Snad každý z vás má nějakého „idola”, ať už je to zpěvák, herec, či jen knižní/filmová postava. Co kdyby Edwarda už nudil jeho dlouhý život a rozhodl se, že si spestří svou věčnost pár lety na pódiu s mikrofonem v ruce a tóny v hrdle? Jak to celé vidí Bella? Poezie o tom, jaké to je být jen jednou z tisíce...
14.12.2011 (20:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 25× • zobrazeno 2710×
Když tě pozoruji, jak stojíš na tom vyvýšeném místě,
že jsi nedosažitelný a nedotknutelný, vím jistě.
Když na nás - na mě - svrchu skláníš svou hlavu,
je mi však jasné, že v tom až po uši plavu.
A když zazní první tóny tvé krásné písně,
svírají mě chapadla radosti i tísně.
Dokázala bych navždy na místě stát
a už jen tvůj nádherný hlas poslouchat.
Když se na nás směješ a my zakláníme zraky,
chtěla bych být na pódiu vedle tebe. Taky.
Však konec je, jen co uplyne pár desítek minut.
Jen pojď sem, upři na mě oči a odejít mě přinuť!
Však nakonec odcházím i já se sklopenou hlavou,
s vědomím, že ani já nikdy nebudu tou pravou.
Všichni zmizí, samotného tě necháme,
ptáš se, proč a kam pokaždé tak spěcháme?
Já se zase ptám, jaká je tvá pravá tvář,
jestli třeba nejsi jen velmi dobrý lhář.
Zpěvák jako herec, to má k sobě blízko,
a proto už nikdy nebudu mít jisto.
Ptám se, jestli jsi opravdu tím, za koho se vydáváš,
nebo jestli nás všechny jen ve lžích samotné necháváš.
Stále tě jen vidím se smát, nejen za to tě mám ráda,
nehledě na to, že před tebou každá na zadek padá.
Přestože si tě, jak stojíš na pódiu, fotím,
moc ráda bych věděla, co skrývá se za tím.
Co když to celé je jen pitomá přetvářka?
Co když ty jsi jen jedna ubohá vyvářka?
Edwarde, jsi celebrita a toho se bojím.
Jak já sama si v tom celém, sakra, vůbec stojím?
Pochybuji, že si pamatuješ mé jméno,
jistě mě v duchu tajně oslovuješ jen „ženo".
Proto jsem ráda, že s tebou nic společného nemám,
takhle určitě mnohem lépe je nám.
Já si nechci zkazit vizi o tvé osobě,
a ty? Vždyť mě přece ani neznáš osobně.
Bojím se, že bys doopravdy jiný mohl být,
ale já si chci navždy dál jen svou pohádku snít.
Proto si myslím, že bude lepší pro obě strany,
když budu zase už jen v duchu spřádat své plány.
Navždy budu ráda poslouchat tvůj hlas.
Denně, stále jen dokola, zas a zas.
Pravdou ale je, a to mě mrzí velice,
že pro tebe jsem už navěky jen jednou z tisíce...
Dost dloho jsem přemýšlela, jestli to sem vůbec vložit, ale... No, to je jedno.
Věnováno BelleSwan1992, nad kterou kroutím hlavou a zároveň ji obdivuji za to, jak dlouho to se mnou už vydržela, protože já... jsem já.
Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie
Diskuse pro článek Jednou z tisíce...:
Á, tak to byla opět nádhera.
Už samotný nápad byl opravdu skvělý, ale tvé zpracování bylo přímo neuvěřitelné.
Proč jsi mi o tomhle neřekla? Proč? Proč? Proč? Joheee... Právě jsi mi přivodila srdeční kolaps... Uvědomuješ si, jak moc si zahráváš s dvočetiným zdravím? Něco mi tahle nečekaně věnovat? Jen tak si to projíždím a najednou moje přezdívka? Děláš si srandu, že ano? Co blbneš, holka... Tohle je plýtvání... Už jenom proto, že mi zákon sester nařizuje to stebou vydržet... Ne, dělám si srandu, stebou nejde nevydržet, přesně, ty jsi, jaká jsi, jsi úžasná! Blázen a sakra velikej, ale úžasnej! Na to vem, sestro jed" Bylo to tak příšerně skvostné a originální. Jako všechna tvoje tvorba... Nic takového jsem nikdy dřív nečetla.. Bylo to zvláštní a mělo to hlavu a patu, nebyly to jen nějaké žvásty, jako u nějakých jiných poezií, bylo to objektivní, mělo to smysl... Krásné to bylo. Všechno se perfetně rýmovalo... Každé slovo tam sedělo... A já vážně nemám slov, a nejen proto, že jsem v šoku... Mimochodem, kdo by nechtěl poslouchat Edwardův hlas každičký den? To zas, ať se Bellouš nevychloubá.. Hele, vážně, já nevím, co víc ti říct... Hrozně moc se ti to povedlo a já jsem děsně ráda, že jsi to sem dala... A hrozně moc ti za to věnování děkuju. Je to ten nejnádhernější dárek, jaký jsi mi mohla dát. A vzhledem k času jsem si to přečetla hezky přesně na Štědrý den. Jsi zlatíčko, víš to? A taky mistr poezií. Píšeš ty nejkrásnější na světě. A nežertuju. A s velkým prominutím, pro mě tvoje poezie mají mnohem, mnohem, sakra 1000000000000x větší význam než třeba takový Máj, jsou lepší. Tleskám, klaním, smekám. Bylo to DOKONALÉ. A mockrát, mockrát ti děkuju.
Božínku, Joheee !
Nádherná poezie, krásné rýmy, samozřejmě, ale já se stejně smála jak... eh... nějaké výstižné slovo si doplňte...
Ano, tohle jsi prostě ty, a já jen co si přečtu tvé jméno, už se culím a jsem veselá.
A k básničce - je taková šťastná, roztomilá, hezká, ale je tam skrytý i tak trochu smutek, to, že Edu nezná doopravdy... Ale myslím, že je rozumná, holka by se divila, co to je za pošuka
Úžasné, krásné, paráda...
Užasné!.
Tak to mě dostalo i dojalo. Tvé povídky a celkově vše co napíšeš, miluji. Je to nádhera... Moc se ti to povedlo... Líbi se mi to...
WOW , WOW , WOW ! Nemám slov . Náš zamilovaný pár si vložila do úplne iného sveta s úplne inými vzťahmi . Bella je na Edwardovom koncerte a on spiieva a na konci Bella tak trochu smutne odchádza . Ale to je len tá omáčka okolo dlhej a smutnej ale nádherne dojímavej psychologickej úvahy . Ona ho miluje , on ju nepozná , ona sa bojí že nie je taký dokonalý ako sa jej zdá . Pochybnosti sú strašná otrava . To viem z vlastnej skúsenosti . Dokážu aj najkrajšiu chvíľu ppremeniť na klbko neistoty . Naša Bella to uzatvára s tým že lepšie bude nikdy sa navzájom nespoznať . Je to vlastne tipiký príbeh platonickej lásky fanúšičiek k ich Pánovi dokonalému . Ale ty si to pojala tak čarovne že som ešte chvíľu po prečítaní zostala sedieť s pusou dokorán a bradou niekde v oblasti kolien . Emočne na tej najvyšej úrovni , plynulé , pútavé , romantické ... Už sa opakujem ale pri tvojej poézii je naozaj ťažké nájsť to pravé slovo . Tlieskam ti rukami aj nohami .
Tu poslední sloku si musím číst pořád a pořád dokola. Je to prostě tak krásné.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!