Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstat či odejít 7

10.07.2009 (14:00) • Nemesis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1843×

Kapitola 7. Nový domov?

Arovi zablesklo v očích poznání. Ona si nic nepamatuje! Ano, to je dokonalé. Jaké štěstí. A ihned ho napadlo, jak toho využít.

Pomalu k Belle přistoupil.

„Má drahá, ty nevíš, kde jsi? Nevíš, kdo jsi? Ty mě nepoznáváš?“ zahleděl se jí do očí a hledal potvrzení svých slov.

„Ne, pane, na nic si nevzpomínám. Vy… my se známe? Já vím, že jste upíři a já také. Ale nevím jak... jak je to možné. Vůbec mi to nepřipadá divné. Ale nepamatuju se na nic ze svého života. Ach, to je hrozné…“ Bella svezla se na zem a hlavu si položila do dlaní. Byla čím dál zoufalejší.

„Ano, známe se. Už dlouhou dobu. Nemusíš se mě bát, já ti neublížím. Neboj se, má drahá, se vším ti pomohu. Povím ti všechno. Už se nemusíš ničeho bát,“ řekl Aro a objal Bellu kolem ramen. Ta se na něj vděčně usmála a nechala se zvednout. Společně došli zpět k posteli a posadili se vedle sebe.

„Nyní se tě musím na něco zeptat. Víš, jsi novorozená a tak je pochopitelné, že musíš být zmatená a také musíš mít hroznou žízeň. Necítíš ten žár v krku?“ Aro ji bedlivě sledoval a s napětím očekával její odpověď. Zatím se jako novorozená vůbec nechovala.

„No... ani ne, spíš jen takové nepříjemné škrábání. Není to nic hrozného, jen mám vyschlo v krku.“ odpověděla po pravdě Bella.

„To je fantastické, máš neskutečné sebeovládání.“ pronesl radostně Aro. Pak pokynul rukou směrem ke strážím, ať odejdou. Když se za nimi zavřely dveře, znovu k Belle promluvil.

„Nejprve ti povím něco o tobě. Jmenuješ se Isabella Maria Volturi. A jsi něco, jako má nevlastní dcera. To já jsem tě na tvoji žádost přeměnil na jednu z nás. Kdysi jsem tě našel a ušetřil. Velice jsem si tě oblíbil a i ty jsi mě měla ráda. Byl jsem pro tebe náhradním otcem.

Víš, Isabello, je mi to líto, ale tvoji rodiče zemřeli před několika lety. Našel jsem tě toulat se po Volteře a ujal se tě. Přijal jsem tě za svou. Když pak nadešel čas, sama jsi mě požádala o přeměnu.“ Aro se na chvíli odmlčel, aby dal Belle šanci vše vstřebat. Poté pokračoval.

„Žila jsi tu s námi tři roky. Neboj se, na všechno si vzpomeneš a když ne, nevadí. Všichni tě tady mají rádi a pomohou ti se začlenit mezi nás.“ Aro Bellu lehce pohladil po vlasech. Nesměle se na něj usmála a podívala se na ostatní. Aro si všiml, kam se dívá a dal se do dalšího vysvětlování.

„Dovol mi, abych ti představil i další z nás. Toto je Jane.“ řekl a ukázal na nádhernou mladou dívku, která však měla v očích ostražitost a chladnou odtažitost.

„Bývaly jste dobré kamarádky,“ řekl Aro a významně se na Jane podíval s jasnou hrozbou v očích. Ta ihned pochopila. I když se jí to příčilo, chtě nechtě musela na Arovu hru přistoupit.

„Ahoj Isabello, jsem moc ráda, že jsi už konečně jedna z nás.“ řekla Jane sladce a rychle k ní přistoupila, aby ji objala. Její nesouhlasné zamračení Bella nemohla postřehnout.

„A tady je její bratr Alec.“ ukázal Aro na dalšího upíra v pořadí. Ten se na Bellu přátelsky usmál a kývl hlavou na pozdrav. Aro pokračoval v představování.

„Seznam se také s Demetrim a Felixem.“ pokynul rukou k posledním dvěma upírům, které ještě neznala. Usmála se na ně.

„Ahoj Isabell,“ pronesli oba naráz. Musela se tomu pousmát.

„Nyní se běž, prosím, převléci. Jane ti ukáže vše potřebné a pak tě zavede do hlavního sálu. Tam ti představím i zbytek rodiny.“ řekl Aro a zvedl se k odchodu. Potřeboval alespoň chvilku času, aby ostatní připravil na to, jak se mají chovat.

„A vítej doma,“ dodal ještě u dveří. Ostatní se také zvedli k odchodu a zanechali Jane a Bellu o samotě.

„Pojď, najdeme ti něco na sebe. Musíš vypadat reprezentativně,“ řekla trochu strojeně Jane a vedla Bellu k obrovské skříni, která, jak Bella ke svému znechucení zjistila, byla doslova přecpaná oblečením.

Bella si vybrala krásné černé šaty s tenkými ramínky. Šaty měly holá záda, na jedné straně končily nad kolenem a šikmo střižený druhý okraj sahal až do půli lýtek. K tomu ji Jane vybrala černé lodičky.

„Tak mě napadlo, už ses viděla v zrcadle?“ zeptala se Jane. Bella jen zavrtěla hlavou.

„Tak se podívej.“ řekla Jane a postrčila ji před zrcadlo. Bella ztuhla. Ze zrcadla se na ni rudýma očima dívala nádherná bledá dívka. Měla dlouhé, vlnité hnědé vlasy, smyslně plné rty a ostré, ale přesto jemné a žádoucí rysy.

„To nemůžu být já,“ vydechla Bella nevěřícně a Jane se poprvé upřímně zasmála. Chvíli šátrala v jedné ze skříněk a pak Belle podala menší taštičku.

„Tady máš nějaká líčidla a make-up. Až budeš hotová, zavolej.“ S těmito slovy se vzdálila, ale Bella slyšela, že šla jen do vedlejší místnosti.

Ještě malou chvíli na sebe vyjeveně koukala do zrcadla. Jakmile se dost nabažila pohledu na úchvatnou krásku, rozhodla se prozkoumat obsah kosmetické taštičky.

Nanesla si na obličej lehký make-up, rty obtáhla rudou rtěnkou a kolem očí si udělala modré stíny.

Znovu na sebe pohlédla do zrcadla a byla sama se sebou spokojena. Jen ty rudé oči ji  znervózňovaly a fakt, že si na nic nemohla vzpomenout, ji také na klidu moc nepřidal.

„Jsem hotová,“ pronesla tiše, ale věděla, že ji Jane uslyší. Ta skutečně během vteřiny stála vedle ní.

„Hmm, ujde to.“ pronesla do nastalého ticha Jane. Bella se plaše usmála a kývla lehce hlavou.

„Teď už pojď, čekají na nás.“ dodala Jane a vydala se směrem ke dveřím, aniž by se ujistila, že ji Bella následuje. Ta se ihned rozběhla za ní, nechtěla se na hradě ztratit, ani nechat ostatní příliš dlouho čekat.

Aro už netrpělivě přešlapoval v hlavním sále. Všichni už byli velice dobře instruováni, jak se mají chovat a co říkat. Nikdo nesměl prozradit nic, co by mohlo Arův plán ohrozit. Moc dobře věděli, jaký by je stihl trest. V tomto směru byl Aro naprosto nemilosrdný.

Dveře se otevřely. Ve stejnou chvíli se Aro otočil a spatřil vcházet nádhernou upírku v černých šatech, doprovázenou Jane.

„Ach, Isabello, vítej. Jsi opravdu překrásná. Pojď, seznámím tě s mými bratry.“ Objal Bellu kolem ramen. Ta se jen rozpačitě pousmála a prohlížela si rozlehlý sál, zatímco ji Aro vedl směrem k trůnům. Tam v klidu seděli a čekali na ně Marcus a Caius. Jane si Aro ani nevšiml. Ta to nesla s nelibostí a probodávala Bellina záda vražedným pohledem.

„Isabello, dovol, abych ti představil Marcuse a Caiuse, mé bratry.“ řekl Aro a ukázal na oba jmenované. Ti jeden po druhém Belle pokynuli.

„Vítej, Isabello.“ pronesl Marcus. Caius se spokojil jen s kývnutím.

Oba dva ji hodnotili zkoumavým pohledem. Byla i na upíra velice krásná. Navíc novorozená a perfektně se ovládala. Chtě nechtě, ač si to zpočátku zakázali, začali se o ni zajímat blíže.

„No, Isabello, ještě se musíš seznámit s Heidi, ale ta je teď mimo hrad. Ostatní poznáš, až s nimi budeš v kontaktu. Členy gardy poznáš podle jejich kápí.“ Aro ukázal na stráže, stojící podél vstupních dveří. Bella na všechno jen kývala hlavou a neustále těkala očima po bohatě zdobené, ale velice vkusně zařízené místnosti.

„Nyní ale pověz, nemáš už žízeň?“ V tu chvíli si Bella naplno uvědomila nepříjemné řezavé pálení v krku, které se pomalu ale jistě zvětšovalo a začínalo být úplně nesnesitelné.

„Ano, Aro. Celý krk mám v jednom ohni. Myslela jsem, že to vydržím, že to bude dobré, ale stupňuje se to.“ přiznala Bella a tvářila se přitom nanejvíc provinile.

Aro se rozesmál a postupně se k němu přidali jeho dva bratři i Alec s Demetrim. Jediná Jane a strážci si udrželi  na obličeji kamennou masku. Jane proto, že na Bellu žárlila, že se vyhřívá v Arově přízni namísto ní, a strážci si nic takového dovolit nemohli.

„Isabello, drahá, je to naše i tvá přirozenost. Žízeň není nic, za co by ses musela stydět. Ba naopak. Ty jsi naprosto unikátní. Nikdo, a to mi věř, opravdu nikdo jako novorozený nemá takové bezchybné sebeovládání jako ty, má drahá.“ Aro se blahosklonně usmál a otočil Bellu směrem k jedněm z menších bočních dveří.

„Zde je lék na tvoji žízeň. Poslechni instinkt a uhas ten žár. Napij se!“ V tu chvíli se dveře otevřely a jeden z členů královské gardy dovnitř přivlekl mladého muže. Byl celý vyděšený a zmateně těkal pohledem z jednoho upíra na druhého. Jeho mozek nemohl situaci, ve které se ocitl zpracovat. Oči viděly jedno, ale mozek tomu odmítal uvěřit. Neměl ale mít čas, aby se s tím mohl srovnat.

ČLOVĚK!!!

Belle se najednou rozšířily zorničky. Během sekundy se jí v ústech nahromadila hromada hořkého jedu. Svaly se okamžitě napjaly. Byla připravena skočit. Zaútočit. Byla ten nejhorší predátor, co kdy žil a před sebou měla tu nejlahodnější kořist na světě.

V hlavě jí zněla jen jediná hudba. Tep bijícího lidského srdce. Bouchal jí v hlavě jako zvon. Slyšela lahodnou krev zrychleně proudící v žilách. Cítila strach své oběti, který ji ještě více podněcoval k útoku.

Viděla každičký detail té nádherné vyzývavé a sladké šíje. Ucítila tu nejnádhernější vůni na světě. Vůni krve. Čerstvé lidské krve.

„Na co čekáš, má drahá? Vezmi si ho, Isabello, nasyť se! Uhas svoji žízeň!“ promluvil Aro a dal pokyn upírovi, který oběť přivedl.

Ten chytl nešťastného muže pod krkem a mrštil s ním ve vysokém oblouku směrem k napnuté Belle.

Ta nezaváhala ani setinu vteřiny. Neskutečnou rychlostí vystřelila dopředu a než stačil nebožák opsat polovinu dráhy, zachytila ho a stiskla do ocelového sevření.

Dopadla naprosto ladně do kleku s obětí ve svém náručí. Zhluboka se nadechla. Šelma se probudila. Ano! Je nepřemožitelná, nezadržitelná, je lovec, predátor, nejnebezpečnější ze všech a před sebou má svoji lahodnou a tolik lákavou kořist.

Její mysl zahalil neprostupný rudý mrak, který úplně obalil její smysly. Neexistovalo nic jiného, než žízeň. Nezkrotná, divoká a opojná chuť krve, od které ji dělilo jen několik málo centimetrů.

Bella vydala temné a zlověstné zavrčení, které se zrodilo hluboko v její hrudi a pokračovalo vyprahlým hrdlem. Všem tím dala jasně najevo - smrt pro každého, kdo se ji pokusí oddělit od její kořisti.

Aro ji pozoroval se zvráceným potěšením. Laskal se pohledem na její dokonalé, ladné a přesné pohyby. Trochu se obával, jak bude reagovat, ale skutečnost předčila jeho největší očekávání. Isabella nezaváhala. Chovala se přesně tak, jak měla. Oni jsou predátoři, vrchol potravinového řetězce, chodící smrt pro vše živé, co jim přijde do cesty.

Bella naposledy pohlédla svýma uhlově černýma očima na svoji oběť a přiblížila své, jako břitva ostré zuby, k mužovu krku. Od pulzující tepny ji dělily poslední milimetry…

kapitoly:

  1. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit

  2. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-2

  3. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-3

  4. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-4

  5. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-5

  6. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-6

  7. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-7

  8. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-8

  9. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-9

10. http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/zustat-ci-odejit-10

Autor: Nemesis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstat či odejít 7: