Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Změnil jsi mi život!

31.03.2010 (13:00) • SweetgirlBella15 • FanFiction poezie • komentováno 1× • zobrazeno 1892×

Změnil jsi mi život!

Poslední kapka krve,
na chladnou zem spadla,
já ucítila lehkost,
co smrt znamenala.

Najednou z ničeho nic,
kousnul si mě, 
a odešel pryč,
pryč ode mne.

Opravdu jsi zrůda,
mě oheň spaloval,
a ty beze mne,
sis někde užíval.

Zachránil si mne,
ale já to nežádala,
a teď bez tebe,
jsem oheň prožívala.

Zase naštvaná,
na tebe jsem,
a tys zničil,
můj krásný sen.

Sen o místě, kde sny
jsou reálné.
O místě, kde lásky
jsou pravdivé.

O místě, kde zároveň
jsi a nejsi.
O místě, kde nikdy
neodešel si.

Proč nenechal jsi
mi ten sen.
Proč zkazil jsi i to, 
v čem přežívala jsem?

Zase jsi to spackal,
tak přiznej to!
Chtěl jsi mě zas chránit,
ale nejde to!

Nedokázal sis představit,
že byla bych pryč, 
tak sis to muset pojistit
a mne proměnit.

Napadlo tě někdy,
že by mi bylo líp,
kdybys mě nechal,
tam nahoru odejít?

Sedím teď v lese,
na vytrženém stromu,
dřív bys tu byl
a seděli by jsme spolu.

Ani fakt, že nesmrtelná jsem,
tě nepřinutil vtátit se sem.

Stírám poslední kapku, kapku 
krve, co byla v člověku.

Jak rudé oči mám?
Tak jako srdce, 
dřív tak plné, 
lahodné krve.

To si udělal ze mne ty,
ty a nikdo jiný.
Milovala jsem a byls to ty!

Vzal jsi mi sny, rodinu, lásku, sebe, 
nejlepší přítelkyni, kterou měla jsem.
Už nikdy nepocítím lásku od tebe.
Už nikdy neuvidím normálně.

Jsem upír, jsem to, co jsem chtěla být                                                                                                                a teď nezbývá mi nic víc než přežít.
Přežít, nejen život, existenci, samotná.
Bez lásky, bez opory, jen nenáviděná.

Kolika lidem už život vzala jsem?
Kolika lidem citově ublížila jsem?
Je jich nespočet a ty to víš, 
přesto jen na to zdálky hledíš.

Možná ani to neděláš, 
jen si s někým povídáš.
Možná, že už jiná je.
Možná, že taky ne.

Už zase jdu po městě.
A každý muž otočí se.
Možná je to tím, že 
krásná a nebezpečná jsem.

Vkročím do prvního baru
a oběť vyhledám.
Ta za mnou jak ovečka
rychle cupitá.

Jsem něžná, bolest necítí,
ale kdybys to byl ty,
tak se to změní.

Na cestu do nebe, 
jim polibek věnuji.
A pak do šíje
ostrá zubiska zaryji.

Nezmohou se ani na výkřik
a už padají k zemi.
Bez dechu, bez krve, 
bez rozloučení, co občas 
znamená víc než bychom chtěli.

Už nikdy nepromluví,
už nikdy nebouchne jejich srdce.
Už nikdy nepoznají,                                                                                                                                                                       kdo z nich napil se.

Všichni mohli žít, 
ale ty jsi změnil jejich osud.
Bez jejich svolení
jsi jim nachystal jistou smrt.

Všechno se to stalo kvůli mně.
Kvůli tomu, že zamilovala jsem se.

Do špatného člověka, ve špatný okamžik,                                                                                                           tehdy jsem se měla leknout a běžet pryč.

Jenže člověk dělá chyby a upír též. 
Ty jsi mě měl víc vyděsit a ne svést.

Měla jsem Jakea poslechnout,
a žít bez tebe, 
ale moje srdíčko
si vybírá jen tebe. 

Teď není Jake, Charlie ani Angela.
Jsi tu zase jen ty a já to věděla.
Stojíš naproti mně v šedém lese.
Na tváři tu svoji masku anděla
a já mám sto chutí ji vzít a roztrhat.


Stojíš a hledíš mi do očí
A já cítím, jak snažíš se 
dostat skrz můj štít.

Do mojí hlavy, kde byly 
myšlenky před tebou vždy ukryté 
a navždy zůstanou, protože
můj štít se neodkryje.

Mluvíš ve zvláštních větách
se zvláštním tónem, 
ve kterém je slyšet strach,
láska a bolest.

Nikdy ti neodpustím a ty to víš.
Mezi námi je teď mříž.

Ty tam a já tady, 
už nikdy nespojíme svoje rty.

Už nikdy nedotknu se tvojí tváře,
už nikdy neuvidím tvůj úsměv.
Už nikdy nepohlédnu do tvých očí,
už nikdy mi ty nebudeš moct odpustit,
protože hoříš a já už to nemůžu zastavit.

Naposledy se podívám na doutnající cáry.
Naposledy řeknu tiché sbohem, které si kdysi říkal ty.
Naposledy a zároveň poprvé mi skápla rudá slza
a naposledy žádám černého vlka.

Naposledy se do šedého nebe podívám                                                                                                                pak ucítím bolest a křik vydám.

Oheň mě spaluje, teď je reálný.

Vina se ze mne nesmyje, jsem k pláči.

Poslední myšlenka stejně tobě patřila,                                                                                                                i přestože jsem nechtěla.

Černý vlk běží pryč a já ještě vltí slyším.                                                                                                               Už nezbylo mi vůbec nic a já brečím.

Co asi znamená,                                                                                                                                            že jsem zmatená.

Najednou přede mnou se objeví                                                                                                                          lidé, co smrt nechtěli.

Mezi posledními úsměvná                                                                                                                                   je tvář mého anděla.

Sbohem! Navždy tě budu milovat! Už nikdy nesejdeme se, protože ty v nebi a já v pekle octli jsme se.

Mojí kamarádce Blotik, děkuju, že mi pomáháš ve psaní.

Shrnutí

Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Změnil jsi mi život!: