Jak se asi cítil Jacob, když Bella řekla své ano Edwardovi? Jak to ovlivnilo jeho rozhodnutí?
Vím, téma nepříliš originální, ale psaní této básně mi zabralo více času, než tomu bylo u jiných. Proč? Myslím, že to poznáte, jakmile ji otevřete a přečtete pár řádek.
03.11.2012 (15:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 12× • zobrazeno 2216×
Utíkám pryč, nemám stání,
vím již, že mám marné přání,
abys byla jen mou paní,
bych mohl usnout na tvých dlaních.
Mizím z toho podivného světa,
kde do ztracena vyzní má věta,
kde na mě čeká jen popravčí četa,
kde je ze mě jen prázdná sketa.
Mizím, bych nalezl ztracené síly,
abych mohl žít – chci-li.
Před tebou se v lesích skryji,
třeba pak konečně dojdu k cíli.
A tak ti sbohem dávám,
neb jiný po tvém boku spává,
myslel jsem, že jsi ta pravá,
však nyní se tak domnívat zdráhám.
Ty sis totiž jiného vybrala
a mně žádnou šanci nedala.
Od jiného jsi prsten dostala
spolu s nabídkou, by ses vdávala.
A ty jsi mu řekla ano,
což mně nebylo nikdy dáno.
A pak, v to osudné ráno,
jste měli na růžích ustláno.
Před oltářem jste spolu stáli,
úsměvy vám na rtech hrály.
Mé naděje mizely v dáli
ten den, co vás oddávali.
Všichni se radovali spolu s vámi.
Děti, dospělí, páni, dámy
pořizovali fotky pro své rámy
a mně se tvořily na srdci šrámy.
Vše jsem to sledoval zpoza stromů.
Potlesk hlasitý jak rány hromů.
Díval jsem se, jak spolu jdete domů,
a přihlížel tak svému srdci lomu.
Stojím u tvého domu prahu
a mám chuť křičet: „Ty vrahu!“
Však vím, že mám jen marnou snahu,
že to nepřinese mému bytí vláhu.
Proto se otáčím na patě
maje pocity závratě.
To tys mě srovnala do latě
a já již nemám sil k odplatě.
Vybavuji si obraz tvé tváře,
jak s úsměvem stojíš u oltáře,
a říkám si, co jsi to za lháře?
To ty tu patříš do žaláře!
Se všemi za dobře jsi být chtěla,
každého sis držela blízko u těla.
Přeji si, abys z toho nic neměla!
Již nikdy nebudeš jen má Bella.
Však přesto mi po tváři jedna slza skane,
je hrozné, když se někdo ve své lásce zklame.
Celého mě to na kusy láme,
však bohužel se to někdy stane.
Odcházím, po sobě nechávám krvavé stopy,
rudé cákance pomalu dlaždice kropí.
Nikdo netuší, kdy se mé srdce vzchopí,
srdce, ze kterého si někdo jen srandu ztropil.
Ještě se otáčím v pohledu strohém,
společně jsme mohli zažít mnohé...
Pak mi již tvůj práh mizí za rohem
a já ti tak dávám své poslední sbohem.
Věnováno vilince. Ano, po úporném přemýšlení jsem došla k závěru, že jsi fakt zlato. xD
Za komentáře vás v noci strašit nebudu. xD
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek My last goodbye:
A ještě bych málem zapomněla. Děkuju za věnování, fakt mě to těší, když je moje jméno pod takovou úžasnou básní.
No páni... Dneska můžu konečně říct, že tohle jsem fakt nikdy nečetla. A pro dnešek to bude pravda a ne nějaká fráze, aby se autor cítil dobře.
Tohle bylo fakt světový! Nevím, Johouši, jestli to víš, ale jsi nejlepší. Každá tvoje básnička, co jsi kdy napsala byla naprosto skvostná a tahle není výjimkou. A když řeknu, že tvoje básničky jsou občas lepší, než díla těch autorů, co už svoje díla vydali, taky to bude pravda. Aspoň podle mě.
Mně se to moc líbilo. Jako fakt, bylo to zase nejlepší! Johí, jen tak dál.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!