Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction poezie » Cívka neštěstí

Další poezie s Bellou v roli hlavní a s Edwardem v roli vedlejší. Vše pro ně vypadá růžově. Mají krásnou dceru a navzájem se milují. Pak ale začně Bella věnovat své dceři až příliš pozornosti a s tím se rozhodne Edward jednoduše vypořádat. Jak? Znovu se zde vyskytuje můj oblíbený „trochu jiný" Edward.

05.09.2011 (20:00) • JoheeeCullen • FanFiction poezie • komentováno 30× • zobrazeno 2332×

Nechápu, jak jsem tě mohla mít ráda, ba dokonce tě milovat,

však dlouho jsem se nemusela té závislosti zbavovat.

V jeden den se v prach změnily mé city k tobě,

najednou jsem si přála, abys ležel v hrobě.

 

Nechápu, jak jsem se tě byť jen dotknout mohla,

nechápu, jak jsem se tě políbit zmohla.

Myslela jsem si, že ty zbavuješ můj život kouře

a místo toho s tebou přišla bouře.

 

Zadusil jsi mě svou krásou a láskou.

Byl jsi pro mě ke svobodě páskou.

Tvářil ses, jako bys svatozář míval,

a přitom jsi v sobě ďábla skrýval.

 

Byl jsi můj jediný a prvý

a já blbá se ti upsala krví.

A pak, když se nám narodila dcera,

chtěl jsi, abych ji nenáviděla.

 

Dychtil jsi po mé lásce stále víc,

však já už k tobě necítila nic.

Už pro mě existovalo jen to krásné dítě

a ty jsi začal spřádat té krutosti sítě.

 

Zatímco jsem dávala všechnu svou lásku své dceři

a tebe vykazovala ze dveří,

plánoval jsi, jak spácháš ten čin,

plánoval jsi, jak skoncuješ se štěstím mým.

 

A pak jednoho dne, když jsem vstala,

se ta krutá zrada stala.

Přišla jsem k postýlce mého sluníčka,

ve která ležela jen vysátá slupka malého tělíčka.

 

A když jsem tě pak celá šílená bolestí našla

i ta poslední naděje jako hvězda zašla.

Spojeně jsi seděl a neskrýval tu kartu.

Smál ses s krví mého zlatíčka na rtu.

 

Upřeně ses do mých slzami zalitých očí díval

a výsměch jsi jasně vepsaný ve tváři míval.

Smál ses mého zoufalství síle

a to byla tečka na tvém krvavém díle.

 

Najednou mě šílená zuřivost zachvátila

a aspoň trochu mou zamlženou mysl prosvítila.

Najednou mi došlo, že taková stvůra, jako jsi ty,

nesmí už nadále žíti.

 

Tak jsem začala do kamene mlátit,

ale tím se mi povedlo je svůj vlastní život zkrátit.

Místo abych zemi této stvůry zbavila,

sama jsem světlo v tunelu spatřila.

 

A na konci jsem viděla, jak mi má dcerka mává,

a tím mi zpět sílu do žil dává!

Nějakým způsobem jsem se zpět do svého těla vrátila

a tomu ďáblu čáru jeho života zkrátila!

 

Poslala jsem ho do toho nejhoršího pekla

a pak též mému životu sbohem řekla.

Vrátila jsem se ke své milované dceři

a už navždy se zabalila do štěstí peřin.

 

A doufám, že tomu, co mě zničil a zároveň udělal šťastnou,

nenechají nikdy svíci bolesti a muk zhasnout.

Doufám, že na mě bude pamatovat jako dívku,

co ho milovala a zároveň upředla jeho neštěstí cívku…

 

---

 

No, abych pravdu řekla, jsem z vás trochu zmatená... Jednou mám komentářů čtyřicet, po druhé deset a podobně to skáče stále dokola. Jako by se vám líbila jen každá má druhá poezie. Ale psát vždy jen tu druhou je trochu obtížné a v mém případě dokonce neproveditelné. A to znamená, že dokud tady nenajdu minimálně dvacet pět komentářů, můžete dát další mé poezii sbohem, i kdyby to byla zrovna ta druhá v pořadí... Předem děkuji.

 

Věnováno DarkFireflies, bez níž by tato poezie nevznikla. Nevědomky mi byla námětem - tedy přesněji její povídka Andílku, vrať se - a já jí za to moc děkuji. Vážně.

Autor: JoheeeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction poezie

Sdílet

Diskuse pro článek Cívka neštěstí:

Nádhernééé...dokonalé prostě nemám slov...

Milá Joheee,
je mi úplně, ale úplně ukradené, jestli můj komentář budeš, nebo nebudeš počítat. Pouze ti musím opět napsat, že tvé poezie jsou absolutně nádherné a mnoho lidme by chyběly . Například mě. Poezie totiž pravidelně nečtu (jen sem tam, když mě nějaká zaujme podle perexu), ale ty tvé jsem četla vždy. Máš totiž na psaní talent, tak proč ho nechceš využít? Jestli je těch komentářů pět nebo pětadvacet, není to jedno? Už ten pocit, že se tvá poezie lidem líbí... Navíc, chceš se vzdát psaní poezií? Nebude ti to chybět?
Každá tvá báseň je vždy keásná, kouzelná, originální, dokonalá, perfektní, nápaditá a úžasně napsaná. To umí jen pár lidí na tomto webu...
Prosím, kašli na komentáře a piš!

Krásné!

to je krásné

Pekné

Takže, nástup a psát! CO si o sobě myslíš? To mě jako necháš bez tvých poezií? Jedno ti povím. Jsi zlá A vy ostatní nástup a komentovat

Páni! Já opravdu nevím, co napsat. Bylo to naprosto dokonalé, úžasné, famozní, krásné a... a já opravdu nevím, co... napsat. Jsem z toho úplně vedle! Ale vím najisto, že ty umíš psát poezie naprosto fantasticky a já chci další!

P.S.: Jestli tu nebude dvacet pět komentářů, tak si to s vámi vyřídím ručně!

Takže tzačneme od začátku, nevím proč, ale vždycky, když ti píšu koment, má to nějaký začátek a nějaký konec, vyřizuju ti v něm spoustu vecí. Takže nejdříve:
Já jsem se na ten svůj comp fakt *píííp* protože mi totálně se*e veškerou grafiku, jo, mám zase ten probléms mym programem na tu mojí tvorbičku a musim ho znovu odinstalovávat a instalovat furt dokola, dokud se nevzpamatuje ale díkybohu vypadá, že jsem si to už opravila, takže se mi ty obrázky budou snad ukládat (zatim se ukládaj) v normálních formátech a půjde mi to posílat, takže odteďka začneme od znova, kotě! Jakmile mi pošlel mail s objednávkou, budeš to hned mít, nýbrž ten program mám česky, yeah.
No já vim, že trošku odbočuji od poezie, ale ještě moment... Podplatila jsem pár lidí, aby to okomentovali, takže čekej kupu komentů. Né, to byla sranda, ale když už po stopadesáti letech konečně komentuju, měli by začít komentovat všichní! No, takže si to shrnem: Dobře se bavíme, vypadáš mladě.
Teď už k poezii.
Joheee, je úžasná Zbožňuju, když je Edward ten zlej. Vadí mi, jak je jinak prostě... dokonalej, a tím, že mí chyby, je právě ještě dokonalejší a to mě se*e a zbožňuju, když ho ty změníš z toho hodného na toho ďábla... Jako je mi ho trochu líto, ale zase... Takhle se mi líbí víc... nemůže být tak čestný, spravedlivý, velkorysý... to není nikdy a jsem ráda, že ty nás všechny umíš přenést z toho fantasy do světa, ve kterém žijem, protože takhle by se Edward choval doopravdy byl by to sobec, vrah, pokrytec a srab... byl by k smíchu... to bylo v nějakým filmu: "Jsi lhář, pokrytec a srab. Jseš k smíchu." Zdá se mi, že v Příběh Žraloka ale zpátky k poezii... Ačkoliv mi hned nazačátku trklo, že ji zabije, a nic jiného jsem nečekala (to by byl velkej šok, kdyby Renesmé nezabil... velkej velkej, asi bych z toho dostala infarkt ) rýmy dokonalý, ale ty ti už ani nechválím, protože mi to přijde jaksi samozřejmé, že se to rýmuje no tak já budu muset končit, protože nestíhám chat a toto to enni omžný tohleto fakt tak pa a...
K! (Jako Kamil )
O! (Jako Ondatra )
U! (Jako řeka Volej nebo Olej s V )
K! (Jako Kazišuk)
E! (Jako E-e)
J! (Jako Julieta (je tak jetá, že jí Romeo už nechce ani vidět)

P! (Jako strýček Pompo)
S! (Jako Srandíra)
Á! (Jako Ámen)
T! (Jako Trapák jménem HorsiQ)

D! (Jako Dokrout (Jaroušek mimochodem))
A! (Jako Aténa (zkus si to přečíst pozpátku)
L! (Jako Laminitida (aspoň se mi zdá, že se to tak píše =D)
Š! (Jako... no, radši nezmiňuju =D)
Í! (Íáček, můj milovanej plyšák)

P! (Jako Pěnkava)
O! (Jako Ondatra)
E! (Jako Ententýky dva špalíky)
Z! (Jako Zloobovická zahrada)
I! (Jako Ivorsko (Bavorsko s I)
E! (Jako EleMENTÁL

Joheee, já Ti tu komentář prostě zanechat musím, i kdybych nakrásno nechtěla, protože tak krásné básničky píšeš jen ty! Úžasný příběh, ta nenávist, zloba, ten hněv... Všechno se to tak dokonale prolínalo s mateřskou láskou Belly k malé Renesmé, že jsem z toho paf! Rozhodně si nic nedělej z malého počtu komentářů, já vím, že to někdy prostě naštve, ale lidé jsou líná stvoření, takže komenty nepíšou, třebaže se jim tvá tvorba líbí. Mě samotnou to taky mrzí, ale nic s tím nenadělám, pořád máš u poezie víc komentářů než já, tak jsi na tom lépe, pamatuj si, že na webu jsi nejlepší skladatelka poezie, to jednoznačně!

Přidat komentář:

Nick:

Text: