Jak se asi cítil Jacob, když Bella řekla své ano Edwardovi? Jak to ovlivnilo jeho rozhodnutí?
Vím, téma nepříliš originální, ale psaní této básně mi zabralo více času, než tomu bylo u jiných. Proč? Myslím, že to poznáte, jakmile ji otevřete a přečtete pár řádek.
03.11.2012 (15:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 12× • zobrazeno 2215×
Utíkám pryč, nemám stání,
vím již, že mám marné přání,
abys byla jen mou paní,
bych mohl usnout na tvých dlaních.
Mizím z toho podivného světa,
kde do ztracena vyzní má věta,
kde na mě čeká jen popravčí četa,
kde je ze mě jen prázdná sketa.
Mizím, bych nalezl ztracené síly,
abych mohl žít – chci-li.
Před tebou se v lesích skryji,
třeba pak konečně dojdu k cíli.
A tak ti sbohem dávám,
neb jiný po tvém boku spává,
myslel jsem, že jsi ta pravá,
však nyní se tak domnívat zdráhám.
Ty sis totiž jiného vybrala
a mně žádnou šanci nedala.
Od jiného jsi prsten dostala
spolu s nabídkou, by ses vdávala.
A ty jsi mu řekla ano,
což mně nebylo nikdy dáno.
A pak, v to osudné ráno,
jste měli na růžích ustláno.
Před oltářem jste spolu stáli,
úsměvy vám na rtech hrály.
Mé naděje mizely v dáli
ten den, co vás oddávali.
Všichni se radovali spolu s vámi.
Děti, dospělí, páni, dámy
pořizovali fotky pro své rámy
a mně se tvořily na srdci šrámy.
Vše jsem to sledoval zpoza stromů.
Potlesk hlasitý jak rány hromů.
Díval jsem se, jak spolu jdete domů,
a přihlížel tak svému srdci lomu.
Stojím u tvého domu prahu
a mám chuť křičet: „Ty vrahu!“
Však vím, že mám jen marnou snahu,
že to nepřinese mému bytí vláhu.
Proto se otáčím na patě
maje pocity závratě.
To tys mě srovnala do latě
a já již nemám sil k odplatě.
Vybavuji si obraz tvé tváře,
jak s úsměvem stojíš u oltáře,
a říkám si, co jsi to za lháře?
To ty tu patříš do žaláře!
Se všemi za dobře jsi být chtěla,
každého sis držela blízko u těla.
Přeji si, abys z toho nic neměla!
Již nikdy nebudeš jen má Bella.
Však přesto mi po tváři jedna slza skane,
je hrozné, když se někdo ve své lásce zklame.
Celého mě to na kusy láme,
však bohužel se to někdy stane.
Odcházím, po sobě nechávám krvavé stopy,
rudé cákance pomalu dlaždice kropí.
Nikdo netuší, kdy se mé srdce vzchopí,
srdce, ze kterého si někdo jen srandu ztropil.
Ještě se otáčím v pohledu strohém,
společně jsme mohli zažít mnohé...
Pak mi již tvůj práh mizí za rohem
a já ti tak dávám své poslední sbohem.
Věnováno vilince. Ano, po úporném přemýšlení jsem došla k závěru, že jsi fakt zlato. xD
Za komentáře vás v noci strašit nebudu. xD
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek My last goodbye:
No prostě nádhera jako vždycky. Nechápu jak děláš, že se ti to všechno hezky rýmuje.
Já prostě miluju tvojí poezii Nádhera...
Až teď jsem se dostala k tvojí básničce. A vážně zírám! Tohle je fakt nádhera, úžasný! Jacobovy pocity byly úžasně popsaný, a krásně si to zrýmovala - většinou se všechny čtyři verše rýmovaly... Takže fakt paráda!
Mě teda vůbec nevadilo, že téma je trochu ohrané. Ve tvém podání to bylo neskutečné. Jacobova bolest z toho sálala přímo neuvěřizelně. Stejně tak jako hněv a všechna ta trpká slova na konci. Jeho poslední sbohem...
Já ani nemám slov. Plánovala jsem ti tu vypsat co všechno jsi tady udělala naprosto skvěle a neskutečně, ale to se prostě nedá. V hlavě mi pořAd ještě zní Jakeova slova a myslím, že se jich jen tak nezbavím.
Jedno ti ale pochválit musím. A to rýmy. Je těžké zrýmovat dva řádky, aby to přitom bylo krásné a smysluplné, ale dát stejný rým rovnou do celé sloky... No, páni. To je úkon hodný těch nejlepších básníků. A tys právě dokázala, že předčíš mnohé profesionály. Hloboce se před tebou klaním. Je mi ctí, že znám tak talentovanou osobu (když budeš někdy v budoucnu patřit ke světové špičce, vzpomeň si na kamarádku ze stmivani.eu a daruj ji jednu ze svých knih :D). A děkuju, že máme tu možnost číst tvou tvorbu.
Doufám, že v brzké době zase uvidíme nějakou tvou báseň, která bude zase tak neuvěřitelná. A jestli bude ještě lepší než tohle, pak už nevím, co ti řeknu. Protože ty vždy napíšeš něco dokonalého a ikdyž se zdá, že nic lepšího už nevymyslíš, ty se stejně překonáš a zase nás uchvátíš svým umem.
Paráda ... Jackobova bolesť bola dojímavá . Jeho smútok , útek , typický hnev , až zatrpknutie boli naozaj Jackobovské a precítené . Kým som sa pustila do čítania , hovorila som si , čo to na nás chystáš . A som príjemne prekvapená . Netuším ako sa volá tento druh rýmu . Ale ak zatiaľ nijak , nech sa volá Joheeenin rým . Využila si ho viac než nádherne , pútavo a vynaliezavo . Chce to veľkú poklonu .
Chci se ti moc omluvit, že jsem tak dlouho nepřidala komentář k tvé kapitolovce, ale mám fakt napilno, tak aspoň doufám, že si je stihnu přečíst někdy jindy. No, snad to někdy stihnu.
Ale teď k poezii. Nevím, jestli tě už neunudilo číst pořád ty samé komentáře, ale já si myslím, že určitě ne. Doopravdy nádhera, a i když je to, jak jsi napsala, už dost ohrané téma, ty jsi to podala v úplně novém světle a myslím, že to bude doopravdy těžké překonat. Takže se skláním tak nízko, jak jen to jde a tleskám ti.
Též já se musím přidat k potlesku, tato báseň má mnoho odlesků. Jak krásné verše jsem tu četla... Až se mi hlava zatočila...
Nádhera. Obdivuju jak to umíš krásně zveršovat. Všechno se to dokonale rýmuje. Skvostná poezie.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!