Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 47. kapitola

24.06.2012 (15:45) • Werunecka • • komentováno 5× • zobrazeno 1594×

*** Pohled Patty ***

Konečně jsem se dočkala omluvy. To to trvalo. Měla jsem celkem mizernou náladu, ale když jsem viděla Bellu na vozíku, za kterou poslušně kráčel Freede, musela jsem se smát. Tomu se říká věrnost.

Rozhodla jsem se, že to Belle natřu, a bez vodítka dovedla do ohrady i svoje holky.

„Měla bys jít k cirkusu,“ řekla mi a Freedeho zastavila. To je taky strašně paličatý kůň, ale teď měl Bellušku, tak se choval jako andílek. Mizera jeden.

„To říká ta pravá,“ odpověděla jsem jí a počkala, až tohoto zatvrzelého koně propustí ze svých spárů. Hned nato jsem propustila i svoje zlatíčka ze svých něžných ručiček.

Charlie odešel pro zbytek osazenstva a já s Bellou mlčky pozorovaly koně, když vtom se přiřítila Lucy, pískla na Edieho a on jako pejsek přiklusal.

Potom zahalekala něco o tom, že musí do školy, a mazala ke kanárkovému autu, které zastavilo na dvoře.

„Neměla bys jít taky do školy?“ rýpla jsem si do ní.

„Jasně a schody si hravě vyběhnu!“ zavrčela na mě.

A tak jsem šla raději za Charliem mu pomoci s úklidem stájí.

„Myslíš, že bude v pořádku?“ optal se mě a já přikývla.

„Je to bojovnice a jde si tvrdě za svým. Víš, že ona mi kdysi řekla, ať na parkúr zapomenu, že v sedle sedím jako pytel? Tenkrát jsem se urazila a nějakou náhodou se dostala k drezuře, a to mi zůstalo,“ řekla jsem mu.

„Jako pytel?“ optal se nevěřícně.

„Tak ne, řekla jako hromada hnoje,“ řekla jsem mu pravdu a začala se smát. Ano, v sedle jsem seděla vzpřímeně a před překážkou vyvalovala oči.

„Když ti to řekla, tak na tom bylo asi zrnko pravdy,“ řekl a vyvezl hnůj. Mlčky jsem douklízela box a pustila se do dalšího.

„Charlie, bude ti vadit, když si sem přijde Luke zajezdit?“ optala jsem se jmenovaného, když se vrátil.

„Luke?“ zeptal se a pozvedl obočí.

„Luke, jeden dost milý kluk… a vůbec, proč se před tebou obhajuji?“ zeptala jsem se spíše sama sebe se smíchem.

„Patty, dělej si, co chceš, ale doufám, že máš dost rozumu,“ řekl mi a dál na toto téma nic neřekl.

Když jsme douklízeli všechny boxy a vyměnili podestýlky, uslyšela jsem na příjezdové cestě auto.

„To bude nejspíše Nana,“ řekl Charlie a ruce si utřel do kalhot. Jen jsem se pousmála.

Vzala jsem si mobil a napsala Lukovi, který mi včera volal, že klidně může přijít.

Koně byli na pastvě, stáje uklizené, a tak jsem se rozhodla, že vyčistím sedla a uzdy. To mi určit nějaký čas zabere.

Když jsem byla v půlce práce, vešel dovnitř Charlie a ta zdravotní sestra z nemocnice.

„Patty, toto je Nana a chtěla by vidět, jak se rehabilituje na koni,“ řekl majitel a já nechala práci prací a vydala se s vodítkem pro Jaspera.

Oba dva mě následovali a já přelezla ohradu. Šla jsem přímo k Jasperovi, ale moje holky mi přišly naproti.

„Zlata, půjdeme na vyjížďku až za chvilku,“ řekla jsem a obě poplácala po krku.

Došla jsem k Jasperovi a připnula ho. Ten koník si rychle zvykl na tento režim a způsob zacházení, takže se nevzpíral a šel dobrovolně za mnou.

Charlie nám otevřel ohradu a já se s Jasperem zastavila před Nanou.

„Nano, toto je Jasper, kůň, kterého jsem koupil pro Bellu na rehabilitaci,“ řekl Charlie a vzal si ode mě vodítko.

Udělal kolem Nany kolečko a pak se zastavil. Ani si neuvědomil, že tato ženská, která bude Bells pomáhat leda tak začít znova chodit, nedokáže ocenit tak krásné zvíře, jako je tento koník.

„Patty, dones mi prosím obřišník s madly,“ řekl Charlie a já se vydala do sedlovny. Ani bych o něm nevěděla, ale jednou jsem ho zahlédla položený pod vrstvou deček.

Dečky jsem přesunula bokem a vzala jsem ho. Vydala jsem se nazpět a obřišník podala Charliemu.

Nejspíše chtěl Naně ukázat, jak se rehabilituje na koni, ale když mi řekl, ať nasednu, zavrtěla jsem hlavou.

„Ať to zkusí slečna Nana, takhle ze země nepozná, co a jak,“ řekla jsem a oba dva jsme koukli na ni.

„No, ehm, ne, já se raději budu dívat,“ řekla, ale tvářila se spíše, že by to nejraději zkusila, ale obavy, že by padla na zadek, jí v tom bránily.

„Ale no tak, zkuste to,“ pobídla jsem ji a převzala vodítko.

Když došel Charlie k ní, pokrčila rameny a zamumlala něco ve stylu: „Tak jo.“ Charlie ji poradil, kam dát ruce, jak se vyhoupnout, aniž by Jaspera kopla a on ji vyhodil na hřbet. Ona naštěstí koně nekopla a hladce dosedla.

Charlie mi dal pokyn rukou, abychom společně s Jasperem pomalu vyrazili kupředu a sám šel vedle a sledoval Nanu, zda se nenaklání na stranu a nepadá.

„Tak, teď upažte,“ řekl a já se ohlídla přes rameno a uviděla, jak se křečovitě drží hřívy. Tak ta se jen tak nepustí.

„Stačí, když se uvolníte. Rovnováhu máte, jinak byste už byla na zemi,“ poradila jsem jí a ona se chytila snad ještě křečovitěji.

„Opravdu pomůže, když se trochu víc uvolníte,“ potvrdil Charlie, ale ona se asi spíše cítí lépe s těmi jejími pomůckami na cvičení.

Ale nakonec se uvolnila a upažila. Pomalu začala opisovat Jasperovy pohyby.

„Tak a teď se položte,“ řekl Charlie a ona tak povedla. Chvilku jsme takto chodili v kroku, ale pak mi Charlie dal pokyn, abych zrychlila do klusu, a já poslechla.

Nana, jak se zdálo, neměla problém se změnou rychlostí. Ležela na Jasperovi klidně, oči zavřené, tvář uvolněnou. Chvíli jsem tak poklusávala a nakonec přešla znova do kroku, až jsem nakonec zastavila.

Bez sebemenšího problému se narovnala a začala se usmívat. Charlie jí pomohl seskočit dolů a ona se protáhla.

„Tak to je něco úžasného. Skvěle se při tom uvolní celé tělo,“ řekla a upravila si svetřík.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 47. kapitola: