Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Epika, část 3. (Strach)

22.03.2011 (17:30) • Spyro • FanFiction poezie • komentováno 0× • zobrazeno 1677×

Otčím mě bije,

matka nežije,

proč tu dál trpím?

Jenom se trápím.

Otevírám okno,

mé srdce se bojí,

ale to mi za můj klid,

rozhodně stojí.

Vyskočím, padám,

moje tělo je jako hadrová panna,

utíkám pryč,

konečně klid, konečně jsem sama.

Kradu, loupím,

bez peněz si "houby" koupím,

sem tam mi někdo drobné dá,

ale vyžít se s tím rozhodně nedá.

Je mi zima,

mám strašný hlad,

už nestačí mi představy,

jak mě princ bere na svůj hrad.

Zima se blíží,

oči se klíží,

hlad mě ještě více tíží,

co bych dala za misku s rýží.

Zavřu oči a na chvíli sním,

jak doma s rodinou sedím,

máma, táta, sourozenci,

se smutkem na ten sen hledím.

Zima mě vytáhne,

ze snové říše,

můj konec se blíží,

cítím jak smrt už můj ortel píše.

Aspoň na chvíli se zahřát,

prsty již skoro necítím,

jak vstoupím tak čísi pohled,

na svém těle ucítím.

Kluk o kousek starší než já,

je jako anděl krásný,

očima provrtává ty moje,

jeho pohled je celkem jasný.

Otevře ústa, ozve se hlas,

nádherný tón se místností nese:

„Holka, chceš hamburger?"

brada mi klesne, divím se.

Samozřejmě přijmu,

a na chvíli zas,

poslouchám jeho slova,

jeho krásný hlas.

Pak odvede mě pryč,

nechápu, co se děje,

ani jeho zuby na mém krku,

ani to, proč se směje.

Otevřela jsem oči,

měla jsem žízeň,

krev byla hustá jako krém,

já smočím v ní své rty,

já jsem upírem.

Bojím se slunce,

na popel mě spálí,

já a ostatní čekáme,

kdy měsíc vyjde a den se vzdálí.

Černé vlasy, rudé oči,

rudé rty a kůže září.

Jmenuje se Diago,

já potkala ho v září.

Zkoumali jsme blesky i barvy růže,

i odlesky naší krásné kůže.

Pokaždé když ho vidím,

mé mrtvé srdce se zachvěje,

hlava se mi zatočí,

když on se zasměje.

Utéct s ním, to je můj sen,

jako ptáci volní být,

přeji si ho už i uvnitř,

alespoň trošku zřít.

On Rileymu věří,

já ani náhodou,

ale respekt k němu,

je naší nevyřčenou dohodou.

Čekám na Diega, s Fredem,

za Rileyem šel sám,

já čekám, strachy nedýchám,

mám pocit, že všechno je jen klam.

Do boje vrhám se za ním,

zjistím, že Riley ho zabil,

když prohrajeme tak pouze čekám,

až setkám se v nebi. Kde jinde by byl?

Ortel je vyřknut,

jejich nenávist ke mně je jasná,

zavřu oči, čekám,

kdy temnota nastane věčná.

Miluji tě Diego, Bree.

Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Epika, část 3. (Strach):