Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 41. kapitola

21.02.2012 (21:00) • Werunecka • • komentováno 7× • zobrazeno 1455×

*** Pohled Belly ***

Ráno jsem se vzbudila ve velice dobré náladě. Zítra možná půjdu domů. Byla jsem ve velice dobré náladě, a tak jsem si ani nevšimla Samuela, který mi donesl snídani a cosi mi říkal.

„Cože?“ zamračila jsem se.

Jen si povzdychl: „Právě jsem ti říkal, že až se najíš, tak přijde Emma a vyrazíme ven.“

„Počkat a nemáte službu až večer?“ nechápala jsem.

„Jo, ale chtěli jsme se projít,“ řekl Samuel a pokrčil rameny.

„Všechno je zařízené. Bells, bude ti vadit, když si oblečeš to, co jsi měla včera?“ optala se mě Emma a koukla na mě.

„Ne, mě to vadit nebude, nejsem takový maniak jako ses… jako Lucy.“ Rychle jsem se opravila, už to není moje sestra. Je to jen Lucy, člověk… příšera, co se mnou žije pod jednou střechou.

„Fajn, takže až dojíš, tak se převleč. My se tady posadíme a naplánujeme naší trasu,“ řekla Emma a vytáhla Samuela z pokoje.

Rychle jsem dojedla a přetáhla přes sebe vypůjčené šaty a nazula boty.

„Můžeme?“ Strčila do pokoje hlavu Em a vešli dovnitř.

Přistavili k posteli vozík a já na něj přelezla. Všechno bylo asi opravdu domluvené, neboť nás nikdo nezastavil.

Vyjeli jsme ven a okamžitě zamířili k parku. Projeli jsme jím a zabočili na známou cestu.

„Zdá se, že už ví, kam míříme,“ utrousil můj společník.

„Zkazila ti překvapení, co?“ zaryla si do něj Emma a usmála se na mě.

„Ne, jsem překvapená,“ řekla jsem, zaklonila hlavu a usmála se na svého řidiče. Jen se významně podíval na Emmu a přidal do kroku.

Ti dva se začali o něčem dohadovat, ale já je nevnímala, neboť jsem zdaleka vyhlížela naše pastvy na jejich strávníky.

Ale nic jsem neviděla a tak jsem znuděně sledovala chodník, po kterém jsme jeli.

„Bello? Je ti dobře?“ optala se Emma.

„Jo, jen se nemůžu dočkat,“ řekla jsem a zvedla hlavu. V tom momentě jsem uviděla onen starý, košatý strom a už jsem věděla, že ještě pár metrů a budu doma.

Když jsme už vyjeli zpod zatáčky, konečně jsem uviděla rozlehlé pastviny a na nich naše koně.

Projeli jsme bránou a já uviděla Patty, jak drezíruje Jaspera.

„Samueli, zavezeš mě k ohradě?“ optala jsem se ho a on se mnou zajel tam, kam jsem chtěla.

Sotva mě Freede zmerčil, vydal se cvalem ke mně přes celou pláň. Zalitovala jsem, že nemám po ruce mrkev či jinou sladkost.

„Ahoj, chlapče,“ řekla jsem a poplácala ho po šíji.

„Chceš zavést dovnitř?“ optal se taťka a už mě vezl.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho.

Taťka mě zavezl jen kousek od vstupu do ohrady a Freede ke mně přišel a sklonil hlavu, abych ho mohla podrbat za ušima, což přímo miloval.

„Na.“ Podával mi taťka kostku cukru a já ji dala svému miláčkovi, který ji bez váhání slupnul.

Ale jakmile ostatní koně zmerčili něco dobrého, přispěchali ke mně v naději, že taky něco dostanou.

Všechny jsem je poplácala po krku a oni uraženě odešli.

„Bells,“ upoutala moji pozornost Patty.

Jen jsem se po ní ohlédla a dál hladila Freedeho.

„Minule jsem ti nestihla představit Ann-Mary,“ řekla a pro mě záhadným způsobem donutila Ann-Mary pokleknout.

„Jak jsi to dokázala?“ zeptala jsem se jí zmateně.

„Kompliment? Je to lehké – když to kůň umí. Neboj, to Jaspera naučím taky,“ řekla a Ann-Mary se znovu poklonila.

Neodolala jsem a pohladila ji.

„Je opravdu moc pěkná a skoro stejná jako R-Mary,“ usmála jsem se a Freede do mě šťouchnul. Nelíbilo se mu, že jemu nevěnuji pozornost. A tak jsem ho zase začala drbat za ušima a byl spokojený.

Když se Ann-Mary postavila, Patty si vzala dva drezurní biče schované u ohrady a lehce na ni nasedla.

Mlaskla na ni a Ann se rozešla. Nejspíše ji i pobídla, ale to mi nějak uniklo. Poodjely pár metrů a Patty ji otočila směrem ke mně, potichu vyslovila pro mě známé, ale nepoužívané slovo Piaffe a v tu stejnou chvíli začala Ann-Mary zvedat nohy v dynamickém pohybu, při čemž se kupředu se pohybovala opravdu minimálně.

Bylo to nádherné. Podobné klusu, ale přitom něco jiného. Po chvíli z ní, ještě za pohybu, Patty seskočila a pobídla bičem. Ann začala běhat okolo ní, přičemž jí Patt určovala směr drezurními biči. Vypadalo to, jako by si spolu jen hráli, ve cvalu i klusu, ale bylo to… to chci taky umět!

Poté dala Patty jeden bič z pravé strany Ann-Mary a druhý před ni. Nechápu, jak může Ann poznat, co po ní Pattyna chce, protože bych čekala, že ji zastaví, když už má před sebou drezurní bič, ale ona ne. Vůbec nezpomalila a Patt začala poklusávat pozpátku vedle ní. Stihla jsem zaregistrovat akorát, jak Ann poklepala tím bičem před ní na pravou nohu a nejspíš použila i druhý bič na boku, protože se Ann začala klusat jakoby bokem… celým svým tělem rovnoběžně a wau… ona ladně křížila své kopyta přes sebe. Tohle je úžasný. Jak si na takové překroky kůň může zvyknout a vypadat u toho takto vznešeně?

Ještě chvíli to tak bylo a poté zas nechala Ann-Mary proběhnout, jak já jsem si to nazvala, když se tu před chvíli honily a teprve po řádné pochvale ji zastavila. Vzala si oba biče do jedné ruky a dlaň druhé položila na plec, spíše zboku. Netušila jsem, co by po ní mohla chtít, tyhle pohyby pro mě byli neznámé, a tak jsem je fascinovaně sledovala.

Ze stejné strany, na které měla svou ruku, ji téměř nepatrně klepla na záď. Já bych absolutně netušila, co po mně chce, ale Ann se začala pravidelně otáčet kolem předních nohou, přesněji na jedné přední noze. Obrat kolem předku, tak tohle už jsem jednou na Freedem zkoušela, ale ze sedla a jemu se to moc nelíbilo.

Rozhodně je to mnohem těžší, než to vypadá. Ale mohla bych to zkusit znova. Jen musím Pattyně ukradnout drezurní bič, abych mohla Freeda pobízet na zádi. Mezitím Patty krůček po krůčku následovala svého koně, neboť jako by vytlačovala Ann-Mary na druhou stranu než byla ona, a takto se společně otočily o celých tři sta šedesát stupňů.

Jakmile to dokončily, Patty dala Ann pusinku a podrbala jí na krku. Myslela jsem si, že je konec, tak jsem úžasem vydechla, ale mýlila jsem se. Chytla svou moc šikovnou holku na nose a rukou, ve které měla biče, jemně zatlačila, či možná pohladila, Ann přes prsa. Tak tohle bych udělala možná leda, kdyby se na mě některý kůň tlačil, ale Ann-Mary začala rytmicky couvat. Couvání není těžké, umí jej většina koní, ale ne takto.

Je úžasné vidět, jak kůň couvá naprosto bez zábran a málem ze své vlastní vůle. Patty zůstala stát, ale Ann nechala couvnout ještě dva kroky, mlaskla a Ann-Mary k ní ihned vykročila. Patty ji pohladila přes nozdry, postavila se z pravého boku a opět na Ann naskočila, jakoby to nebyla ani ta sebemenší námaha.

Nedočkavě jsem koukala, co mi ještě holky předvedou, ale mě by stačil i obyčejný krok nebo třeba klus, do kterého pobídla Patty Ann. Ty dvě u toho byly tak ladné… krásně sehrané. Nechápu, jestli na tohle vůbec existuje pobídka, pokud jezdec nemá uzdu a sedlo… Zřejmě ano, i když já zaslechla akorát Passage a Ann-Mary se začala pohybovat v rytmu vznešeného klusu, jak jsem si to nazvala.

O, můj Bože. Tohle je vážně úžasné. Tak ladný pohyb plný energie a síly, kdy Ann tolik podsazuje nohy pod sebe a tím se jakoby vznese… je úžasné vidět holky, jak si to užívají. Kousek přede mnou Patty propustila Ann do kroku, sehnula se k jejímu krku a pochválila ji, seskočila a metr ode mě se znovu poklonily, ale tentokrát měla Ann-Mary napnuté obě dvě přední nohy.

Bylo to všechno tak úžasné, že jsem si ani nevšimla mamky, která vyšla ven.

„Bells, dáte si sendviče?“ řekla a nesla jídlo na tácku.

„Samueli, Emmo, toto je moje matka a obráceně,“ představila jsem je a vzala si obložený chleba.

„My si nevezmeme, neboť už budeme muset zpátky,“ řekla Emma, ale Samuel už užvykoval ze sendviče, a tak jí mamka taky jeden vnutila.

Když jsme dojedli, uvědomila jsem si, že bych si měla vzít na zítřek věci, teda pokud mě propustí.

„Měla bych si vzít na zítra nějaké věci,“ řekla jsem a taťka odešel. Po chvilce se vrátil s igelitkou, ve které bylo moje obvyklé oblečení.

„Děkuji,“ řekla jsem, ale on mi skočil do řeči.

„A nechcete odvést?“

„Ne, my se projdeme, ještě není tak pozdě,“ řekl Samuel a stoupl si mi za záda.

„Zítra si pro tebe, Bells, přijedeme, ano?“ optal se taťka a doprovodil nás k bráně.

„Dobře,“ řekla jsem a objala ho. Poté jsme se vydali na cestu zpátky.

„Ten kůň, se kterým jsi tam byla, je tvůj?“ optal se Samuel.

„Jo, je to můj miláček. Podle toho, co říkala Patty, tak nikoho nesnese, jen mě,“ řekla jsem pyšně a usmála se.

„Opravdu? Ani tvého otce či tvoji sestru?“ nechápala Emma.

„Otce ano, neboť to on koně vybral, ale sestru ne. Nedávno jí prý nakopnul,“ řekla jsem a překvapil mě výsměch v mém hlase.

„A ty z toho máš radost, co?“ rýpnul si Samuel a zahnul na křižovatce.

„Neměla bych, ale ano, mám,“ odpověděla jsem a nepřestala se usmívat.

„Jsi škodolibá,“ konstatovala Emma a přehodila si kabelku z jednoho ramene na druhé.

„Zastavíme se v parku?“ optal se Samuel a zajel zase do parku, k té samé lavičce, jako předtím. Fontána byla v provozu, a tak jsem sledovala vodotrysk pořád dokola.

„Je ti dobře?“ zeptal se Samuel a já přikývla.

„Fajn, ty sis odpočinul a tak můžeme zpátky do nemocnice,“ řekla Emma a vstala.

Projeli jsme parkem a po deseti minutách dorazili na nemocniční parkoviště. Zajeli dovnitř a jeli dál do mého pokoje.

40. kapitola ** 41. kapitola ** 42. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 41. kapitola: