Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvonivý dětský smích - 2. kapitola

aro


Zvonivý dětský smích - 2. kapitolaPo stovkách let Carlisle odhalí objev, který může všem nemrtvým přinést opět radost do jejich života / neživota. Jenže Esmé se chová divně a Carlisleovi dá hodně práce, než příjde na to, co má vlastně udělat. Přitom je to tak jednoduché… 2. kapitola - Popisuje Carlisleovo pocity, když je v pracovně...

Vrátil jsem se do své pracovny. Nevím, co teď budu dělat. Nechci, aby se můj vztah s Esmé zhroutil úplně, ale nevěděl jsem, co mám dělat. Přišlo mi to, jakoby mi opět bilo srdce a hrozně to bolelo. Pocit… viny byl hrozný, to nejhorší, co jsem kdy zažil. Chtěl jsem brečet, moc jsem si přál, aby to šlo. Alespoň jednou za život. Modlil jsem se, aby to šlo. Bolela mě hlava, snažil jsem se různými způsoby rozproudit slzy. Naháněl jsem si do očí částečky prachu, piliny od Matouše… ale nic se nedělo. Mé oči byly tvrdé jako má samotná pokožka a ani malá slza. Esmé, Esmé, Esmé, myslel jsem jen na ni. Na nikoho jiného než na ni. Má láska… bez ní bych byl ztracený… teď jsem bez ní. Teď jsem ztracený. Ne! Ne, to není pravda! Připadal jsem si, jako bych byl v nějaké válce a bojoval do posledního dechu. Jako bych odpočítával poslední vteřiny před smrtí.
Sedl jsem si za stůl, opřel si lokty o desku stolu a schoval jsem si hlavu do dlaní. Někdo by mohl říct, že jsem v hluboké depresi. A nebyl by daleko od pravdy. Nádech, výdech, nádech, výdech, pomyslel jsem si. Vzal jsem do jedné ruky fotografii a usmál jsem se. Moře… loď… ostrov Esmé… já a Esmé. Esmé… Potom jsem se podíval na další fotografii. Byla starší, z doby, kdy byla Esmé v nemocnici. Byla pobledlá, zesláblá víčka byla přivřená. Mé lásce v tvářích chyběla barva. Byla na tom kdysi opravdu zle. A potom jsem se podíval na fotku, kde jsem se svojí rodinou… s rodinou, která vlastně není má rodina. Rodina, která již navždy bude má rodina. Jasper, Alice, Emmett, Rosalie, Edward, Esmé. Esmé…

„Esmé,“ zašeptal jsem zoufale a fotografii jsem si přitiskl na místo, kde mi kdysi bilo srdce. Zavřel jsem oči a nadechl se. „Miláčku,“ dodal jsem.
Ta, za níž bych položil vlastní život, který již stejně za nic nestál, protože ať dělám, co dělám, vždy budu zatracen, otevřela dveře. Podíval jsem se na ni.
„Esmé…,“ řekl jsem.
Podívala se na mne a trochu se jí třásly rty, jak se snažila neusmívat se na mne.
„Miluji tě,“ řekl jsem, zvedl jsem se a šel jsem až k ní.
Chtěl jsem ji políbit, ale ona ucukla, otočila se a v tu ránu byla pryč. Podíval jsem se smutně do země. Jsem ve válce. Bojuji do posledního dechu. Ona je můj štít. Bez ní jsem ztracen, bez ní nemá smysl žít, ona je to jediné, na čem mi záleží. Odpočítávám poslední vteřiny před smrtí. Naposledy jsem se podíval na fotografie, než jsem se v zoufalství sesunul na podlahu. Co mám dělat? Co? ptal jsem se sám sebe. Bohužel jsem si však nedokázal odpovědět. V rukou jsem muchlal své lékařské poznámky, přestože bych to jinak nikdy neudělal. Bylo to příšerné. Snažil jsem se odreagovat, sedl jsem si proto ke knize. Legendy mysteria - Upíři... No..., nenašel jsem tam jedinou věc - tedy snad jen to, že nestárneme a pijeme krev -, která by o nás byla pravda. Ale ta knížka je úžasná. Ti lidé měli opravdu bohatou fantazii. Rozsypat na práh mák, aby upír nemohl dál, dokud všechny zrníčka nespočítá? Tak větší pitomost jsem ještě neslyšel... zaprvé: naší upíří rychlostí bychom spočítali mák za dvě vteřiny. A zadruhé: Já osobně bych se na nějaké počítání máku vykašlal. Četl jsem články z novin, které jsem si do knihy kdysi vložil. Pak jsem narazil na něco, co už si ani nepamatuji...

ZTRÁTA UZNÁVANÉHO VĚDCE I JEHO SYNA JE PRO VŠECHNY VELKÁ RÁNA

Pan Charles Cullen, vědec, který se před týdnem                 V den svých 22. narozenin se mladý 
vydával do podzemních chodeb, aby tam našel                     Carlisle vydal po stopách svého otce,
obávané vrahy, kteří se nazývají upíři, byl dva                     aby sám ty vrahy našel a pomstil 
dny nato pohřešován.                                                     svého zesnulého otce. Nevrátil se.
„Je to příšerné, nevím, co budeme dělat. Jeho                     Přestože nebylo nalezeno ani   
syn má za dva dny narozeniny. Nedokážu si                         jedno tělo, na zítřejší den, ve
představit, že tam jeho otce nikdo neuvidí,"                        středu v 17:00, se chystá pohřeb.
prohlásil Charlesovo kolega z práce, Michael                       Do rakví budou uloženy věci zesnulých.  
Bacquett.

Autor: Dominic Beares


Omlouvám se, že je tato kapitola tak krátká... U první kapitoly napsala většina z vás do komentářů, že by bylo dobře, kdyby byly lépe rozepsané Carlisleovo pocity..., tak jsem to zkusila... I přes ‚krátkost´ kapitoly doufám, že se vám bude líbit. =) Další kapitola se již připravuje, pracuji na ní ;-)

P.S.: Carlislea čeká hodně krušných dní, ale... pro jeho fandy: Nebojte se, vše 've zdraví přežije´ a na konci budou všichni moc šťastní. =) Carlisle s Esmé budou zase šťastný pár =) a pojedou na dalekou cestu... =) To bych ale prozradila moc, tak zatím papa! =)

 


 

 

 

Stručný obsah další kapitoly, abyste věděli, co vás čeká:
Carlisle je chudák tak smutný, že si říká, že je mu vše jedno. Život... rodina... dokonce i jeho láska. Na tom všem mu hrozně záleží, ale to si on v zoufalství zkrátka nepřipouští. Snaží se rozumně přemýšlet, jako to dělal vždy před tím, ale tentokrát to nějak nefunguje. Za kapitolu se Carlisle s Esmé sice políbí, ale rozhodně to není tak, že by se mezi těma dvěma vše vyřešilo a vrátilo do normálu... zaprvé proto, že Carlisle ještě neudělal to, co podle připraveného ´scénáře´ udělat musí, a zadruhé mám připravený děj ještě na pár kapitol... :-) a co se týče toho normálu..., jestli se vám být zalezlý celý den i noc v pracovně zdá normální, pak nevím, co je podle vás nenormální. :-D



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zvonivý dětský smích - 2. kapitola:

 1
18.03.2013 [15:49]

carlsme Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!