Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Again I will not let you

Sraz Ostrava!!! 10

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Again I will not let youJe to moje první jednodílná povídka. doufám, že se vám bude líbit, a prosím kritiku, komentáře. Potřebovala bych se zlepšit. PS: Pokud tady již někdo s tímto tématem byl, řekněte mi to. A omlouvám se, pokud se vám to zdá jako okopčené z filmu nebo knižky. Potřebovala jsem to tam tak dát.

12.12.2009 (13:15) • Blotik • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1735×

Again I will not let you

Minulost

 

Dneska mám 18 let. Už jsem dospělá.Narozeniny ale moc ráda nemám. Všechny ty dárky a pozornost na mě. Nedělá mi to moc dobře, když všichni koukají jenom na mě. Očekávají ode mě jenom to perfektní a to já nejsem. Nemůžu jim to dát. Jediné co můžu někomu dát, je láska. Moji lásku spolu se srdcem pro něho. Pro Edwarda.

Jako včera si pamatuju, že byl Edward naštvaný, když jsem nechtěla přijmout jeho dárek. Ale vždyť mi stačí on. Jenom svojí přítomností mi dává ten nejlepší a zároveň pro mě nejpotřebnější dárek. Kdyby mi měl dávat ještě další dárky, byla bych zadlužená, až po uši. Ale já nechci být zadlužená. Ne mojí lásce.

Ve škole to naštěstí nikdo netušil. Teda aspoň mi nikdo nepřál. Byla jsem ráda. Ale skoro se to provalilo, když ke mě přiběhla Alice a začala tam vyšilovat.

„Alice, prosím, můžeš ještě hlasitěji?“ zeptala jsem se ironicky.

„Promiň, promiň.“ omlouvala se mi a dělala psí oči. Těm se nedalo odolat V tu ránu jsem na všechnu zlobu na ní zapomněla. Jak ona to dělá? Aha. Už vím. Ona je upír. Všichni z Edwardovy rodiny jsou upíři. Až na mě. Když bych se dala počítat k nim. Vím to ale jenom já. A díky mým špatným pudům přežití, jak tomu říká Edward, jsem od nich ještě neutekla s křikem. Ale ani bych nemohla. Za prvé, nešlo by to. Upíři jsou tisíckrát rychlejší, než lidé i silnější. A Edward je dokonce nejrychlejší z jejich rodiny. Takže bych to měla ještě marnější. A za druhé, ani nechci. Od Edwarda bych se nedokázala odpoutat. Je to moje druhá polovička a bez něho jsem nic.

Po škole jsem jela na oslavu, mojí oslavu, kterou chystala Alice. Dokonce i šaty mi na ni vybrala. Prostě nakupovací maniak. Horšího jsem na světě neviděla. A když k tomu přidáte to, že nespí... Zkuste spojit nakupovacího maniaka bez únavy. Tadá. Máme tady Alice. Neunavitelnou a nezastavitelnou nakupovací mašinu.

Alice byla zcela nadšená a popoháněla mě. Čekala na mě kupa dárku a dort.

Ale jenom mě se mohlo stát, že jsem se řízla. Proč jsem tehdy musela být tak nešikovná. Utekla mi jenom kapička krve z prstu, ale i ta stačila k tomu, aby Jasper přišel o sebeovládání. Edward mě odstrčil, ale upírskou silou. To už mi netekly kapičky, ale potoky krve. To už nevydržel nikdo, kromě Carlisla. Ten už odolával krvi dokonale. Jinak by nemohl být doktor.

Až mě ošetřil, Edward mě odvezl domů. Choval se odtažitě a ledově. Ale já hloupá si to tehdy nechtěla přiznat a chlácholila se, že se mi to jenom zdá.

Další den ale on a celá jeho rodina nepřišli do školy. Divné tušení ze včerejška se mi vrátilo zpátky a já si celý den zaměstnávala hlavu něčím jiným, hlavně ať na to nemyslím.

Když jsem po škole jela domů, čekal na mě před domem. Už nevypadal tak zamilovaně. Aspoň mi to tak v té době připadalo. Potom mě zavedl hlouběji do lesa.

Tu větu, kterou mi tenkrát řekl, mi bude ležet v mé paměti nadosmrti.

„Odcházíme. Bez tebe.“ řekl chladně. Jako kdybych ho nikdy nezajímala. Nechápala jsem to.

„Ty se ke mě nehodíš. Zůstaň tady a žij normální život. Beze mne.“

„Ale proč? To mě už nemiluješ? A řekni mi to do očí!“ řekla jsem a doufala, že se omluví, že to byl vtip. I když špatný, velice špatný. Pořád by to bylo lepší, než pravda.

„Ne.“ řekl mi do oči a to mě dostalo. Zhroutil se mi tehdy celý svět.

„A prosím, nedělej tady nic nebezpečného pro tvůj život, hlavně kvůli Charliemu.“ dodal.

„Ty mě nesmíš opustit. Patříme k sobě. Prosím!“ pokusila jsem se o poslední pokus vyvrátit tu jeho kéž by masku.

„Sbohem.“ odpověděl mi na to a byl pryč. Zmizel.

Tehdy se mi moje srdce rozpadlo na miliony kousíčku. Po chvíli jsem se vzpamatovala a začala ho hledat, ale moje šance byly 0:1 000 000.

Potom jsem pár měsíců s nikým nemluvila a uzavřela se do sebe. Ani jsem nevnímala. Proto si z toho období moc nepamatuju.

Po nějakém čase to už Charlie nemohl unést a chtěl mě poslat zpátky k mámě do Phoenixu. V té chvíli jsem se probudila z toho věčného spánku.

Začala jsem aspoň trochu komunikovat. A nejvíce mi moje srdce pomohl slepit Jacob, můj kamarád z dětství. Pomohl mi najít aspoň ty základní dílečky a slepit je dohromady.

Po pár měsících jsem si skočila z útesu. Přežila jsem tak, tak, ale když jsem přijela domů, čekala tam na mě Alice. Ta mi jenom řekla, že viděla, že jsem skočila. Tak to řekla Rosalie.

Povídali jsme si a pak tam přišel Jacob. Neměl rád Edwarda. Neměli se rádi navzájem. Edward žárlil na to, že by mě mu mohl Jacob přebrat. I když jsem mu tisíckrát řekla, že miluju jenom jeho. A Jacob zase na Edwarda proto, že jsem ho milovala a Jacob byl jenom přítel.

Zazvonil telefon a Jacob to zvedl. Až když položil sluchátko, jsem se z toho, jak Alice přiběhla do pokoje, dozvěděla, že Jacob mu řekl, že Charlie je na pohřbu. Řekl mu to a on si to nejspíše špatně vyložil a chtěl se zabít.

Musela jsem ho zachránit. Zachránili jsme se všichni, já, Alice i Edward, pod podmínkou, že ze mě jednou bude taky upír.

Po tomto období jsem byla šťastná. Byla jsem zase se svým Edwardem. Svou druhou polovičkou. Měla to být pro mě jistota, že s ním zůstanu napořád. Ale...

Minulost – boj s Victorií

Byla jsem velice šťastná. Moje roztříštěné srdce bylo opět slepené příchodem Edwarda a jeho láskou. Jacob ale nebyl moc nadšený. Pořád si něco dělali. Ta jejich nenávist.

Hrozilo mi ale jiné nebezpečí, než jejich hádky. Victoria. Victoria byla pořád naživu. No, spíše pořád existovala. Alice viděla, že si pořídila hodně velkou armádu novorozených. A tehdy jsme se spojily s vlkodlaky. Tedy i s Jacobem.

Řekli mi, že to všechno zvládnou a já jim věřila. Věřila jsem jim, protože to byla moje rodina. Tedy doufám, že mě tak považovali.

Bylo po boji, a já jsem byla pořád naživu. Dobré znamení

Přítomnost-2. den po boji

Už zase mi to dělá. Zase se začíná chovat odtažitě. A Alice taky nevypadá zrovna šťastně. Ale na je vždy šťastně. Už zase se něco stalo? Vždyť pohroma ala Victorie je už zažehnána.

Odpoledne nás vzal na louku. Na naší louku, jak tomu říká. Položil mě opatrně na zem a nadechl se.

„Opouštím tě.“ řekl jako by se nechumelilo. Chtěl ještě něco dodat, ale nemohl. Viděla jsem jeho lásku v očích. Už ho znám lépe. Tak dneska budu mluvit já.

„Neříkej mi zase ty nesmysly, že mě nemiluješ. Tentokrát ti na to neskočím. Nevěřím ti!“ rozkřičela jsem na něho. Vypadal zaskočeně.

„Ale já musím. Pokud s tebou zůstanu, bude na tebe nebezpečí čekat každou chvilku za rohem. každý den. A to já nechci. Nechci aby se ti něco stalo.“ když tohle řekl, tak se ve mě něco zlomilo. Už se nenechám tak snadno odbít.

To jsi vážně tak sobecký? Jestli ti jde o moji duši, už zase, je moje. Já si s ní můžu dělat co chci. A taky můj život a já ho chci prožít s tebou.“ řekla jsem už naštvaně. Ani jsem nevěděla, že tohle ve mě je. Tak teď vypadal ještě zaskočeněji. Tak jsem to zkusila milejším způsobem.

„Už jednou jsi mě opustil. Ty jsi moje srdce rozbil na tisíc kousíčků a vzal většinu sebou. Tenkrát je tvůj příchod a láska slepily dohromady. Ale pokud to uděláš znova, příště už ti ani to nejlepší lepidlo nepomůže. Nechci tě ztratit. Jsi můj život. Miluju tě. Nechci o tebe přijít znovu. Nenechám si tě vzít znova. znova už tě nenechám odejít. Znova už ne.“

 

Shrnutí

 


Autor: Blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Again I will not let you:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře