Renesmé miluje svoji maminku Bellu. Jaké jsou její pocity?
08.11.2010 (20:00) • Spyro • FanFiction poezie • komentováno 0× • zobrazeno 2096×
Na počátku jsem nebyla,
chyběla do toho jen hodina,
až pozná mě moje krásná rodina,
a pak života jsem ve chvíli nabyla.
Najednou cítím svět kolem,
je to mým zvláštním darem,
že rostu v bříšku své maminky,
stejně jako jiné maminky s miminky.
Nejhezčí je slyšet maminčin hlas,
když mluví o mně zas,
když táta něco odpoví,
a maminka svoje dopoví.
Upozornit chci na sebe,
maminko, já nevydržím bez tebe,
musím ji šťouchnout znovu,
až se táta vrátí z lovu.
Musím ji šťouchnout v pondělí,
protože se se mnou o krev podělí.
Musím ji šťouchnout v úterý též,
aby ji někdo sledoval a řekl ,,Krve se zase napiješ,"
Musím ji šťouchnout i ve středu,
aby věděla, že nemá v sobě kus ledu.
Chci ji šťouchnout i ve čtvrtek,
aby viděla jak den rychle utek‘.
A též ji šťouchnu v pátek,
protože to bude mít svůj svátek.
Ke svátku dám jí šťouchnutí v sobotu,
aby zazpívala mi něco na notu.
V neděli ji šťouchnu silně,
snažím se velmi pilně,
už vidět maminku chci,
tak mi ji ukažte přeci!
Když poprvé uvidím maminčinu tvář,
jak se usmívá,
nic krásnějšího pro mě není,
a nevím, co děje se s ní.
Teta Rose mi najíst dá,
strejda Jacob mě pohlídá,
táta u mámy sedí,
jeho smutný obličej na ni hledí.
Po pár dnech konečně otevře oči,
kolečka času se pro ni zase točí,
když uvidí mě, usměje se radostí,
avšak v její tváři jsou vidět i starosti.
Pak skočí na strejdu Jacoba,
který se ani nehne,
pak strejda Seth ho zachrání,
a maminka si na zem lehne.
Strejda Jasper mámu shodí,
tak to u nás v rodině prostě chodí,
třeba strejda Emmett nervózní je,
když nad mámou v ničem nevyhraje.
Když maminka dala mi ten řetízek,
já šťastná byla za něj,
pak maminka strejdovi řekne,
„Jako vítr s ní pryč uháněj!"
Nechápu co tím myslí,
kolem mě je tolik myslí,
tolik lidí věnuje mi pozornost,
až cítím z toho malou nevolnost.
Jsou na mě moc hodní,
mají rychlost a ladnost laní,
moje myšlenky se jim líbí,
a ochranu a pomoc mi slíbí.
I když to nechápu, jsem za to ráda,
moje maminka smutně strádá.
Chci vědět, co děje se s ní,
ale ona mi to nikdy nepoví.
Pak všichni sejdeme se na louce malé,
díváme se do lesa a dále,
pak přijdou noví přátelé.
Nebo jsou to snad nepřátelé?
Maminka znervózní,
strejda Jacob se přemění,
a ten blonďatý zvláštní pán
tu krásnou paní v popel ve mžiku změní.
Nyní pochopím, co se děje,
že pro mě jdou ti páni,
co zničili tu krásnou paní,
bojím se nejen o sebe.
Konečně už jdou zase pryč,
konečně klid tu zase je,
věděla jsem, že přátelství a láska
nad nimi jistě vyhraje.
A od té doby s maminkou,
a s mým hezkým tatínkem
bydlíme v našem domečku
v lese na tom malém kopečku.
Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Moje maminka:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!