlil všude po lese, ale já měl trošku sebou. Navždy budu mít Alice u sebe.

Té noci se Carlisle zbláznil. Byl opravdu blázen. Mluvil s popelem Alice, který měl v koženém pouzdře na krku. Myslel jen na ni. Neustále se obviňoval. Ale dočkal se pomsty. Edward od něj odešel. Žil svůj život, a tak už neměl žádné závazky. Šel do Volterry a tam Ara zabil. Zabil toho, který zabil jeho dceru, ale pomstil se a zemřel v pokoji. S duší čistou. I když jeho život byl velice obtížný, zanechal po sobě dobře vychovaného syna, který na něj bude navždy myslet jako na svého otce.

Autor: Twilightlady (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Alice's life - 2. část Konec: