Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Renesméiny pocity trošku jinak IV

twibytocibella


Renesméiny pocity trošku jinak IVTak jsem konečně dopsala další díl RPTJ, je trošku kratší, ale snad vám to nebude vadit.. přeji pěkné počtení:) A prosím návaše názory, jak se vám povídka líbí. Děkuji

Zavrtěla jsem se a líně rozlepila oči. V pokoji byla dokonalá tma. Na okamžik jsem se podívala z okna. Na nebi zářily hvězdy a zpod mraků právě vyplouval stříbrný měsíc. Vyhlídka mě uchvátila. S úžasem jsem sledovala oblohu, kterou najednou projasnila padající hvězda.

Co bych se mohla přát? S trošku smutným překvapením jsem zjistila, že vlastně ani nevím. Všechno totiž bylo  na jednu stranu naprosto dokonalé, ale na stranu druhou naprosto špatné, zoufalé. Nezbývalo než doufat, že se jednoho dne všechno nějak samo vyřeší. Pro uklidnění jsem se zhluboka několikrát nadechla, a v tu chvíli jsem si uvědomila, že je něco špatně. Ve vzduchu jsem cítila čerstvou vůni upírů, ve kterém jsem poznala, dřív než jsem se stihla vyděsit, svoji rodinu. Opravdu nechápu, proč jeli za mnou. Jako bych pořád byla ta samá malá holčička. Dřív, než jsem se stačila doopravdy naštvat, mě uhodil do nosu jiný pach – vlkodlaky. Jacoba, což mě nijak nepřekvapilo, ale taky další dva cizí. Nevěděla jsem to jistě, ale typnula bych to na Sama a Embryho.

Moje ospalost byla okamžitě pryč. Co tady dělají? Dostala jsem strach, protože jediný důvod, proč by šel Sam za námi, byl, že hrozí nějaké nebezpečí. Ale co by se mohlo stát tak vážného? Neměla jsem nejmenší tušení, a tak jsem se rozhodla to zjistit.

Ztěžka jsem vstala z mého provizorního lůžka. Šla jsem ke dveřím a snažila se našlapávat co nejtišeji, ve snaze zachytit něco z hovoru pode mnou.

„To jste vážně tak blbí?“ Zaslechla jsem tátův rozzlobený hlas a v zápětí něčí zavrčení – patrně ze strany vlků.

Ach jo, tady vážně člověk nemá chvilku klidu. Samozřejmě, i když existuje jiné nebezpečí – nebo problém – budou se hádat spolu. Jak typické.

Rychle jsem seběhla ze schodů, rozhodnutá zabránit případnému krveprolití. V kuchyňce naší malinké chaloupky se tísnily moji rodiče, Jasper, Emmett a Carlisle. Z vlků tady byli Jacob, Sam a Embry.

No, aspoň něco jsem odhadla správně. Nato jsem však myslela jen okrajově, více jsem se zabývala důležitějšími problémy – co se vlastně stalo a jak to souvisí s naší rodinou.

,,Renesmee,“ usmála se na mě smutně máma. „Pojď ke mně.“

Přešla jsem místnost, která s mým příchodem dokonale ztichla. Pátravě jsem se podívala mámě do obličeje. Viděla jsem v něm nervozitu, smutek a… a něco, co jsem nedokázala pojmenovat. Snad bolest? Nebyla jsem si jistá.

Nechala jsem se obejmout a pak jsem jí položila ruku na tvář. Mami, co se stalo? A kde jsou Alice, Rose a Esmé?

„Alice a ostatní jsou ve vile. A ten zbytek ti myslím rádí řeknou oni.“ Upřela zlostný pohled na vlkodlaky. Sam opět zavrčel.

„Nebyla to mé smečky. Ani Embryho.“ Tvářil se zlostně, ale zároveň jaksi omluvně. Rozhodně však nevypadal, že by se mi chystal něco vysvětlit. To už mě vážně rozčílilo, copak mi nikdo nemůže odpovědět?

Spustila jsem ruku a vyslovila svoji otázku nahlas. „Tak řekne mi konečně někdo, co se tady děje?“ Naštvaně jsem těkala pohledem ze smečky na moji rodinu.

Táta přikývl na něčí nevyslovenou otázku jednou, pak ještě dvakrát. Nakonec zavrtěl hlavou. Nato se Carlisle a Emmett zvedli k odchodu, pak tiše vyklouzli ze dveří do sametově černé noci. Překvapeně jsem se za nimi podívala.

„Renesmee,“ oslovil mě táta. „Myslím, že Sam by ti něco rád vysvětlit.“ Zaváhal a pak dodal. „Je mi to líto, holčičko.“

Nechápavě jsem se na něho dívala. Jeho výraz byl stejně nešťastný jako matčin. A co mělo znamenat to „je mi to líto, holčičko?“ Nedokázala jsem se ubránit strachu. Co se to děje? Tahle otázka mi vířila myslí, dokud jsem to nevydržela.

Otočila jsem se k Samovi a vybídla ho: „Tak co mi chceš říct?“

 

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak/ - 1. Kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-ii/ - 2. Kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-iii/ - 3. Kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-v/ - 5. Kapitola

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/renesmeiny-pocity-trosku-jinak-vi/ - 6. Kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Renesméiny pocity trošku jinak IV:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!