Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Absolutně Emmette, hned.

16.11.2009 (14:45) • Enely • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2810×

„Emmette, jednoho krásného dne, udělám geniální vraždu. Nikdo nenajde důkazy. To budou řeči. Chudák Emmett, nebožátko, asi na tom byl hodně špatně, když udělal sebevraždu.“ V jeho tváři byl však jen úsměv. Tentokrát jsem na něj byla ale opravdu naštvaná.

Nejdřív mi nalil do skříně plechovku červené barvy. Pak na mě z rohu vylil kbelík vody. Ten den jsem proseděla 5 hodin a Alice mi dělala účes. Pak si na návštěvě mého otce dělal přisprostlé vtipy. A když jsem pak našla mrtvou myš v mých nejlepších botech, opravdu jsem měla chuť ho zabít. Ale jako vždy jsem se ovládla, jako vždy mu podlezu a vše bude ok. NE. Nejhorší je, že mu nemůžu ublížit. Jako psychicky. Pak se projeví ten jeho klučicí pud. Koukne na mě těma svýma očima a já nemůžu nic udělat.

S naším sexuálním životem to není nijak slavný… on si to prostě vynahrazuje jinde. Do Emmetta jsem se zamilovala v jednom malém městečku jménem Forks. On do mě taky. Měli jsme jeden problém. On byl upír, já člověk. Byla jsem nenápadná, stydlivá. Samotnou mě překvapuje, jak s ním můžu žít, když se červenám jako řepa, při každém jeho vtipu. On to chce. Pořád, jenže nemůžeme. Já to nechci, teda to bylo před dlouhou dobou…, ale on by se jako upír neudržel.

Jednou jsme to zkoušeli. V kuchyni, to nebyl moc dobrý nápad, málem jsme vybouchli, když vyrval trubku od plynu a pak omylem zapojil troubu. Bylo to divoký, ale nikdo si to neužil. Ani Esme, když pak kuchyň spravovala a ani Carlisle, když to pak platil, včetně pojištění.

Šla jsem k němu sednout na koženou pohovku před televizí, kde koukal na basket. Pořád jsem na něj byla naštvaná, ale když jsem ho viděla, moc to nešlo. Byl prostě úžasný. Hrozně moc ho miluji, pomyslela jsem si. Bylo vidět, že se na něco soustředil. Když jsem si sedla vedle něj řekl mi.

„Tak co, pořád jsi na mě naštvaná?“

„To víš, že ne, miláčku.“ Odvětila jsem.

„To je dobře, já pro tebe mám totiž překvapení.“ Ouvej, ty nemám ráda. Člověk nikdy neví, jestli ho to potěší, nebo zděsí.

„Eme, víš co si o tom myslím.“

„Vím, ale jsem si jistý, že tohle se ti bude líbit.“ Mezitím se kolem nás sešla celá rodina. Nejdřív jsem si jich nevšimla, ale pak jsem si je překvapeně prohlédla.

„Začínám mít strach.“ Řekla jsem vystrašeně.

„Buď silná.“ Řekl s lišáckým úsměvem ve tváři. Teď jsem opravdu měla strach.

„Bello, neboj. My tě před ním při nejhorším zachráníme.“ Řekl Edward utěšujícím hlasem. O to víc jsem se bála. Je, ale pravda, že něco chystali. Emmett a Edward byli často pryč a pořád si něco šeptali.

„Tak už jí to řekněte, chudince.“ Řekla do Edwarda zavěšená Rosalii. Našli se teprve nedávno a byli pořád spolu. Jako my s Emem, pomyslela jsem si s úsměvem. Ten však rychle zmizel.

„Bello, je to tvé přání už dlouhou dobu, když se ti to nebude líbit samozřejmě, nic neuděláme.“ Hmmm… byla jsem napnutá jako struna.

„No a co to je?“ Zeptala jsem se.

„Emmetta miluješ, jak všichni víme.“ Řekl s úsměvem ve tváři. To bylo, když se se mnou přestal Emmett scházet, protože to zašlo moc daleko. Jela jsem k nim domů a na celej barák jsem křičela, že ho moc miluju, tak ať si to jde sakra dolů se mnou vyříkat. Pak mi vysvětlil, co jsou. Ani mě to nepřekvapilo. Věděla jsem, že není normální. On mě mezitím objal kolem pasu. A políbil na mé žhnoucí tváře. Všichni se tomu museli smát, přitom už to bylo tak dlouho. Zvlášť jak jsem se lekla, když jsem zjistila, že slyší, jak si potichoučku zpívám moje písničky s vlastním textem, týkajícího se mě a Emmetta.

„Prostě a jednoduše, když budeš chtít, tě přeměníme.“ To mi vyrazilo dech. Ve všech tvářích jsem viděla strach a mírné obavy, mně se ten nápad však opravdu líbil. Navždy žít po boku Emmetta a této skvělé rodiny.

„Kdy?“ Zeptala jsem se bez emocí.

„Dnes v noci. Během tvé přeměny se přestěhujeme do nového města, abys mohla žít od začátku.“

„Dobře, chci to.“ Někdo se usmíval, Edward byl zamračený, ale všichni byli překvapení. Musela jsem se jim smát.

„Opravdu, lásko?“

„Absolutně miláčku, nic víc nechci víc.“

„Děkuji.“ Divila jsem se. Proč mi děkuje?

„Ne, já děkuji, že tu můžu být s tebou.“ Výhra, v mozku se mi odehrála naprostá exploze štěstí. Jo, to já mám.

„A budete se všichni koukat?“ Zeptala jsem se, když jsem si v Emmettově pokoji lehla na připravenou postel. Začínala jsem být nervózní. Bude to trošku bolet.

„No, Bello, kdo chceš, aby to udělal?“ Nerozuměla jsem té otázce. Jak kdo?

„No, Edward či Carlisle určitě přestanou, Em si tím není tak jistý.“

„Emmett, chci mít v sobě jeho krev, nebo spíše jed.“ Řekla jsem s úsměvem, ale to byla asi poprvé, kdy se Emmett nesmál. Ach jo, má z toho strach.

„Věřím ti.“

„No, ale já sobě moc ne.“ Řekl opatrně. Významně jsem se na něj koukla a on to pochopil.

„Dobře.“ Ale ještě jsem ho rukou zastavila.

„Budete na mě všichni koukat?“ Ještě jsem se zeptala, ne že by mi to vadilo, ale příjemné mi to teda rozhodně není.

„Dobře, já tady, ale s Carlislem zůstanu, kdyby se něco zvrtlo.“ Ostatní sklonili hlavu a odešli.

„Mám vás ráda.“ Zavolala jsem za nimi.

„My tebe taky.“ Ozvala se odpověď z chodby. Položila jsem se na postel a soustředila se.

„Fajn, můžeme.“ Kluci si stoupli kolem mého těla a připravili se injekční stříkačky. Byly obrovské.

„Bože, co to je?“ Zděsila jsem se.

„Připravený jed, neboj. Jen zavři oči.“ Dobrý nápad. Snažila jsem se uvolnit, ale srdce mi pumpovalo jako zblázněné. Cítila jsem Emmettovy studené rty na mém krku. Políbil mě a zašeptal „miluji tě“. Pak se zakousl…

Ke konci přeměny:

„Kolik ještě Alice?“ Neléhal někdo na chudinku Alici, nejspíš Emmett.

„Nevím, musíš vydržet.“ Mně by to taky zajímalo, ale co jsem měla dělat. To nejhorší jsem měla za sebou. Bylo to peklo, ale předtím jsem byla v kotli ve vařící se vodě. Teď jsem stála vedle kotle. Měla jsem spoustu času na ujasnění myšlenek. Cítila jsem, jak se mi zaostřuje mozek. Mohla jsem přemýšlet na více frekvencích. Rozhodla jsem se, že Emmettovi udělám radost. A nejen Emmettovi. Měla jsem ohromnou chuť na něco, co nebylo možné popsat, a věděla jsem, že Emm mi pomůže.

Cítila jsem, že se můžu hýbat. Vstát a žít, ne existovat. Tak jsem teda otevřela oči, stála jsem v těžce popsatelné místnosti. Ozařovalo mě moc vjemů. Stáli tam všichni, já jsem však viděla jednoho. Toho mého. Prudce jsem vstala a vyšla k němu. Přitiskla jsem si ho na novou, dobře vyvinutou hruď a začala ho líbat. Byla to ohromná slast, já jsem ale chtěla víc. Mnohem víc.

Ozvalo se odkašlání. Až pak jsem si uvědomila, co dělám. No jo, pro mé příbuzné už budu navždy hlučná a nekontrovatelná. Odstoupila jsem, i když se mi vůbec nechtělo.

„Jsi úžasná, naprosto geniální.“ Řekl ochromený Emmett.

„Opravdu ti to moc sluší.“ Řekla Alice a odhopkala k... no, když z toho shodila prostěradlo, bylo to zrcadlo. Předstoupila jsem před něj, jak to bylo v plánu, ale nedokázala jsem se na nic soustředit

„Vítáme tě mezi upíry, Bello.“ Řekl Edward tichým, jistým hlasem.

„Díky.“ Řekla jsem. Čapla jsem Emmetta za ruku a utíkala. Byla jsem velmi rychlá. Rychlejší než on. Mnohem, tak jsem na něj musela čekat. Když jsme doběhli na louku, strhla jsem z něj košili. Nejdřív se na mě zvědavě podíval.

„Opravdu?“ Zeptal se… Nikdy jsem to totiž nechtěla.

„Naprosto absolutně ano.“ Řekla jsem a strhla si šaty, do kterých mě Alice pracně nacpala. Naštval se, rozbalila jsem mu dárek. Musela jsem se mu smát. On se však vrhnul na mé sexy prádélko. Knoflík po knoflíku rozepínal korzet, který lemoval mou hruď. Když byl hotov, chvilku jsme tam stáli a prohlíželi se. Úplně nazí, naprosto přirození. Skočila jsem na něj a přitiskla se na jeho hruď.

Horlivě jsem ho líbala. On mě taky. Užívala jsem si každý milimetr jeho kůže. Bylo to úžasné, tajemné. Jako exploze.

„Děkuji.“ Řekla jsem svým novým sametovým hlasem.

Za 10 let:

Dnes jdu poprvé do školy. Vůči pachu jsem docela imunní. Dokonce jsem pomáhala Carlislovi v nemocnici, ale nejsem dobrá herečka a je hrozně těžké začlenit se. Co nejdál jsem to odsouvala, ale dál už to nešlo. Vystoupila jsem za auta a objala Emmetta, který už sem chodil nějakou dobu. Edward studoval s Rosalií architekturu. Tentokrát. Já jsem sama střední nedodělala, ale díky upírské pamětí to bude sranda.

Emmett, mě políbil a přitom zašeptal – neboj-. Tak jsem se bála. Hodně jsem se změnila. Přeměna mě změnila do všech koutů, ale k lepšímu. S Emmettem jsme byli jeden. Naprosto jsme si důvěřovali a byli neustále spolu. Často jsme byli jeden doslova. Byla jsem mnohem hlasitější a výraznější. Začala se projevovat síla, která ve mně vždy dřímala a já jsem ji plně využívala. Pomáhala mi bránit se před pachem krve. Byla jsem ovšem mnohem víc sexy a také jsem vyžadovala větší péči. V duchu jsem však zůstala tu nesmělou, milou a normální Bellou.

SHRNUTI

Autor: Enely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Absolutně Emmette, hned.: