Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztráty a nálezy - 9. kapitola

04.07.2012 (20:45) • zuzka88 • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4758×

9. kapitola

Absolutně zmatená jsem dojela do firmy. Celou cestou se mi hlavou honily situace, které jasně vypovídaly o tom, co Ned cítí, ale já byla prostě slepá. Jak jsem to mohla nevidět? Bilo do očí. Jsem tak blbá, opakovala jsem si v hlavě cestou do kanceláře. Když jsem osaměla, schovala jsem si na okamžik obličej do dlaní a marně přemýšlela, co teď. To moje "jen přátelé" je zřejmě fuč. Ale co dělat? Jít za Nedem a říct, že mi to konečně došlo a skočit mu do náruče? Možná by mu to udělalo radost, ale to já nemohla. Ned byl můj nejlepší kamarád, měla jsem ho moc ráda, ale nemilovala ho a byla jsem si jistá, že nikdy v životě nebudu. Nikdy k němu nebudu cítit to, co k Jeffovi nebo Edwardovi. Ale říct mu narovinu, že o něj zájem nemám, taky není to nejvhodnější.

Ach jo, proč se to musí všechno neustále komplikovat, copak nemůžu být prostě jen šťastná? Ne, to bych asi chtěla hodně.

Tohle je bezvýchodná situace. Došlo mi, jak pro něj musí být těžké být dennodenně v mé blízkosti. Musí to pro něj být bolestné, navíc měl celé ty dva roky naději, že možná… kdybych to já hloupá tušila, mohla jsem mu nějak nenápadně vysvětlit, jak se věci mají. Jenže to bylo, teď je na to už asi trochu pozdě. Navíc se to všechno poněkud zkomplikovalo Edwardovým nečekaným příchodem, který způsobil bouři v mém stojatém životě a pak zmizel…

Ne, nebudu na to myslet, potřebuju se věnovat práci, na úvahy o tom, co s Nedem, bude ještě času spousta.

Vzala jsem teda balíček pošty, který mi připravila Georgeova sekretářka… George o tom určitě věděl taky, proto ty různé narážky a poznámky. A co Miriam? Ona jako matka musela přeci něco tušit, ale přitom mě sama přemlouvala k tomu, abych šla ven s Edwardem… Moje myšlenky si dělaly, co chtěly. Zarazila jsem ty šílené úvahy a otevřela první obálku.

Než jsem prošla celou kupičku, zaobírala se má mysl naplno prací. Dopisy jsem rozdělila na ty, co vyřídím já a na ty, co je třeba předat někomu dalšímu.

Psala jsem zrovna poznámky k jednomu listu, když se ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekla jsem a dopisovala větu. Poněkud mě rozhodil pohled na Neda stojícího ve dveřích. Nevěděla jsem, jak se k němu mám po svém zjištění chovat. Tohle je tak trapné.
„Ahoj, přišel jsem pracovně,“ usmál se a přešel ke stolu. Nespouštěl ze mě pohled. Dřív bych to považovala za běžné, ale nyní jsem věděla, co se za tím skrývá. Jeho oči byly něžné, pohled oddaný. Neměla jsem z toho dobrý pocit, takhle by to být nemělo…
„Co se děje?“ zeptala jsem se tedy v naději, že při hovoru o práci to bude lepší.
„Potřeboval bych…“ Jeho slova přerušilo další zaklepání.
„Promiň,“ pousmála jsem se omluvně. Ned zavrtěl hlavou, jakože nevadí a stejně jako já se zadíval na dveře. „Dále.“

Dveře se otevřely a mně se na okamžik zastavilo srdce. Dívala jsem se do zelených očí usazených v opáleném nádherném obličeji.

„Ahoj, Bello.“ Zalapala jsem po dechu. Edward stál ve dveřích celý v černém, na nohou ošoupané tenisky a… a byl neuvěřitelně krásný a sexy.

Edward je tady! zakřičelo moje srdce a rázem bylo zase uzdravené a celé. Moje hlava byla poněkud skeptičtější. Mohl přijít z nekonečného množství jiných důvodů.
„A-ahoj,“ zakoktala jsem se. Překvapením z jeho přítomnosti jsem byla úplně zkoprnělá. Dokázala jsem na něj jen zírat… ten pohled jsem si neskutečně užívala. Edward ode mě po chvíli odtrhl své oči a zadíval se kousek vedle. Ned. Sakra! Dnešek je už od rána neskutečně příšerný, i když to, že je tady Edward, je skvělé, radovala jsem se uvnitř.
„Neruším?“
„Přijdu potom,“ řekl Ned. V jeho tónu jsem slyšela všechno, co si myslí a cítí. Bolelo mě to. Nechtěla jsem, aby bylo ubližováno mému nejlepšímu příteli, a už vůbec jsem mu nechtěla ubližovat já sama.

„Nede,“ zavolala jsem a utíkala za ním na chodbu. Otočil se ke mně čelem a čekal. Najednou jsem nevěděla, co mu chci říct. Vzala jsem ho za ruku a stiskla ji. „Mám tě moc a moc ráda.“
„Já vím.“
„Je mi to strašně moc líto, ale…“
„Mě máš ráda a jeho miluješ, já to chápu.“ Trpce se pousmál. „Jdi za ním.“
„Ale… nechci tě ztratit.“ Cítila jsem strašlivou úzkost. Svírala mi hrdlo, nemohla jsem ani polknout. Hlas se mi třásl a do očí se mi tlačily slzy. Ned mi jednu stékající po tváři setřel palcem.
„Nebreč, vždycky tu pro tebe budu, to si pamatuj, vždycky. A teď už jdi za ním.“

Pevně jsem ho objala a doufala, že pochopí, víc jsem udělat nemohla. Než odešel, dal mi bratrskou pusu na čelo a pak jsem viděla už jen jeho záda.

Do kanceláře jsem se vracela pomalu. Potřebovala jsem se uklidnit a připravit se na setkání s Edwardem, o kterém jsem ani nemyslela, že by se ještě někdy mohlo uskutečnit.

S hlubokým nádechem jsem vešla do kanceláře a pečlivě za sebou zavřela dveře. Nepodívala jsem se na něj. Musela jsem si vyjasnit, jak se budu chovat, co budu dělat…

Nepočítala jsem však s tím, že Edward bude stát těsně za mnou a když se otočím, narazím do něj. Rozbušilo se mi srdce. Cítit jeho tělo na svém bylo jako vrátit se domů.

„Ahoj,“ řekl znovu.
„Ahoj,“ vydechla jsem omámeně a dokázala sledovat jeho rty, které se zdály tak blízko. Chtěla jsem se ho zeptat na spoustu věcí, ale všechno se mi nějak vykouřilo z hlavy. Věděla jsem jediné, Edward je tu, je zpět a je se mnou.

Viděla jsem, jak nepatrně zaváhal, pak mírně zavrtěl hlavou a políbil mě. Ano, byla jsem doma, konečně jsem se zase cítila celá a silná.

Opřela jsem se o dveře a plně se ponořila do polibku. Vnímala jsem jemný tlak jeho rtů, vůni, která mě obklopovala.

„Stýskalo se mi,“ zašeptal, když se ode mě mírně odtáhl. V té krátké větě bylo tolik citu.
„Já jsem… myslela jsem, že se už nevrátíš,“ řekla jsem a zavřela oči.
„Přece jsem ti to slíbil.“ Pohladil mě po tváři jako před okamžikem Ned. Vtiskla jsem obličej do jeho dlaně.
„Ale měl ses vrátit už včera,“ pípla jsem a zadívala se mu do očí. Nechtěla jsem, aby to znělo jako výčitka, ale nebyla jsem si jistá výsledkem.
„Volal jsem, že jsem nestihl letadlo. Slíbili, že ti to vyřídí.“ Tím oznámením mě vyvedl z rovnováhy.
„Nikdo mi nic neříkal.“
„Mluvil jsem s panem Dellaem.“ Hned jak vyslovil Georgeovo jméno, měla jsem jasno. Teda aspoň trochu.
„Nevěděla jsem to.“
„Bello, za tebou se vždycky vrátím. Slibuju, vždycky.“ Díval se mi upřeně do očí a všechno co říkal, myslel smrtelně vážně, věděla jsem to a ani na okamžik nezapochybovala. V hrudi se mi rozlil nádherný hřejivý pocit, srdce se samou láskou stáhlo a rozepjalo ještě víc než kdy dřív. Vytáhla jsem se na špičky, obmotala mu ruce okolo krku a objala ho.

Edward se mi zabořil obličejem do vlasů. Slyšela jsem, jak se nadechl a spokojeně zamručel.

Byla jsem tak hloupá. Jak jsem mu mohla nevěřit a skočit Georgeovi na jeho řeči. Přece jsem věděla, jaký Edward je. Nezasloužil si, abych o něm pochybovala. Už nikdy. George mě zklamal. Nevěřila bych, že je něčeho takového schopen. Chtěl si mě tak snad udržet ve svém domě, aby mě měl pod dozorem a já konečně dala šanci jeho synovi? Ať už byly jeho pohnutky jakékoliv, nebyly správné. Rozhodně si to s ním budu muset vyjasnit, protože takhle by to nešlo. Jsem dospělá, samostatná osoba. Nemůže mnou manipulovat.

A abych mu dala jasně najevo, jak to cítím, musím udělat jednu věc.

Popadla jsem Edwarda za ruku a vedla ho ven na parkoviště ke svému autu. Mohla jsem jen doufat, že ještě není pozdě. Na recepci jsem oznámila, že se dnes už nevrátím a živě si představila, jaký mě čeká výslech, až se objevím doma.

„Kam jedeme?“ ptal se, když jsem vyjela na hlavní a zamířila do centra.
„Potřebuju vyřídit jednu věc, a když to vyjde, něco ti ukážu.“ To že byl se mnou, mi dodávalo větší sílu, než jsem si myslela. Tentokrát jsem byla odhodlaná dotáhnout všechno do konce. Žádné zaváhání ani změna názoru. Udělám to, co jsem měla udělat už dávno a kdybych nebyla srab, mohla jsem žít nový život, ať už s Edwardem nebo bez něj.

Realitní kancelář, před kterou jsme zastavili, byla k mému zklamání prázdná. Na dveřích visela cedulka, že otevřeno bude od jedné. Podívala jsem se na hodinky. Deset.

„Stěhuješ se?“ zajímal se Edward.
„To není jisté.“ Viděla jsem jeho nechápavý pohled a usoudila, že bych mu asi měla poskytnout vysvětlení. Času jsem teď na to měla víc než dost.

≈≈≈≈≈

„Najednou nějak nevím, kde začít,“ řekla jsem, když jsme se usadili na dece na pláži. Původně jsem mu chtěla prozradit jen to, s kým a kde žiju, ale nejlepší bude říct mu úplně všechno, možná to tak líp pochopí.

Edward mě objal okolo ramen a přitiskl mě k sobě. „Začni od začátku,“ vyzval mě. Jeho hlas zněl klidně a to uklidňovalo i mě.
„Pamatuješ se, jak jsem ti říkala o svém snoubenci?“ ptala jsem se, ale vůbec nečekala na odpověď a rovnou pokračovala dál. Nebylo snadné o tom mluvit, připomínat si nejhorší chvíle svého života. Ale zvládla jsem to. Pověděla jsem mu to úplně všechno. Od začátku do konce. Edward mě nepřerušoval, tiše poslouchal a byl mi oporou. „Doufám, že ještě není pozdě a dům je stále v nabídce,“ zakončila jsem vyprávění včerejší neuskutečněnou koupí domu.
„Jsi úžasná.“ Údivem mi vylétlo obočí vzhůru. Podívala jsem se na Edwarda, abych se ujistila, že to myslí vážně. „Po tom všem, co máš za sebou, jsi neztratila víru v lepší budoucnost a chceš ji žít.“ Chtěla jsem ho zarazit a upozornit na fakt, že mi to trvalo dva roky, ale on, jako by to vycítil, mi položil ukazovák na rty a pokračoval sám. „Je logické, že jsi k tomu potřebovala čas, ale zvládla jsi to.“ Mírně se usmíval a já se topila v zelených lagunách jeho očí. Cítila jsem klid a mír, bylo to tak příjemné.

„Bello, já vím, že to bude znít jako naprosté bláznovství, ale… miluju tě.“ Tak to jsem nečekala. Jeho vyznání mi vyrazilo dech. On mě… vážně? Dneska je den plný překvapení. Okamžik jsem přemítala o tom, co mu odpovím, ale pak jsem si uvědomila, že už nechci dál skrývat své city, chci žít a požívat život naplno.
„Miluju tě,“ řekla jsem jistým hlasem.

S touhle kapitolou nejsem vůbec spokojená. Původně jsem si to celé představovala úplně jinak, ale nějak se mi to vymklo z rukou a vzniklo z toho tohle. Netuším, zda je Bellino chování logické nebo ne, já osobně se spíš přikláním k tomu druhému, ale nejsem schopná to přepsat do nějaké normálnější podoby. Snad mi to odpustíte. 

Všem moc děkuju za komentáře!:-) 

SHRNUTÍ

Autor: zuzka88 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztráty a nálezy - 9. kapitola: