Bella porodila, zůstala ve Forks, ale Jacob se zabarikádoval v La Push a s Cullenovými ani s Bellou už nepřišel do styku. Po několika letech, kdy je Renesmé už dospělá, se Jacob rozhodne oženit, přestože se do nikoho neotiskl. Bere si obyčejnou dívku z rezervace, kterou zná ze školy. Svatbu ale znenadání překazí jeho bývalá nejlepší kamarádka... Příběh začíná jejím příchodem. PS.: Je to moje první poezie (moc se v tom nevyznám a vím, že mi to nejde, ale první čtyři řádky mě napadly při uklízení pokoje, a tak jsem to chtěla zkusit napsat) a ráda se dozvím, co dělám špatně. Moc děkuju za shovívavost. Bells.
10.01.2012 (17:00) • BellaSet • FanFiction poezie • komentováno 18× • zobrazeno 2570×
„Jacobe, Jaku, nesmíš si jí vzít!
Není pro tebe ta pravá – to snad víš!“
„Ale no tak, Bells! Všechno, co jsem chtěl, nemohl jsem mít!
Tak mi dej pokoj a nech mě konečně žít!“
Vystrašeně jsem sledovala, jak kněze pobízí,
aby dokončil svatební oddání, že hned zmizím.
Jenže já neměla v plánu odejít,
ne potom, co jsem zjistila, že tahle nevěsta pro něj není.
Nezjistila jsem to hned, to je jasné,
Ale teď to vím a on za chvíli, až to zjistí, užasne.
Ta v tom bílém u oltáře, ta to jistě není,
A on mě musí vyslechnout, to už nezmění.
Kněz se teprve teď zeptal, jestli někdo námitky má,
a já svým zvonivým hlasem vykřikla: „Já, jen já!“
Jacob mě zpražil ostrým pohledem,
ale já to brala pouze s nadhledem.
Má právo být na mě naštvaný,
ale to on mi dal vybrat dvě strany.
Já si vybrala tu Edwardovu
a udělala bych to klidně zas a znovu.
Jenže on neví, o co přichází,
odkud jeho pravá láska pochází.
Netušila jsem, že je to možné, že to byla celou dobu ona,
ale moje Renesmé je jeho vyvolená.
Všechna ta láska – ne ta přátelská – která mezi byla,
na tom všem Renesmé podíl měla.
A já teď musím Jaka přesvědčit, aby se s ní setkal,
aby lásky vlákna do jejího srdce vetkal.
Ta dívka, která proti němu v bílém stála,
to byla jen náhrada, protože po mně zbyla v jeho srdci rána.
A on musí pochopit, že já pro něj nikdy nebyla,
to moje dcera je ta jediná.
Edward s tím nesouhlasil, přesvědčoval mě,
jenže jeho snažení vyšlo marně.
Nemůžu dovolit, aby si Jacob život zkomplikoval,
teprve ne potom, co Edward Renesmé jako Jacobův otisk identifikoval.
Přišlo to znenadání a zpochybňoval to,
ale jaké jiné řešení by měla ta příšerná přitažlivost?
Jakmile jsem porodila, Jacob zůstal v La Push,
neukázal se, nechtěl přijít na řeči kus.
Tudíž ji nemohl spatřit – nikdy,
a teď ať si klidně, že vykládám hlouposti, tvrdí.
Já vím jistojistě, že Renesmé a Jacob by měli být spolu,
a já mu chci přinést do života štěstí, nikoliv smůlu.
„Poslouchej mě, prosím tě!“ vyhrkla jsem rychle,
jakmile jeho obličej přestal vypadat tak zkysle.
Tvářil se nejistě a zmateně.
Už nechtěl křičet: „Jdi pryč! Jdi ode mě!“
„Jacobe, vždyť víš, že mluvím pravdu,
tak pojď se mnou, ať uvidíš, že štěstí ti nekradu.“
Zaváhal, ale nakonec se ke mně rozešel,
jeho nevěsta z rezervace věděla, že konec jejich „vztahu“ nadešel.
Nechtěla jsem ničit životy, ani ten její,
ale ona musela vědět, že Jacob prostě není stvořen pro ni.
„Tak rychle, chci být zase zpět,“ pobídnul mě zmateně.
Já však věděla, že se nevrátí – věřte mi, určitě ne.
Vedla jsem ho k našemu domu,
vděčná Samovi, že mi dovolil do La Push jít ke všemu tomu.
Jakmile jsme došli, dveře se otevřely,
v nich stála má dcera, oči jí užasle zářily.
Nevěděla, co chystám, byla zmatená,
Jacob ovšem jistojistě padl na kolena.
Věděla jsem, co to znamená,
otisk ho navěky poznamenal.
Byla jsem šťastná, že dcera naše
má přítele, který ji uchránit zvládne jasně.
Cullenovi sledovali, jak Jacoba jejich neteř, vnučka, dcera objímá,
a jak jí on vzápětí padá do klína.
Všichni byli spokojení, přestože Jacob vlkodlak byl,
jenom Rose byla naštvaná, že veškerý čistý vzduch zahubil.
Voní totiž jako zmoklý pes,
ale Renesmé říká: „Vezmi to čert!“
Autor: BellaSet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Ona je ta jediná!:
Děj je skvělý, jen tyrýmy ti sem tam ujížděly .
Někde to bylo trochu zmatené, nebo se to nerýmovalo, ale na první poezii to rozhodně není nejhorší.
Někde ti sice uteklo písmenko z rýmu, ale ten příběh to dokonale napravil. podle mě to bylo krásný.
Je pravda, že se ti to někde nerýmovalo a vázlo to, rýmy byly někdy dost zvláštní, ale mělo to hloubko, příběh. Líbilo se mi to.
Nrada čítam poéziu a ešte k tomu českú, ale toto bolo nadherné!!
náhodou to bolo celkom dobré. mne sa to pacilo aj s tym koncom ktoryy bol poslednym klincom do rakvy
Úžasné
Musela jsem se na konci smát té poznámce od Rose
Poezii moc nemusím, ale tahle byla úžasná. Lepší jsem nečetla.
Krásné, ale víc by se mně to hodilo jako povídka.
Zajímavý nápad, ale lepší by to bylo jako povídka.
I když ti to někde skřípalo a někde se to nedalo ani považovat za rýmy, tak přeci to mělo svoje kouzlo. Musím zatleskat...
Super! Někdy to sice trochu skříplo, ale na to, že to byla tvá první báseň... To já bych svou první poezii nejradši zahrabala hluboko do země. Líbilo se mi to.
Nerada čítam poéziu ale donútila som sa pretože ma zaujala prvá sloha) ..
Páčilo sa mi to aj keď sa to niekedy nerýmovalo, no keby si videla moju prvú poeziu.
ALE INAK bola krásna.
skvelý to se mi líbí
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!