Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta života -22díl-Angela

16.08.2009 (08:00) • NessieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1834×

22) Angela

Potom, co nám Emmett předvedl balet jsme se každý odebral do svých pokojů. Šla jsem si číst. Jak bylo ticho, slyšela jsem praskání dřeva a oceli. Už zas??

Četla jsem si do šesti ráno. Odložila jsem knížku a šla se převlíknout do čistého oblečení. Vybrala jsem si černou košili a rifle. Šla jsem dolů se dívat na televizi. Nikdo tam ještě nebyl. Sedla jsem si a pustila si televizi. Dávali závody rychlých aut. To mě docela baví. Nedívala jsem se na to moc dlouho, když jsem uslyšela přicházet Emmetta a Jaspera.

„Dobré ráno Bello. Jak ses vyspala.“zažertoval Emmett.

„Otočila jsem se na Emmetta, který se s Jasperem pobaveně usmívali.

„Moc ne, když jsem pořád slyšela praskání dřeva.“odpověděla jsem a šibalsky jsme se pousmála.

Jasper se rozesmál. Emmett už k tomu nic neřekl. Šel si sednout na pohovku. Jasper si sedl vedle Emmetta a začali se o něco sázet. Moc jsem to nevnímala, protože jsem sledovala televizi.

„Chceš se taky vsadit Bells??“zeptal se mě Jasper.

Vypnula jsem televizi.

„A o co se vsázíte??“zeptala jsem se.

„Na to, jestli tě zase bude obtěžovat Charlie.“odpověděl Emmett a usmál se.

„Ne fakt ne.“odpověděla jsem a šla jsem si sednout k piánu.

„Už zas jde hrát?? Je jak Edward. Hodí se k sobě.“mluvil si Emmett pro sebe, ale stejně jsem to slyšela.

Hrála jsem mojí oblíbenou od Mozarta. Za chvilku sešla dolů Alice s Rosalie a Edwardem, který si sedl vedle mě a přidal se ke mně. Hráli jsme čtyř ručku. Hudba se linula domem. Zrovna přišel Carlisle s Esme. Přestali jsme hrát.

„Ahoj.“pozdravila jsem je.

„Ahoj Bells.“odpověděli Carlisle s Esme součastně.

„Jak pak jste se měli ve škole??“zeptala se Esme zvědavě.

„Velice dobře.“odpověděla Alice hnedka.

Esme ani Carlisle vůbec nevědí, že jsme šli postrašit pár zlobivých kluků.

„Neměli byste už jít!?“odpověděla Esme.

Podívala jsem se na hodiny a bylo půl osmé.

„Rozkaz mami.“odpověděl Emmett, který vstal a zasalutoval.

„Radši už jděte.“odpověděl Carlisle a všichni jsme šli společně do garáže.

„Pojedeme jedním nebo dvěmi auty??“zeptala jsem se potom, co jsme dorazili do garáže.

„Dvěma auty.“odpověděla Rosalie a sedala si do svého auta.

„Bells. Pojedeš s námi??“zeptal se prosebně Emmett.

„Ne Bello. Jeď prosím s námi.“poprosila Alice a zamračila se na Emmetta.

„Ne s námi.“zavrčel Emmett a zamračil se na Alici.

Edward se jen bavil. Jasper už seděl v autě a čekal na Alici.

„Nehádejte se. Radši pojedu sama nebo se poperete.“odpověděla jsem a šla jsem si sednout do mého černého BMW.

Nikdo už nic neříkal a každý si šel sednout do svých vozů. Edward si sedl k Alici a Jasperovi. Vyjela jsem jako první. Jasper, Alice a Edward jeli za mnou. Rosalie a Emmett jako poslední. Po silnici jsme jako vždy jeli rychle. Jela jsem 180 km/h. Do školy jsme dorazili za 8 minut. Parkoviště bylo skoro plné, ale našli jsme místa. Jasper a Rosalie zaparkovali vedle sebe, ale já jsem musela o kus dál. Pouze Alice na mě počkala, protože jsme měli společnou hodinu. Ostatní šli do školy.

„Jsem druhý den ve škole a pěkně se nudím.“konstatoval jsem, když jsme vcházeli do školy.

„Budeš si muset na to zvyknout.“odpověděla Alice.

Šli jsme do třídy Francouzštiny. Sedli jsme si do zadní lavice. Ve třídě bylo jen pár žáků, ale za chvíli se třída zaplní.

„Tak kdy to hodláš říct Edwardovi??“zeptala se mě Alice.

„Nevím. Hlavně jak mu to mám říct??“odpověděla jsem smutně.

„Klid Bello. To zvládneš.“odpověděla Alice a pohladila mě po rameni.

Najednou zazvonilo. Učitel byl už ve třídě a zahajoval hodinu. Obě jsme zmlkli. Moc jsem učitele nevnímala, protože jsem přemýšlela jak to říct Edwardovi, že ho miluji. Učitel si toho musel všimnout, protože mě vyvolal. Nevšimla jsem si toho. Alice do mě drkla, abych se probudila.

„Slečno Cullenová. Ptám se co znamená Je lui ai donné tout ce que j'avais.“zeptal se mě učitel.

„Dal jsem mu vše, co jsem měl pane učiteli.“odpověděla jsem.

„Správně, ale příště dávejte pozor!“upozornil mě učitel a pokračoval dál.

Radši jsem už nepřemýšlela a poslouchala Francouzštinu, kterou jsem už dávno uměla.

Konečně zazvonilo. Moji další hodinu jsem měla s Edwardem. S Alicí jsme vyšli na chodbu.

„Tak zatím.“odpověděla Alice a šla.

Šla jsem do třídy chemie, která byla ve druhé budově. Když jsem dorazila, třída byla už plná. Edward ještě nedorazil. Dvě volný místa byla od sebe. První místo bylo vzadu vedle kluka, který si mě velice nepříjemně prohlížel. Druhé místo bylo v předposlední lavici a vedle holky, která se mi zdála velice normální. Sedla jsem si vedle ní.

„Ahoj.“pozdravila mě velice přátelsky a s úsměvem.

„Ahoj.“odpověděla jsem.

„Já jsem Angela Weber.“odpověděla Angela a pořád se usmívala.

„Bella Cullen.“odpověděla jsem.

„Líbí se ti v nové škole??“zeptala se mě Angela zvědavě.

„Je velice pěkná. I učitelé se zdají být normální.“odpověděla jsem a usmála se.

S Angelou si povídat mě zas tak moc neobtěžovalo. Ani jsem si nevšimla, že Edward dorazil. Otočila jsem se na místo v zadu a střetnula jsem se s Edwardovým pohledem. Odvrátila jsem raději pohled zpátky dopředu, protože bych jsem se pořád fascinovaně dívala na Edwarda. Naštěstí zazvonilo. Učitelka vstoupila do třídy a začala rozdávat do každé lavice láhev chloru.

„Dobrý den třído. Dneska si uděláme laborky.“odpověděla učitelka a začala psát postup na tabuli.

Cítila jsem něčí oči na zádech. Maličko jsem se otočila do zadu. Edward mě pozoroval.

„Začneme???“zeptala se mě Angela.

„Jasně.“odpověděla jsem a začali jsme pracovat.

Po celou dobu jsem cítila Edwardův pohled na zádech. S laborkami jsme skončili jako první.

„Výborně. Jen tak dál.“pochválila nás učitelka, když došla k nám zkontrolovat naší práci.

„Děkujeme.“poděkovala Angela.

„Velice dobře se mi s tebou spolupracuje.“odpověděla jsem.

„Dík. Nápodobně.“odpověděla Angela.

„Kde jste vlastně bydleli dřív??“zeptala se mě Angela.

„Na Aljašce.“odpověděla jsem.

„Tam je hezky.“odpověděla Angela.

Víc jsme si už nemohli povídat, protože zazvonilo.

„Škoda. Tak ahoj Bello a možná se uvidíme.“odpověděla Angela a odešla ze třídy.

Sbalila jsem si věci a šla ze třídy. Edward šel hned za mnou.

„Bello.“zavolal na mě Edward.

Otočila jsem se.

„Co??“zeptala jsem se Edwarda.

„Bello. Neměla by ses moc kamarádit s Angelou a ostatními. Je to nebezpečné.“odpověděl mi.

„Jen jsme si pouze povídali. Ikdyž je Angela milá, nechci riskovat naše odhalení. Neboj.“odpověděla jsem.

Edward už nic neřekl. Otočila jsem se a šla na další hodinu. Než jsem zahnula za roh, cítila jsem jak mě Edward pozoruje. Moje další hodina byla matematika. Tu jsem měla sama. Vstoupila jsem do třídy a spatřila jsem Charlieho, jak sedí na svém místě. Když mě uviděl, trošku zbělel. Sedla jsem si vedle něho, protože tam už nebylo volné místo.

„Ahoj.“pozdravila jsem ho.

„Ahoj.“zamumlal a trošku se ode mě odsunul.

Že by naše postrašení pomohlo??? Celou hodinu byl Charlie zticha. Tu hodinu jsem si užívala, protože byl Charlie zticha. Matematika uběhla rychle. Další hodinu jsem měla angličtinu. Hodina se pro mě strašně loudala. Probírali jsme Sheakspera. Dostali jsme jako povinnou četbu Romeo a Julie. Velice krásné dílo. Tu knížku znám nazpaměť. Hodina konečně skončila. Byl oběd. Šla jsem směr jídelnu.

Autor: NessieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta života -22díl-Angela: