Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Upíři v ČR 7. kapitola

28.10.2009 (17:45) • BMWx6 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2678×

7.kapitola     PRAVDA

POHLED ASHLEY

Hodina H se blížila. Edward objednal k večeři pizzu. Seděli jsme v kuchyni u stolu a jedli. Teda spíše já. Edward se omluvil, že nemá hlad. Tiše mě sledoval a ve tváři měl frustrovaný výraz. Zrovna jsem kousala čtvrtý díl pizzy. Rozmýšlela jsem, jak to večer udělám. Alice mi tady nechala dárek. Bohužel Edward byl stále semnou. Takže jsem neměla tu čest, vidět o co jde. Vstala jsem a šla jsem umýt talíř od pizzy.

Obmotali se kolem mě něčí studené ruce. Jeho dech jsem cítila vzadu na krku.

„Na co myslíš?“ Jeho tón hlasu mě dostal. Jako jeho výraz tak i hlas měl barvu frustrace.

„Nejsi nějak zvědaví?“ Chtěla jsem se mu vykroutit, ale on mě chytil a posadil mě na kuchyňskou linku. Zahrnul mě polibky. Odtrhla jsem se od něho.

„Počkej, mám žízeň.“ Napřáhnu se k ledničce. On mě opět políbil.

„To já taky,“ zašeptal. Najednou krok ustoupil.

„Sjedu do krámu. Chceš tam něco, když tam pojedu?“ Zeptal se mě tázavě.

„Jo, ale nevím jestli se ti to bude chtít kupovat,“ sklopila jsem zrak a moje ponožky mě neuvěřitelně zaujali.

„Hm, tak to asi myslíš… to na ty holčičí věci?“ Tak teď jsem určitě rudá jak rajče.

„Ehm, no jo. Koupíš mi je? Jestli ne mohu jet s tebou, abys si se necítil trapně.“

„Ne, ne, já to snad přežiju. A co vlastně chceš koupit?“

„Tampóny.“ Odpovím mu jedním slovem. Tiše se zasmál. Musela jsem být červenější než jsem myslela. Naštěstí tu není Emmet, aby si ze mě dělal srandu. Políbil mě do vlasů a šel už ze dveří.

POHLED EDWARDA

Sedl jsem do auta. Vyjel jsem směr supermarket. Po cestě jsem si zastavil na večeři. Ashley bych sice nemohl ublížit, ale žízeň jsem měl. Skolil jsem dvě srnky. A už jsem se řítil autem do krámu. Přemýšlel jsem co se děje. Ashleyny myšlenky jsem chytal jen občas. Bylo to jako bych ladil rádio a nemohl chytit správnou stanici. Po pohřbu Novákových jsem její myšlenky slyšel normálně asi dva dny. Pak to začalo. Řekl jsem to ostatním.  Carlislovi to přijde zajímavé. Ostatním  to je téměř jedno. Zastavil jsem před krámem.

Když jsem vešel nahrnuly se ke mně myšlenky žen. Ignoroval jsem je. Vzal jsem košík vzal jsem Ash nějaké pečivo, uzeninu, vajíčka. Pak jsem zašel do hygienických potřeb a mohl jsem jet zpět.

Zastavil jsem u regálu. Ashley chtěla tampóny. Jenže jeden detail mi neřekla. Jaký proboha? Vzal jsem jednu krabičku „mini“. Uchopil jsem vedlejší krabičku „normal“, u třetí bylo napsáno „super“. Položil jsem je zpět do regálu. Podíval jsem se  o kousek dál. Byla tam další značka tampónu. Zavřel jsem oči a vzal krabičku do rukou „maxi“.

Na další jsem se už nedíval. Sebral jsem od každé jednu krabičku. Ať si pak vybere.  Vydal jsem se k pokladně. Když jsem přišel na řadu, vyndal jsem nákup na pás. Postarší paní měla nejen divný pohled, ale i myšlenky. Kdo by neměl, když máte na páse  15 krabiček tampónu.  Kdybych nebyl upír asi bych se červenal. Zaplatil jsem, dal jsem nákup  do tašek a šel k autu.

POHLED ASHLEY

Když Edward odjel. Rozeběhla jsem se k Alici do pokoje. Zabrzdila jsem a klekla jsem si. Vyndala jsem schovanou tašku a otevřela ji. Žasla jsem. Jako by Alice věděla, co budu mít v plánu. Sebrala jsem se z podlahy a letěla se osprchovat. Pustila jsem si na sebe teplou vodu. Asi po patnácti minutách jsem vodu vypnula. Osušila jsem se a oblékla jsem si  dáreček od Alice. Vlasy jsem si obmotala do ručníku. Lehce jsem se namalovala, vlasy si usušila fénem.  Podívala jsem se do zrcadla na celkový výsledek.

Dárek od Alice vypadal na mě úžasně. Byla to hedvábná, modrá sexy košilka. Výstřih byl šněrovací a do véčka. Její délka se táhla těsně pod moje pozadí. A navíc byla celá průhledná. Zajímalo by mě kam na tyhle věci Alice chodí. Jestli vlastní něco takového, tak Jasper musí mít každou chvíli srdečný kolaps. Zaslechla jsem na příjezdové auto. To bude Edward. Hodila jsem na sebe župan a šla za ním dolů.

„Ahoj, konečně si tady.“ Chytnu ho kolem krku a políbím ho na rty.

„Víš lásko, mám radost, že máš radost ty, ale nechala bys mě vyložit nákup.“

„No jistě a koupil si...“ Nestačila jsem to ani doříct. Skočil mi do řeči.

„Ano, tu máš,“ a podával i tašku. Nahlédla jsem do ní.

„Děláš si srandu? Já chtěla jen jednu krabičku a ne rovnou deset.“

„No vlastně jich je patnáct Ash, neřekla si mi jaký chceš.“

„Jo to je fakt, ale od jistý doby existují mobily.“ Oznámím mu holý fakt.

„Jo  to jsem mohl, ale na druhou stranu máš teď zásobu.“ Začal se smát.

„Jediný štěstí, že tu není Emmet, to bych tě Edwarde Cullene, musela přizabít.“

„Kdyby tu byl Emmet, nekupoval bych ti je.“

„Kdyby to Cullene, nebylo nutné neříkala bych ti o to.“ Řekla jsem mu to příliš ostře. To jsem v úmyslu neměla.

„Dobře lásko, tak co kdybychom jsme si pustili nějaký film?“ Přikývnu na souhlas.

Sedli jsme si na gauč. Edward přinesl dvě deky jednou přikryl sebe a druhou mě.

„Tak na jaký film se budeme dívat?“ A uvelebím se mu na jeho hrudi.

„Na horor. Jmenuje se Upíři: Chlapecký kmen.“ Zmáčknul play na ovladači a film začal.

Po hodině se na Edwarda poprvé podívám.

„Copak, bojíš se?“ Řekne pobaveně.

„Ne,“ zní má odpověď.

„Tak co je?“

„Tomuhle říkáš horor? Myslela jsem, že se třeba budu bát. A ono nic.“

„Ach jo a to jsem na tebe chtěl pak  bafnout.“  Nevěřícně kroutil hlavou a říkal něco nesrozumitelného.

„Ha ha, chtěl sis hrát na upíra?“ A propukla jsem v hlasitý smích. On se, ale nesmál. Podíval se na mě smutným kukučem.

„No dobře promiň, ale ty mi nepřipadáš děsivý.“

„Možná ne dnes.“ Řekl nebo spíše zašeptal ani jsem nevěděla jestli to skutečně řekl.

„Nepůjdeme si lehnout? Jsem trochu unavená.“ Chtěla jsem rozjet hodinu H.

„Jistě, dojdu ještě vysprchovat.“ Zvedl se a kráčel ke schodišti.

„Ok, počkám u sebe v pokoji.“ Křiknu na něho. A psychicky se připravuji. Trochu jsem se bála. Přece jsem ještě nikoho s takovýmhle záměrem nesváděla. Vlastně jsem ani nevěděla jak na to. No na to se pokusím přijít až na místě.

Stoupnu si k severní skleněné stěně a dívám se ven na zelenou krajinu.

„Ještě neležíš,“ ozve se zamnou. Zavřel dveře a šel přímo ke mně. Otočila jsem se a shodila župan. Zastavil se. Oči mu jako tenkrát ztmavli. Neotálela jsem a skočila mu kolem krku a přitiskla své rty na ty jeho. Najednou jsme se ocitly na posteli ani nevím jak. Ležela jsem a on se tisknul na mě. Cítila jsem na sobě jeho studené tělo a chtěla ho ještě blíže.

Uslyšela jsem trhavý zvuk. Roztrhl mou košilku jako by to byl papír. Došlo mi, že jsem jen už v tangách a on je stále oblečený. Začala jsem mu svlékat tílko. Šlo to dobře. Dokonce mi i pomohl. Přitom jsme se stále líbaly. Chtěla jsem na chvíli jít nahoru. Párkrát jsem se o to pokusila, až na po páté to vyšlo. Seděla jsem  na něm. Zbývali jen jeho tepláky. Trochu jsem se na Edwardovi zavrtěla, jen zasténal zvedl se do polo sedu a začal mi hýčkat prsa.  Byl nažhavený stejně jako já. A pak to jeho tělo…

Začala jsem mu sundávat pomalu tepláky. Zarazil se a přestal mi hýčkat ňadra. Já se ocitla pod ním. Ruce mi pevně držel nad hlavou.

„Co?“ Vypravila jsem ze sebe zadýchaně.

„Ashley, tohle nemůžu.“ Pověděl a na posledním slově se mu hlas zlomil.

„Já bych řekla, že pravý opak. Cítila jsem to.“ A chtěla jsem ho políbit. Ucuknul.

„Jenže já se s tebou nechci milovat Ashley.“ Začala jsem protestovat.

„Ale chceš Edwarde, vím to.“

„Ne.“ Řekl chladně. Tak tohle bolelo. Do očí se mi začali drát slzy. Pustil mé ruce. Ihned jsem sáhla po peřině a zakryla se. Ani jsem se na něho nepodívala. Bylo ticho. Slzy mi tekly dolů. Slyšet byly jen mé slzy, co dopadají na podlahu.

Odmítl mě.

„Ublížil jsem ti?“ Tak tohle je fakt blbý vtip. On si ze mě dělá snad srandu. Neodpověděla jsem mu. Chtěl mě pohladit po tváři. Otočila jsem se k němu zády.

„Vypadni z mého pokoje.“řekla jsem  mu jako by se  nechumelilo.

„Ash, já jsem ne-.“

„Padej!“ To už jsem na něho křičela. Poslechl. Trochu jsem si pobrečela. To trvalo tak dvě hodiny.

Potom jsem chtěla odtud na chvíli vypadnout. Vstala jsem oblékla jsem  si triko, černé džíny a završila jsem to červenou, lehkou mikinou. Skontrovala jsem se v zrcadle. Ušlo to. Teď v noci je to úplně jedno. Vzala jsem batoh hodila do něho pár základních věcí. Pak spodní prádlo, kartáček na zuby, hřeben, nějaký ty trika a dvoje džíny. Zavřela jsem ho. A hodila jsem si ho na záda.

Než jsem vyrazila potřebovala jsem ještě jednu hlavní věc. Asi měsíc co jsem  tu začala bydlet, mi Carlisle s Esme dali kreditní kartu. Říkali ať si nedělám starost s penězi, že jich tam mám dost. No asi jich tam bylo dost. Po rodičích jsem něco málo zdědila, ale oni mi toho tam museli dost přidat. Ještě jsem ji ani jednou nepoužila. Teď je na čase ji vyzkoušet. Dala jsem si ji do šuplíku. Měla jsem v něm mnoho věci. Jednoduše jsem ho vytáhla a vysypala na zem. A hned jsem ji objevila. Zastrčila jsem ji do zadní kapsy kalhot a šla.

Už jsem byla dole a obouvala jsem si své boty.

„Kam jdeš?“ Stál na schodech a díval se na mě s bolestným pohledem v očích.

„Pryč,“ otevřela jsem dveře a šla jsem po příjezdové cestě směr Nymburk.

Z mikiny jsem vytáhla mobil a zavolala na informační linku. Potřebovala jsem vědět telefonní číslo na nějakého taxíka. Měl přijet za patnáct minut. Pomalu jsem šla, abych nemusela stát na jednom místě.

Přiřítilo se vedle mě stříbrné volvo.

„Nastup si,“ ozval se tvrdě.

„V žádném případě čekám tu na taxík.“

„Prosím Ashley, nastup si.“ Jeho prosebný tón mě bolel.

„Už jsem ti řekla, že čekám na taxík. Si snad nahluchlý.“

„Svezu tě kam  jen budeš chtít, udělám  cokoliv, abys mi odpustila.“

„Fajn. Pojedu s tebou, až mi řekneš pravdu.“

„Jakou pravdu?“ Řekl s velkou nadějí v hlase.

„Tu pravdu, kterou si mi neřekl v den smrti mých rodičů Edwarde.“

„Na to není správný čas.“

„Chci znát konečně pravdu Edwarde Cullene!“

Smutně se zasmál svým pokřiveným úsměvem.

„Fajn. Jak chceš, ty si ji chtěla znát!“ Napjatě jsem čekala.

„Já  jsem upír Ashley,“ nevím co mě to napadlo, ale vyprskla jsem smíchy.

„To není vtip.“  Na důkaz toho zvedl svoje auto a odhodil ho mimo vozovku. Pak z ničemnic zmizel, z místa kde stál. A objevil se za mnou. Začala jsem mýt strach. Tep se mi nepatrně zrychlil. Kvůli Edwardovi. Bohužel ne z lásky, ale ze strachu.

„Jsem rychlí a silný. Jsem zabiják. To si chtěla slyšet!?!“ Poslední větu na mě zakřičel. Tvářil se rozzuřeně. Rozbrečela jsem se. Osvětlily mě světla automobilu. Otočila jsem se, byl to můj taxík. Bez rozmýšlení jsem se k němu rozběhla. Uslyšela jsem jen Edwardům mobil. Nastoupila jsem do taxíku.

„Kam to bude slečno?“

„Do Nymburka, pak dál řeknu.“ Taxikář se obrátil a rozjel se. Cestou se mi hlavou honilo, co se stalo. Co mi řekl a ukázal. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jestli byl on upír, budou i ostatní z jeho rodiny. Proč mi to neřekli? To mi tak málo věří?

„Tak teď kam slečno?“

„Do nejbližšího hotelu.“

„Dobře. Hotel Postřižiny bude stačit?“

„Ano, naprosto.“ A utírala jsem si slzy.

„Tak jsme tu slečno.“ Zaplatila jsem mu. A šla jsem se ubytovat do hotelu. Potřebovala jsem se nutně prospat. Začala mě bolet hlava.

„Dobrý večer, mohu vám pomoci,“ přivítá mě znuděně hoch z po za pultu.

„Ano, chtěla bych jeden pokoj,“ netrpělivě podupávám nohou.

„Jméno?“

„slečna Nováková.“

„A na jak dlouho?“

„Na dobu neurčitou.“

Dobře, pokoj číslo pět. Jak budete platit?

„Kartou.“

Konečně jsem se mohla natáhnout. Usnula jsem hned. Spala jsem dlouhou dobu. Když jsem se probudila, na hodinách bylo půl jedenácté. Ještě se mi nechtělo z postele tak jsem sebou plácla na polštář.

Začal mi zvonit telefon. Na displeji svítilo jméno volajícího. Edward. Tím se mi vrátila ta noc, co mi řekl pravdu. Ozval se můj žaludek. Zajdu si dolů na oběd. Za třicet vteřin mobil přestal hrát. Uběhlo deset vteřin a mobil se opět rozezvonil. Zase Edward. Nejhorší je, že nabíječku jsem nechala doma. Šla jsem do koupelny, umyla se a oblékla.

Dole v restauraci jsem se naobědvala. Pak jsem se vydala do města. Šla jsem okolo elektra. Tam jsem se zastavila a koupila si novou nabíječku. Nebyla extra drahá. Dokonce jsem šla okolo trafiky i tam jsem si něco koupila.

Rozhodla jsem se jít projít dolů pod hradby. Tam jsem se posadila na lavičku. Opět mi zvonil fón. Zase Edward. Nemám náladu sním mluvit. Tak mu to típnu.

Je tu ticho. To jsem potřebovala. Po dlouhé době vytáhnu krabičku cigaret, kterou jsem si koupila v trafice. Vytáhla jsem si jednu cigaretu a uvažovala jsem kdy jsem si naposled zapálila. To bylo před tím, než mě začali obtěžovat ti dva chlápci tenkrát na nádraží. Vytáhla jsem zapalovač a zapálila jsem si. Ozval se  rachot a je po tichu. Někdo se prohání po skatebordu. Jezdec zastaví  nedaleko mě.

„Nabídneš mi taky nebo ti to musím šlohnout?“ A přiskočí ke mně na lavičku, která se div nerozlomí. Byl to Emmet. Čekal na odpověď. Já ovšem ni neřekla a podávala jsem mu otevřenou krabičku s cigaretami.

„A oheň máš? O sluníčko si to dnes asi nezapálím.“ Opět jsem mu nic neřekla a podala mu zapalovač.

„Ty semnou nemluvíš? Tak tohle mi nemůžeš udělat! Z koho si pak budu dělat srandu? Co si říkala z Rose? No to by technicky šlo. Ale ona by mi roztrhala mé oblíbené pyžamo s Britney Spears. To NE!“ Vykřikl hystericky. Potáhla jsem si a vyprskla smíchy. Vtipný Emmet byl dobrý, ale hysterický Emmet je k nezaplacení.

„ÁÁÁÁ tak jsem tě rozesmál. Jazz právě prohrál sázku.“ A třel si spokojeně ruce.

„Emmete, mám pár otázek?“

„Jasně kočko, jen se ptej.“ A zazubí se na mě. Přitom neodhalil žádné tesáky. To bude asi jedna z mála otázek, na které se ho zeptám.

Autor: BMWx6 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Upíři v ČR 7. kapitola: