Tak, jedna depresivní báseň o samotě. Když bylo smutno, chytla mě tahle báseň. Pro optimisty možná trochu hloupá, ale když je smutno, připadá mi, že chytne za srdíčko. Nebo ne? Pište, jak se líbí.
25.08.2010 (17:00) • Trianna • FanFiction poezie • komentováno 0× • zobrazeno 4037×
Dnešní večer smutno cítím.
Slyším zvuky… to, jak se řítím.
Padám k zemi
a svět se zdá být smutnějším.
Dnes pohrdám všemi,
dnešek už nemohl být hloupějším.
Svíjím se v křečích,
ale vlastně mě nic nebolí.
To jen má duše brečí
a se samotou zápolí.
Lidé mě volají,
ale já to prostě ignoruji
odkláním se, oddaluji.
Naštvaná na celý svět.
Chci tu radost, chci ji zpět!
Leč dál má přání své kouzlo nevystřelí,
než můj smutek, moje „lady“ velí.
Autor: Trianna, v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Pohrdavá samota:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!