Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 22. kapitola

22.11.2010 (17:45) • SaDiablo • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1345×

Věnováno Emielee, Kejkej a Dakotě. Moc děkuji za každý povzbuzující komentář. Snad vydržíte až do konce. :)

(Vypravěč)

Hudba hrála, na parketu to žilo snad víc než u stolů s občerstvením. Někdo s sebou donesl i alkohol a na některých se známky jeho požití zračily již velmi brzy.
Všichni byli ale plní života a vesele si užívali příjemnou atmosféru.

Každý, kdo vstoupil do hlavního sálu, kde byl střed veškerého dění, vždy obdivně zalapal po dechu. Každý chválil Alici a její výzdobu celého domu. Jak vnitřku, tak samozřejmě i vnějšku.

Dokonce i závistivá Jessica se chvíli nestarala o to, kolik to asi muselo stát. Přišla jako jedna z prvních a ihned se zařadila do kroužku štěbetavých klepen.
Byla oblečena do růžových, volánkovitých šatů, které jí sahaly těsně pod kolena. Voněla jako přezrálé ovoce, na líčení si ale dala záležet.

Její roztomilý a na první pohled milý výraz v obličeji náhle vystřídalo napětí a usmívající se rty se jí zkroutily do pevné přísné linky.
„Takže je tady taky,“ sykla směrem k Mikeovi, který netrpělivě přešlapoval vedle Jessicy.

Stále se rozhlížel kolem sebe a snažil se mezi všemi lidmi najít někoho, s kým by se mohl začít bavit. A možná by se mohl zbavit i té otravné Jessicy.
Ale najednou spatřil něco… někoho… Ještě dřív, než ho Jessica upozornila, si jí všimnul…
Ale byla to opravdu ona? Nebo ho jen klamal zrak?

Copak to stvoření, ten zázrak, mohla být opravdu ona? Stále tomu nevěřil. A kdyby si nestoupla přímo před něj a neslyšel její hlas, opravdu by si myslel, že ho jen šálí zrak. Nic víc.

„Krása, co?“ zvolala a nadšeně se rozhlédla kolem sebe.
„Bree,“ cedila mezi zuby Jessica.
„Ahoj, Jess,“ usmála se na ni Bree. „Dnes ti to extrémně sluší,“ pokývala uznale hlavou.

Mike se začal nekontrolovatelně smát. Jessica po něm nenávistně šlehla pohledem a Bree sjela od hlavy až k patě. Odfrkla si a nasupeně odkráčela mimo hlouček drben.

„Alici se to opravdu povedlo,“ odsouhlasil Mike prvotní otázku Bree po trapné chvilce ticha.

Z reproduktorů zavěšených nad hlavami Bree a Mikea se začala linout pomalá hudba v podobě ploužáku. Bree dělala, že si upravuje šedý prstýnek sladěný do stejné barvy, jako měl její šat. Otáčela s ním stále dokola, jakoby s jeho polohou nebyla spokojena.

Tolik si přála, aby ji Mike vyzval k tanci, ale raději se na něj ani nedívala.

„Kdy mu to asi tak docvakne?“ zaslechla Bree řehtajícího se Emmetta. Očividně je pozoroval a náramně se u toho bavil. V Bree kypěla zuřivost. Toto si nenechá jen tak líbit.

„Mikeu?“ vyhrkla. „Jdeme tančit.“ Chytnula ho za rukáv od černé košile a rozhlédla se po místnosti. Emmettovi povisly koutky úst. Bree se od něj s úšklebkem odvrátila.

„No vidíš to?“ zašeptal skoro neslyšně Emmett k Rosalie stojící po jeho boku.
„Co?“ Ta očividně nebyla uchvácena jeho zájmem a Bree si pravděpodobně ani nevšimla.
„No Bree, přece! Nejste náhodou příbuzný?“ valil oči.
„Co to zas meleš, Emme!“ rozčilovala se Rose s pohledem upřeným na Jasperova záda. Nebyla si jistá, jestli se mu dá věřit. Pochybovala o tom, že Breeina schopnost ho dokáže zbavit novorozenecké touhy po krvi.

Alice se od něj nehnula ani na krok, i když nebylo pochyb, že to není jen kvůli ochraně.

„Rosie, miláčku, toto ti nesluší,“ šeptnul jí Emmett do ucha.
„Tak miláčku, jo?“ nadzvedla jedno obočí.
„Bože, jsi tak nádherná,“ zavrněl toužebně a Rosalie se jen sladce zasmála.

„Už jsou tady,“ pronesla Alice směrem k Jasperovi. Celá se rozzářila a spěchala ke vchodu.

„Já věděla, že přijede,“ notovala si Alice, když Bella vystupovala z Volva, které před chvílí zastavilo před domem Cullenů.
„Jistě, že přijela. Má vlastní hlavu,“ bručel Edward, když Belle podával rámě. „Ale… Nemohl jsem dopustit, aby neměla možnost si ty nádherné šaty obléci a všem se v nich ukázat. Jsou dokonalé stejně tak jako ona.“ Stočil k ní hlavu a odhrnul jí pramínek vlasů z čela.
Bella se začervenala a vlnité, béžové šaty s černým olemováním přejela dlaní, jakoby se chtěla ujistit, že je má opravdu na sobě. Sahaly jí do půlky stehen a bylo vidět, že se v nich cítí nejistá.

Alice chytila Jaspera za ruku a ten ji políbil do vlasů.

Edward se zamračil a zkameněl. „Co se děje?“ zhrozila se Bella.
„Ehm,“ odkašlal si. „Jen mě iritují některé myšlenky. Například ty Emmettovy.“

„To je Bella?“
„Já nevěděla, že přijde.“
„Proč by nepřišla?“
„Někdo říkal, že se nepohodla s Alicí. Že prý chtěla sbalit jejího novýho kluka.“
„Blbost! Vždyť není její typ!“
„Jak víš, kdo je její typ?“
„Nevím, říkala to Jess.“

Hlouček štěbetavých klepen zmlkl a všechny pohledy spočinuly na hnědovlásce s nádhernou róbou.

„Ale dnes jí to extrémně sluší.“
„Víc než jindy.“
„Většinou chodí jako zmoklá slepice. Nechápu, jak mohla sbalit takovýho hezouna, jako je Edward Cullen!“ prohodila jedna dívka z hloučku k páru, který právě vcházel.

„Bože, viděli jste jeho zadek? Mmm… Jenom si šáhnout,“ zašeptala jedna a všechny v kroužku se rozesmály.

„Jo, brácho, jen si šáhnout!“ přiskočil smějící se Emmett k Edwardovi a poplácal ho po zádech.
Rosalie jen zakroutila hlavou a pobaveně pozorovala nasupeného Edwarda, který se zlostně díval k dívkám, které po něm „nenápadně“ pokukovaly.

„Ale kdo je tohle?“
„Myslíš ty svalovce?“
„Vymakaní surfaři,“ vydechla jedna z dívek.
„Kdo?“ přispěchala k nim Jessica.
„Hele,“ ukázala jedna na nově příchozí.
„Ale kdo to je? Ze školy nejsou určitě!“ uvažovala Jessica.
„Že by známí Cullenů?“
„To se mi nezdá. Podívejte, jak se na ně tváří Edward. Očividně je ani nezná.“ Pochybovala Jess.
„Tak kdo to tedy je?“
„Pst, jdou k nám!“ okřikla je Jessica šeptem.

Skupinka čtyř snědých mladíků kráčela ke stolu, u kterého se shlukly skoro všechny přítomné dívky včetně těch, které tam už byly.

„Kdo to je?“ bylo slyšet přes hranou hudbu, na kterou polovina přítomných ihned zapomněla.

„Kdo to, sakra, je?“ nadávala Rosalie v záchvatu kašle.
„Páchne to jako svařený krevní destičky,“ rozkašlal se Emmett.

„No, to by mě taky zajímalo,“ prohlásila Alice a vykročila si to k nově příchozím. Tvářili se až příliš sebevědomě a už jen ruce v bok naznačovaly možnou přehnanou reakci na jejich nevítané „přepadení“.

„Ahoj,“ zařvala Alice, aby byla přes hudbu slyšet. „Můžu se zeptat, kdo jste?“
„Zdravím,“ kývnul hlavou ten, který stál v čele. Vypadal jako nejstarší. „Já jsem Sam. O této akci jsme se dozvěděli od přátel. Toto je Paul,“ ukázal na ne příliš sympatického muže, „vedle něj stojí Quil a…“
„A já jsem Jacob.“

20. + 21. kapitola <°°> 23. kapitola

Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 22. kapitola: