No hlavně bych se Vám chtěla omluvit, protože tam mám nějaké nedostatky s tím vyzvednutím Belly. Trochu jsem se do toho zamotala a už moc nevím jak jsem to myslela. Takže to moc nebude navazovat. Doufám, že si toho nebude všímat!! Jinak tahle část je jenom z pohledu Belly, aby jsme trochu pochopili jak všechno bere a chápe. Příjemné čtení:) PS: Na vaší žádost začnu psát delší části. Ale budou tu příbývat méně. Nebo si sami řekněte jestli chcete krátké-často, a nebo dlouhé- sem tam:-D.... Podle Vás se zařídím.
19.03.2009 (20:32) • Slecinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6896×
8. ČÁST
Bella:
Zbytek dne uběhl rychle. Už žádnou hodinu jsem neměla s Cullenovými.
Potom přišel večer a s ním se dostavila i další vidina. Tahle byla naprosto jako živá:
Já, stojím zase v tom hradu. Mluvím s nějakou krásnou ženou. „Isabello, jste nejmocnější upírka, co kdy svět spatřil. Vaše krása a schopnosti jsou nehynoucí. Stále jste lepší a lepší. Nemůžete svět připravit o takovou dokonalost, jako jste vy. Nemůžete! Co si bez Vás počnu?“
„Pššt“ konejším ji, vzdychnu si a odpovím jí: „No tak Cleir, nepřehánějte to! Já se jednou vrátím. Vrátím se. Slibuji Vám to. Vím to! Miluji Vás Cleir, jste má nejlepší přítelkyně. Jenom kvůli Vám jsem tu vydržela tak dlouho. Jenom kvůli Vám jsem to, co jsem“
Políbila jsem ji lehce na rty. Potom jsme se obě rozvzlykaly a v objetí se sesunuly na zem…
No tak tohle bylo…ehm… Jak to nazvat? Zajímavé… Já jsem byla zase jiná a nádherná jako v mé první vizi. Cleir byla taky krásná ale mě se nemohla vyrovnat. Byli jsme nejlepší přítelkyně. Počkat! Byly jsme… upírky??? Né tak tohle už je moc měla bych začít brát nějaké prášky. Ale abych pravdu řekla, věřím tomu. Věřím tomu, že je to pravda, že se to už někdy stalo. Že jsem byla upírka! A jestli jsem správně pochopila. Někde uvnitř stále jsem. To by i vysvětlovalo ty schopnosti. Ale v tom případě i Cullenovi jsou upíři. Ano! Všechno to vysvětluje. Takže přece jenom něco existuje. Já to vždycky věděla. Možná proto, že jsem toho byla součástí. Ale kdy se to stane? Kdy se proměním? Proměním se vůbec někdy? A jsem vážně z části upír? A je Edward doopravdy upír?
Myslím, že tahle vize mi dokonale usnadnila moje šmírování. Ale nechci to Edwardovi říct. Koukal by na mě jako na blázna! Možná by mě i zabili. Tohle rozhodně nehodlám riskovat. Prostě se spolu budeme bavit jakoby nic. On by mi určitě taky neřekl, že je upír. Tak proč bych mu to měla říkat já? Možná proto, že by ti poradil Bello. Napadlo mě. Ne!! Prostě ne poradím si sama a ani svoje schopnosti používat nebudu. Pokusím se žít normálně. Jestli to ještě jde.
Poněvadž už bylo docela pozdě. Lehla jsem si do postele a hned usla.
Když jsem ráno vstala, byla jsem naprosto natěšená na dnešek. Neměla jsem strach z toho, že by mi ublížil. Kdyby chtěl, určitě by to už udělal. Doufejme.
Do školy jsem dorazila poměrně rychle. Dopravní značky mi nic neříkají. Stejně tu nikdo venku není, takže nehrozí, že bych někoho přejela. Když jsem dojela do školy, ještě tam nebyli. Nevadí, první hodinu máme počítače a mám v plánu si zjistit něco o upírech. Ať mě něco nepřekvapí. Dorazila jsem do učebny a většina míst už byla zaplněna. Kromě mého a jednoho volného. Počítám s tím, že tam bude někdo z našich upírků. Naštěstí je to místo ode mě přes celou učebnu. Takže nehrozí, že by mi viděli na monitor.
S Cullenovými jsem měla pravdu. Pochvíli dorazil Emmett. Vůbec si mě nevšímal, takže můžu jít na to. Jenom udělám něco, co po nás chtěl učitel. Zabere to maximálně 5 minut. A můžu jít vyhledávat.
Jojo klasika: dřevěný kolík, růženec, svěcená voda. A samé takové blbosti.
Když už jsem myslela, že to vzdám, zaujaly mě ještě nějaké dvě stránky. Klikla jsem na první, bledá pleť, studená kůže, nadpozemská krása. Jo to by vysvětlovalo. Potom už tam byly nějaké bláboly o vykopávání hrobů. Klikla jsem na druhý. Tam psali něco o schopnostech. Takže neuvěřitelně silní, neuvěřitelně rychlí, no blabla…kecy …hm…hmm…hmmm… žijí věčně?! Tý jo. Takže moje kamarádka Cleir možná ještě žije.
A tady: Podle jedné z legend jsou někteří upíři obdařeni schopností navíc. Tak to by vysvětlovalo ty schopnosti. No myslím, že základy vím. Teď bych ještě chtěla vědět, kde jsem žila, když jsem byla ještě upír. Kde jsem žila s Cleir? V tom hradu určitě ne. Tam jsem žádala o smrt. Zkoušela jsem se soustředit na to, abych měla vizi. Jo je to tu.
Já a Cleir, jdeme po ulici. Máme na sobě nádherné šaty. Jako ze starého filmu. I my jsme nádherné. Každý muž se za námi otočí. Každá žena se na nás závistivě podívá. Došli jsme k nějakému baru, jmenoval se „Seattlovský ráj“ potom, už poznávám další značky a nápisy. Ano jsme v Americe.
Super Amerika a dokonce Seattle. To je asi tak 5 hodin cesty autem. Musím se tam někdy zajet podívat. Chci poznat Cleir. Chci vědět, jak vypadá, jestli se změnila. Jestli mě pozná. Jestli na mě čeká. Jestli mi uvěří. Jestli mě nezabije.
Zazvonilo, dvouhodinovka na počítačích utekla rychle. Cestou z učebny jsem potkala Edwarda.
„Ahoj“ řekl
„Ahoj“ Odpověděla jsem.
„platí teda ten dnešek?“ jak se může tak blbě ptát.
„Jo určitě, a je ti už lépe?“
„Jo dneska se cítím jako rybička“ usmál se, proč mi to dělá? Mimochodem jaká to náhoda, že zrovna dnes. Upír jeden prolhaný.
„To je fajn“ usmála jsem se na něj, ale v porovnání s jeho úsměvem to vypadalo jako křeč.
„ Už musím na hodinu, ještě se potkáme a domluvíme detaily“ dodala jsem.
„ Jo, určitě. Zatím Bells“ Bells, Bells, Beeells…. Začínám se těšit čím dál tím více.
Zbytek školy zase utekl jako voda. S mým upířím, umírajícím, přítelem, jsme se dohodli, že mě vyzvedne o půl třetí. Projdeme se a v 7 začne kino. Najíme se (on asi ne, teda pokud nezdlubne někoho kdo půjde kolem, nebo třeba nějakou srnku).
Budu více než 7 hodin s upírem.
Autor: Slecinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Já jsem Bella! Ty musíš být upír?! 8.ČÁST:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!