Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Vzpomínky na tebe...

Bella nedorazila do Volterry včas a nestihla zachránit svou lásku. Báseň o vzpomínkách na okamžiky, které s ním zažila.

Jako připomínka nešťastné události, která se před rokem odehrála...

07.09.2012 (16:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 12× • zobrazeno 2280×

 

Již rok tomu je?

Již rok, co odešel jsi navěky?

Tvá tvář se mi vzdaluje,

jak voda proudící řeky.

 

Vzpomínám na všechny ty krásné chvíle

a nevěřím tomu, že je to již taková doba,

vždy jsem se divila tvé síle,

která nad vodou držela nás oba.

 

Ale co mám teď dělat?

Kdo mě podrží, když ty tu nejsi?

Netušila jsem, co jsem měla,

dokud neodešel jsi...

 

Vzpomínám na tvůj pokřivený úsměv,

na okamžiky obrovské radosti,

netušila jsem, že mi tě tak brzy uzme,

že budou tak rychle zbořeny mosty.

 

Ty jsi mě držel, když mi bylo nejhůře,

stíral jsi mi z tváří slzy.

A já se ptám, kdo mi nyní pomůže,

když tys odešel tak brzy?

 

Kdo mě pohladí po tváři?

Řekne, že vše bude dobré zase?

Že se vše jednou podaří?

Tak kdo to řekne, ptám se?

 

Vzpomínám na naše vítězství,

kterých jsme spolu dosáhnout mohli,

však ty jsi neměl to štěstí

a brzy se dočkal té největší prohry.

 

Již rok tomu je,

co si sama světem kráčím,

když člověk jednou miluje,

je mu pak samotnému k pláči.

 

Chci jít dál,

ale bolest mě tíží,

ty bys mi ruku dal

a zprostil mě mříží.

 

Však to se nestane,

nemůžeš se vrátit,

ty již nikdy nevstaneš.

A já už za to nechci platit!

 

Ale jsem ochotna přijmout tu cenu,

protože ty jsi pro mě vše udělal.

V myšlenkách se vracím ke svému milému,

i když takto jsem to nikdy nechtěla.

 

Chci zvednout bradu a hrdě jít,

ale nejde to, padám.

V nohách nemajíc žádný cit.

Bez tebe to tu nezvládám.

 

Však kvůli tobě se znovu stavím na nohy,

před sebou obraz tvé tváře,

zpět do vzpřímené polohy,

abys mě nemohl mít za lháře.

 

Slíbila jsem, že dál půjdu,

přestože je to nad mé síly,

že bez tebe dál žít budu,

když ne věčně, tak alespoň chvíli.

 

Zbyly mi už jen vzpomínky,

které se nikdy nevytratí,

jako v prach se obrátí kamínky,

i můj čas zde se krátí.

 

Ale pro tebe tu ještě zůstanu,

budu bojovat za nás oba,

třeba se přes to dostanu,

nebo mi zbudou oči pro pláč a zloba...

 

Ale i v tom nejhorším čase

budu vzpomínat, jak jsme se smáli,

že to nestačí, zdá se,

ale mně už jen vzpomínky zůstaly.

 

Ty mi nikdo nevezme,

navždy je budu chránit ve svém nitru,

i když život převez' mě,

dál nastavuji tvář přicházejícímu jitru.

 

Již rok, to je dlouhá doba,

však ještě neuschly od slz pramínky,

ale já jdu dál – za nás oba.

Jdu já a se mnou i mé vzpomínky...

---

7. září 2011 se v Rusku zřítilo letadlo, na jehož palubě se necházeli i jeden slovenský a tři čeští hokejisté. Ten den zahynuli Jan Marek, Karel Rachůnek, Josef Vašíček a Pavol Demitra. Touto poezií bych chtěla vzpomenout na všechny, kteří byli ten den přítomni a nepřežili tragédii.

Vzpomínáme...

Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Vzpomínky na tebe...:

Nádhera.

Wow, tak jsem po dlouhé době rozhodla, že si opět přečtu nějakou pořádnou poezii, a tvé básně mi přišly na mysl jako první... A tak jsem se dostala až sem. To jen na vysvětlenou, abys věděla, proč tě opět otravuju.

A teď vážně ( ) tahle poezie byla stejně perfektní, jako jakákoli jiná, kterou jsem od tebe kdy přečetla. Očividně ti jdou rýmy stále stejně dobře od ruky, protože tohle pro mě byla pravá a nefalšovaná poezie - nenucená, vyjadřující neskutečně množství dojmů a pocitů... A taky rýmující se.
Co se jejího obsahu týče... Musím říct, že mě tvá báseň vážně dojala. Když jsem tak četla ty verše, téměř jsem se dokázala na chvíli vžít do všech těch bolestivých pocitů (to mi vždycky šlo líp než s těmi radostnými ), a to se mi stává málokdy.. Dobře, na tomhle webu se mi to stalo vážně jenom párkrát. A s poezií je to u mě ještě složitější. Na tu já jsem vážně nikdy žádný odborník nebyla a ani nikdy nebudu.

O to dojemnější to bylo, když si člověk přečetl tvůj dovětek a uvědomil si, za jakým účelem byla tahle tahle poezie sepsána. Už je tomu rok, ale navždy to zůstane něčím, při čemž člověka bodne u srdce, když si na to vzpomene. Takže asi tolik k tomu.

Na konec ti ještě musím pochválit i výběr hudby - správně vybraná písnička vždycky příběhu přidá, a je jedno jestli se jedná o typickou povídku nebo poezii.

Takže, co k tomu ještě více dodat... Holka tys byla prostě vždycky poezijním géniem, a tím si taky zůstala. A já jsem si jistá, že tomu ani v budoucnu nebude jinak.
Skvělé!

It's very very very nice!!! Krásně píšeš, je to úžasné a inspirovalo mě to k vytvoření jednorázovky, tak ji sem brzo přidám

Krásne, naozaj veľmi krásne. Nenachádzam slová, ktoré by vyjadrili moje pocity. Odpusť... Dúfam, že poklona a potlesk vystihnú to, čo cítim

Krása...

To byla dokonalost. Strašně smutný, už dlouho se mi nestalo, že by mě poezie rozbrečela

Páni... To bylo... naprosto neskutečné. Zase ses překonala. Ne vždy všechno dopadne dobře. A tys to popsala tak strašně nádherně. Tu bolest, ten smutek, ten boj o život... Kdybych neseděla v obýváku společně s rodinou a přímo předemnou nehrála televize, asi by tekly slzy. Večer, když budu mít soukromí, si to přečtu ještě jednou, protože to rozhodně stojí za to. Naprosto úžasně jsi připomenula jednu smutnou událost z minulého roku. Děkuju za nádherný zážitek. (A doufám, že takových nádherných básní napíšeš víc).

Nejkrásnější poezie, jakou jsem kdy četla a s patřičnou atmosférou... dokonalost

Páni. Jak lépe na ně vzpomínat, než s tvou nádhernou poezií?
Přesně jak řekla vilinka - na kluky zapomenout nelze. Byla to příšerná nehoda a doufám, že jejich rodiny se drží.
Bylo to nádherné, nemám slov.

Přidat komentář:

Nick:

Text: