Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 13. kapitola

24.10.2010 (09:00) • SaDiablo • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1899×

Seděl jsem na sedačce a povídal si s Edwardem. Jeho přítelkyně Bella musí být opravdu zvláštní, podle toho, co mi o ní povídal. Jistě byla výjimečná a krásná. Byl jsem zvědav na to, až ji uvidím, ale plně jsem souhlasil s tím, když Edward podotknul, že ji nechce vystavit nebezpečí v setkání s novorozeným upírem.

„Bree,“ zaslechl jsem najednou, „jak tě to, proboha, mohlo napadnout! Jsi novorozená! Co by se stalo, kdyby ses neovládla! A ještě ke všemu jsi nás málem prozradila!“
V odpověď jsem zaslechnul pouze mírné zavrčení. A věděl jsem, že patřilo jednoznačně Bree.
„A viděla jsi chudáka Mikea?“ vložil se do toho třetí, pro mě neznámý, hlas.

Edward byl okamžitě na nohou.
„Co se děje?“ otázal jsem se znepokojeně.
Odpovědí mi bylo uši drásající vrčení. „Alice,“ zařval a vycenil tesáky. Dveře vyrazil z pantů a v obýváků jsem zůstal sám.
Co chce provést Alici? Probíhalo mi stále hlavou. Udělá jí něco?
Nesměl jsem dopustit, aby se jí něco stalo. Ale byl by toho Edward schopen?

Vyrazil jsem za ním. Zaznamenal jsem jeho pach směrem na sever, a tak jsem na nic nečekal. Uviděl jsem ho stát na silnici, asi kilometr od domu Cullenů.
„Co se chystáš udělat?“ křiknul jsem na něj, ale on se ani neotočil. Stál tam, nehybný jako socha. Slyšel jsem motor auta, jak se asi stokilometrovou rychlostí blíží k místu, kde jsme s Edwardem stáli.
A za chvíli jsem spatřil očekávané žluté ferrari patřící Alici.

„Ale je to tak.“ Zaslechl jsem bručet Edwarda, na nejspíš nějakou Alicinu myšlenku. Auto zastavilo těsně před Edwardem a já viděl vyskakovat hnědovlásku ze předního sedadla. Nevypadala nijak zvláštně, spíš až moc obyčejně a nezajímavě, nejspíš bych si jí v davu ani nevšimnul.
„Jaspere,“ zavrčel Edward a já usoudil, že to musela být Bella. Raději jsem si nechal zbytek myšlenek proplout jen tak mezi prsty, abych si to u Edwarda nějak nerozházel.

„Edwarde, Alice za to nemůže,“ pokusila se Bella o vysvětlení. „Chtěla koupit něco na večírek a pustit ji na nákupy samotnou by byla sebevražda pro všechny zaměstnance obchodů. Potřebovala dozor.“ Vzhlédla k němu omluvně a pozvedla pravou paži.  
Přišla těsně k jeho napnutému tělu a opatrně ho objala. On si opřel bradu do jejích vlasů a nasál jejich vůni. Jakoby ho to uklidnilo.
Bylo zvláštní pozorovat tuto scenérii.

Podíval jsem se na Alici. Vypadala klidně, její tvář zdobil mírný úšklebek, když se dívala na Edwarda a ten po ní nevraživě loupal jedním okem.
A ona se stále usmívala… Byla tak úžasná… To, jak se nebála toho, že jí něco mohl udělat… Ale já bych ho zastavil. Jestli by se jí jen dotknul, podal bych si ho tak, že by na to v životě nezapomněl.
Kdyby se Alici něco stalo… Nevím, co bych dělal. Odešel bych, ztratil bych to, pro co začínám žít. Nezůstal bych tady, u těchto lidí… Snad bych se vydal napospas Rileymu nebo bych prostě našel jiný způsob, jak skoncovat s nekonečným životem.

A náhle se na mne podívala. Její medové oči ke mně vysílaly nějaké neoznačitelné záblesky něčeho a já si přál vědět, co to bylo… Tolik jsem to toužil vědět… Toužil jsem se jí zeptat, před všemi, jestli cítí to stejné, jestli mě má taky ráda.
Ale co kdyby řekla ne?
Ne. Nemohla říct ne. Její tvář, její pohled, to vše říkalo něco jiného. Něco mi říkalo, že ona to ví, že mě pokládá za důležitého…

Pozvednul jsem koutky v náznaku milého úsměvu. Ona se najednou usmívat přestala a sklopila oči k zemi… Hleděla na špičky svých hnědých, lakovaných bot a pomalu přesunula svou váhu na špičky. Shoupla se dopředu, až zase spočinula celou délkou chodidla na štěrkovité silnici.   
Vlasy oříškové barvy jí přepluly přes látkovou čelenku a spočinuly jí na hebké tváři.
Tolik jsem se toužil dotknout její pleti, cítit její vůni, chytit ji kolem pasu, nabídnout jí rámě… Cokoliv… Chtěl jsem s ní být, už ji nikdy nepustit…

Ale co mám udělat? Nebylo možné, abychom byli o samotě. Vždy s někým byla ona, pokaždé s někým mluvila, měla společnost. Já byl vždycky sám. Mohla si se mnou už dávno promluvit.

Ale něco mi říkalo, ať tomu nechám čas. Že naše společná chvíle přijde.
Nevěděl jsem kdy, což mne znervózňovalo, ale byl jsem pevně rozhodnut, že při –

A najednou jsem to ucítil. Bylo to něco nepopsatelného. Ta vůně přebíjela všechno ostatní kolem mne – přírodu, Alicin půvabný parfém…
V mozku jsem měl náhle zatměno, rudý štít mi zkresloval pohled. Cítil jsem žár ve svém hrdle, nemohl jsem popadnout dech, i když jsem ho nepotřeboval, pořád jsem nebyl navyklý na nepotřebnost vzduchu.
Nedokázal jsem do nozder nabrat ani trochu větru, který mi odér vrýval do paměti. Pořád, pořád. Foukalo, byl jsem toho plný. Co to sakra je? Chrchlal jsem, snažil jsem se vykašlat tu bolest, která byla všude – v nose, v hrdle, v průduškách…
Jako bych stál uprostřed písečné bouře.
Ta vůně byla stále silnější a rudý šál mi před očima stále vlál. Nedokázal jsem si vzpomenout ani na své jméno, natož co dělám.
Oheň mnou stále proudil, pořád tam, vůbec zpátky. Byl jsem plný sžíravých plamenů.

Otočil jsem se a pouze slyšel vlastní vrčení. Spatřil jsem tu, jíž Edward říkal Bella. Vyděšeně na mě hleděla. Já jsem pouze cítil.

„Bree! Udělej něco!“ zaslechl jsem Alici, ale mnoho pozornosti jsem jí nevěnoval.
„Nevím co!“ řekla přiškrceným hlasem Bree.
„Ale moc dobře to ví,“ zavrčel Edward.

Byla tak blízko… Pulzující tepna… Cítil jsem ji. Byla tak hmatatelná, tak opravdová. Jen pár kroků, jen vteřina. Zavrčel jsem. Byl to slastný pocit, už jen v myšlenkách cítit chuť její krve… Sbíhaly se mi sliny. Nic takového se už opakovat nemusí…

„Jaspere,“ zaslechnul jsem u svého ucha, „je to dobré. Ty Belle nechceš ublížit.“
Žahavá chapadla mě přestala mučit, upustila ze svého sevření, ze svých spárů. Mohl jsem si hrdlo vyčistit chladným vzduchem.
„Nechceš.“ Promlouvalo to ke mně stále. Věřil jsem mu. Tomu hlasu.
Bodliny už nebyly tak nebezpečné. Jejich žahavost se zmírnila. Na minimum.

Polknul jsem. „C - co to je? Co to v ní je?“ zasýpal jsem hystericky.
„Co by v ní asi mělo být?“ rozeřval se Edward a následně na to začal vrčet. Pokrčil se v kolenou, stejně tak, jak tomu bylo tenkrát se Stacey a Gageem.
„Edwarde,“ klidnila ho Alice. „Už je v klidu. Bella je v bezpečí. Nic se jí nestane.“

Přerývavě jsem oddechoval a mžikal na Edwarda. Netušil jsem, co mi udělá.   

„Je to člověk, tupče!“ chrlil pořád. A najednou se otočil k Alici: „Ona nikdy nebude v bezpečí, v blízkosti tady toho!“ Ukázal na mne, následně ruku svěsil a naráz stál u mne, jen pár centimetrů od mého obličeje.
„Jestli jí něco uděláš,“ zašeptal, „najdu si tě, ať budeš kdekoliv. Vytrhám ti všechny tvoje končetiny z těla a tvoji hlavu napíchnu na hořící větev.“ Zachvěl jsem se a věděl jsem, že tato reakce je zcela oprávněná.

Vždyť jsem mu chtěl zabít dívku! Co se to se mnou jen stalo? Co kdyby mě Bree nezastavila?

„A ty,“ otočil se Edward na Bree. Najednou se otočil a výhružně zavrčel na Alici: „Klidně si poradíme sami, Alice!“
„… už nikdy takto nebudeš smýšlet o ní,“ ukázal na Bellu, „jasné?“

Otočil se na hnědovlásku s tak nebezpečnou a jedovatou krví, vyzvedl ji do náruče a nesl po cestě směrem, kterým přijela Alice. „Drž se, opičko,“ zašeptal a byl pryč.

Bellina krev musela být jedovatá, její pozření by bylo hřích. Proč by jinak takto voněla? A proč byli ostatní v klidu?
„Proč jsi mě nezastavila už předtím?“ otázal jsem se Alice.
„Jak jsem to asi měla vědět?“ rozhodila rukama. „Rozhodnul ses, až jsi Bellu ucítil. A byla to vteřina!“
„Vteřina? Rozhodně to bylo delší než vteřina! Ta bolest mě spalovala pěkně dlouho!“
„Byla to vteřina,“ potvrdila Bree.

„Fajn. Ale co budeme dělat?“ S obavami jsem se podíval na Bree a v zápětí na Alici.

Alice pouze mávla rukou. „Co by? Nemáme čas. Musíme začít připravovat a zdobit dům!“ zavískla a její tvář zase zdobil stejný úsměv jako předtím. Jakoby se nic nestalo. 

 12. kapitola <°°> 14. kapitola

Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 13. kapitola: