K této kapitolce si pusťte tuto písničku. Poslouchala jsem jí při psaní, tak se místy hodí
Jinak je celkem nudná, příliš se mi nelíbí, ale je velice důležitá kvůli pokračovaní.
19.11.2009 (21:15) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3672×
VI – Quiletské legendy
... Seděli jsme spolu na louce. On mě držel za ruku a díval se do mé tváře. Mé oči pozorovali Tesáka, jak pobíhá okolo nás a chytá motýli. Zrovna po jednom vyskočil, ale byl zatím neohrabaný a proto udělal kotrmelec a skončil na zádech. Po mé tváři se rozlil úsměv a oči jsem nasměrovala do těch jeho zlatavých. Zrcadlila se v nich nekonečná láska. Začal pomalu přibližovat obličej k mému a... olízl mi tvář.
„Fuj!“ probudila jsem se s křikem a začala si otírat mokrý obličej.
„Tohle už nedělej Tesáku.“ Řekla jsem káravým hlasem štěněti, které se v noci přesunulo na mou postel a teď mě olizovalo.
„Půjdeme se projít?“zeptala jsem se a došla ke skříni. Byla přeplněna oblečením. Vypadá to, že Alice přece jen byla nakupovat. Oblékla jsem se a opět nechala svá křídla venku. Tesák už seděl u dveří.
„Tak jdeme.“ Vyrazila jsem ven s Tesákem v patách. Celou dobu mě poslouchal na slovo, vůbec se nechoval jako divoké zvíře, ani neutíkal.
Ranní mše se dnes nekonala, byla až večerní. Proto jsem využila volného času a u snídaně jsem se ptala faráře na otázku, kterou mi v pátek vnukla stará paní.
„Charlie? Znáš indiánské legendy z La Push? Něco jsem o nich zaslechla a chtěla bych vědět víc.“ Ptala jsem se u snídaně.
„Jistě, znám je.“ Řekla a zvedl se, došel ke skříni a vytáhl starou, tlustou knihu.
„Tu mám od jednoho známého. Jmenuje se Bill a bydlí v La Push. Je to přepis jejich legend. Pujč si ji třeba ti pomůže.“ Řekl a pustil knihu na stůl, ta se zaduněním zůstala ležet.
„Děkuji.“ špitla jsem a knihu vzala.
„Budeme s Tesákem venku, je krásně a on si chce zaběhat.“ dodala jsem a s Tesákem po boku, knihou v ruce vyrazila k lesu..
Šla jsem hluboko a narazila jsem na louku. Byla nádherná, jako ta z mého snu. Dokonale kulatá, posetá bylinami.
Mikinu, kterou jsem měla uvázanou kolem pasu jsem rozprostřela na zem a sedla si na ni. Tesák se usadil vedle mě a pozoroval co dělám.
„Utíkej.“ pošeptala jsem a už jen sledovala jak se Tesák rozeběhl za motýli.
Škoda, že tu není Edward. Povzdechla jsem si a vzpomněla jsem si na rozhovor s Charliem, ale já nemůžu být zamilovaná. Dlouho tu nebudu a ani nevím co to je, milovat. Zamyslela jsem se a sledovala Tesáka jak chňapá po motýlích, najednou udělal přemet jako ve snu.
„Ach.“ unikl mi povzdech z mých úst.
Rozhlédla jsem se ještě jednou kolem dokola.
„Je tu krásně, žádné starosti.“ Šeptal jsem a zamávala křídli. Sklouzla jsem pohledem na knihu a otevřela ji. Teď už jen najít něco, co by se na Culleny hodilo.
Byla tam spousta legend, bylo napsáno, že pochází z vlků a že jednou se jeden starší kmene ve vlka i proměnil. Postupem času se měnili i jiní, začali si říkat ochránci a chránili svůj kmen před studenými.
Listovala jsem dál a narazila na jednu báji, kde ochránci podepsali smlouvu se studenými, jelikož byli jiní než ostatní jejich druhu.
Nechápala jsem co to ti studení jsou a ani jak by to mohlo souviset s Cullenovými. Více už v knize nebylo, proto jsem ji zaklapla a vyrazila zpátky ke kostelu.
Charlie se zrovna staral o hrob pod dubem.
„Ahoj Isabell. Jsi zpátky nějak brzo. Oběd bude až za hodinu.“
„Já vím, otče. chci jen vrátit knihu“
„Našla jsi co potřebuješ?“ Otázal se.
„Ne otče, je tam jen psáno něco o studených, ale už není vysvětleno co jsou ti studení zač. Vypadá to spíše jako hodně dobře psaná pohádka než legenda.“
„Můžu se zeptat Billiho co jsou ti studení zač jestli chceš.“Pokrčil Charlie rameny.
„Ne, to je dobrý. Vrátím ji zpátky do skříně, ano?“
„Jistá, malá. Chtěl jsem se zeptat, co bude s Tesákem, až vyroste. Přece jen je to vlk. Divím se, že není plachý. A myslím, že později jej začnou ovládat instinkty zvířete.“ Ptal se starostlivě Charlie.
„ Nemusíš se bát, otče. Já mu rozumím, co chce a jsem si jistá, že něj bude dobrý hlídací pes. Jen je na to teď ještě malý. Půjdeme dovnitř.“
V kuchyni jsem vrátila knihu na své místo a pustila Tesáka k miskám. Sedla jsem si na postel a zamyslela se.
Z mého přemýšlení mě vytrhl až otec.
„Isabell. Je oběd.“ Křikl do pokoje. Zvedla jsem se a šla jíst.
„... dnes jsou špagety.“ Pokračoval Charlie, než jsem stačila usednout ke stolu.
„Děkuji.“špitla jsem.
Oběd utekl rychle a já opět seděla ve svém pokoji. Papírek jsem třímala v rukou a stále přemýšlela. Nic na něm nestálo, a já přemýšlela proč je ten úkol tak těžký. Čas letěl a já stále nezměnila pozici. Myslela jsem na Charlieho na Tesáka i Edwarda. Přemítala jsem zda je pravda, že by mé city, které chovám k Edwardovi mohli být něco více, než jen přátelské a zda jsou stejné i jeho city.
Tesák ležel v nohou postele a pochrupoval, nechtěla jsem ho budit, proto jsem neslyšně vstala, vzala mikinu a potichu vyšla z pokoje.
Došla jsem opět k náhrobku pod dubem a sedla si.
„Proč tu jsem?“ Šeptla jsem jeho směrem a stále otáčela papírkem v rukou, nic na něm nestálo. Ani hlas ke mě nepromluvil.
Najednou mi dopadla ruka na rameno a já vzhlédla.
„Co se děje, malá?“ Byl to jen farář.
„Přemýšlím, otče. Přemýšlím nad mým úkolem a nad tvými slovy. Nevím, co je to láska, jak bych jí k němu mohla chovat?“
„Malá, už jenom to, že nad ním přemýšlíš je znamení. Láska totiž znamená, že dotyčného nemůžeš pustit z hlavy, kdyby se mu něco stalo, chtěla by jsi jít za ním. V noci by jsi nemohla spát, nebo by se ti o něm zdály sny.“ Dokončil svou řeč.
„Dnes se mi o něm zdálo, otče.“ šeptla jsem a zrudly mi tváře.
„Myslím, že mám pod střechou vážně zamilovaného anděla.“ Usmál se na mě. „Teď už se obleč, bude mše. Pomůžeš mi s rozdáváním zpěvníků?“
„Jistě, otče.“ Odpověděla jsem a p celém dnu opět složila svá křídla pod mikinu.
V kostele jsme rozdali zpěvníky a já opět čekala na lidi u dveří. Dnes jich přišlo mnohem více než normálně, chodili i spolužáci ze školy. Těsně před začátkem dorazili i Cullenovi. Všichni prošli dovnitř jediný Edward zůstal stát venku. Přišel ke mně a promluvil.
„Ahoj Isabell. Chtěl jsem ti nabídnout na zítra odvoz do školy. Přijmeš? Rosalie a Emmett chtějí jet svým. Takže já jedu jen s Alicí a Jasperem.“
Dívala jsem se mu do jeho očí a nemohla uhnout pohledem. Upoutali mě jeho zlaté oči. Měl je nádherné.
„J-jistě.“ Vykoktala jsem a on mě konečně osvobodil ze zajetí jeho kouzelných očí a odešel do kazatelny. Neměl náhodou včera oči hnědé? Blesklo mi hlavou.
„Tesáku. Čekej.“ Řekla jsem štěňátku a on si lehnul vedle vchodu a čekal.
Šla jsem do kazatelny a všimla si, že Edward sedí opět v mé oblíbené lavici
„Promiň...“
„... tvoje oblíbené místo. Sedni si.“Dořekl za mě a otočil se směrem k faráři, který začínal mši.
Po mši jsem šla zpívat. Text jsem uměla zpaměti, proto jsem opět pozorovala tváře návštěvníků. Všichni měli fascinované výrazy, které se jim po poslední sloce změnili opět na normální. Kostelem se roznesl tichý potlesk a lidé začali odcházet domů.
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Ztracený anděl - 6. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!