O Vánocích se plní přání, to je známá věc. Splní se i to, které si tak moc přeje Bella? A čeho se vlastně týká? Báseň o snění jedné dívky, která má to štěstí, že žije v pohádce...
23.12.2011 (16:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 14× • zobrazeno 1888×
Hledím z okna na zamračené nebe,
pozoruji stromy, jak se chvějí v zimním větru,
jak ráda bych tě měla vedle sebe,
kéž bych tě měla aspoň na vzdálenost metru.
Sleduji těžké mraky,
ve vzduchu cítím vánoční náladu,
kéž bys mě měl rád taky,
však já si dál sama pěji svou baladu.
Vzpomínám na tvé pohledy,
jež nikdy nebyly věnovány mně,
všude zní vánoční koledy,
však já dál zůstávám ve tmě.
Vidím před sebou tvou tvář,
která se na mě nikdy neusmála,
oslepuje mne světelná zář,
která se ke mně stále nedostala.
Přeji si, aby se stal zázrak,
aby sis všiml mé osoby,
abys mi dal aspoň náznak.
V oknech vánoční ozdoby.
Vždyť jsou přeci Vánoce,
svátky klidu, míru, lásky,
však srdce tluče jen do zvonce,
který je součástí té vánoční masky.
Jen na jeden den bych tě chtěla mít blízko,
na jeden den být jen tvou,
našli bychom si nějaké své místo,
splynuly by duše nás dvou.
Na okamžik si přivlastnit tvůj úsměv,
na chvíli upoutat tvé oči.
Nikdy bych nekřičela: „Pusť mě!“,
nikdy bych se na tebe nedokázala osočit.
Jednou za rok se prý plní všechna přání,
ten den nastal právě dnes,
tak ať se na jeden den stanu tvou paní,
na den, kdy se koná vánoční ples.
Najednou si představuji
tebe a mě jako taneční pár,
jak s tebou po parketu pluji,
jak z nás vychází obrovský žár.
Vidím tvůj pohled,
jak se vpíjí do mého,
však toto není na dohled,
abych tě mohla považovat za svého.
Cítím tvé doteky po celém svém těle,
tvé polibky na svých rtech,
ano, toto bych si přála vřele,
však zbývá mi jen povzdech.
Pomalu ztrácím naději,
že přijdeš do mého pokoje,
ach, snad by to šlo snadněji,
kdybych se o tebe pustila do boje.
Už nechci pozorovat svůj odraz v oknech,
jak smutně stojím,
však vtom spatřím, jak na ulici někdo mokne.
Naděje? Toho se bojím.
Ale stejně dál zkoumám tu postavu
a najednou se mi zvedají koutky,
cítím radosti obrovskou záplavu,
jak mě láska svazuje svými poutky.
V okně mě pak stát spatříš,
zvedneš na pozdrav ruku,
alespoň jeden den mi patříš
a já jdu po rolničkách zvuku.
Po schodech sbíhám,
vystřelím na ulici,
málem si radostí zpívám,
najednou celá smějící.
A ty tam v tvém obleku,
s kyticí rudých růží,
nevím, jak mi mohlo být do breku,
dostal ses mi hluboko pod kůži.
Polibek mi vlepíš,
nabídneš mi své rámě,
najednou všechny mé rány slepíš,
veškeré štěstí se svalilo na mě.
A pak, ještě než odjedeme v tvém voze,
než se nocí rozezní náš smích,
zvednu radostné oči k obloze
a spatřím, jak se snáší první letošní sníh…
Báseň je věnovaná všem, co mají rádi Vánoce tak, jako já, a SiReeN, která mě k ní dokopala.
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek První letošní sníh...:
Nejleší Bez konkrurence Nejlepší
Joheee, moc se ti to povedlo, bylo to dojemné, nadějné... Jsi zkrátka skvělá autorka.
Páni... Na to nemám co říct... Samozřejmě souhlasím se Serí, ale jediné, co bych mohla dodat je, že je to opravdu nádherné a úžasně jsi to napsala... Opravdu máš talent na básně, takže určitě pokračuj a doufám, že se dočkám další... Snad bude stačit tohle:
Joheee... To bylo tak dojemné, tak krásné, tak plné naděje, radosti, smutku, melancholie. Já snad kvůli/díky tobě začnu mít ráda Vánoce.
Dokonalý nápad a ještě dokonalejší zpracování. Ten konec byl prostě perfektní - ne že by zbytek nebyl, ale konec byl tou nejlepší tečkou, která mohla nastat.
Moc ti za tuto poezii děkuju - a za věnování také, i když si nemyslím, že si to zasloužím. Rozhodně ne něco tak úchvatného.
Je to ten nejkrásnější dárek, který jsi mi k Vánocům mohla dát. A jelikož mám ještě narozeniny, můžu být sobec a napsat - "Chci další!"
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!