Další dílek. A poslední.
07.12.2009 (21:15) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4962×
XV – Konec
Ráno jsem se vzbudila brzy. Celou noc se mi zdálo o Edwardovi a Jasonovi, sen byl zvláštní, nechápala jsem jeho smysl. Zdál se mi důležitý a zároveň strašně nicotný. Jejich obličeje se mi před očima střídali, jedna přecházela v druhou a stále zpět. Jason tam měl vždy tu tmavě modrou barvu očí.
Tesáka jsem ráno pustila ven a hned volala Edwardovi, kdy mě vybere. Odpověděl mi, že do půl hodiny bude u mě. Těšila jsem se na něj, až ho znovu uvidím, ale nejhorší bylo, že jsem se těšila i na Jasona. Nedokázala jsem to pochopit a bála jsem se, jestli můj cit se k němu nezačne prohlubovat.
Seděla jsem na posteli a přemýšlela jak se mám teď chovat k Edwardovi, jestli opravdu myslel vážně to, co řekl včera.
Zaslechla jsem, jak na příjezdové cestě zastavilo auto a vyběhla jsem ven. Opravdu to byl Edward a už mi otevíral dveře na straně spolujezdce. Nastoupila jsem a sledovala ho, jak obchází auto a nasedá.
„Myslel si to vážně? To včera?“ Ptala jsem se ho.
„Jo myslel, vím, co cítíš k tomu… ehm Jasonovi.“ Promluvil a vypadalo to jako by mu vadilo jeho jméno jenom vyslovit. „Nechci bojovat nečestně. Chci aby jsi se mohla rozhodnout svobodně, aniž by jsi myslela, že už jsi zavázaná. Ale prosím tě, nepřikládej nějakou váhu tomu, že jsi byla s ním zasnoubená.“ Domluvil a nastartoval.
Byla jsem zaskočená. Nevěděla jsem, že to včera myslel takhle. Považovala jsem jeho větu za ultimátum.
Dojeli jsme před jejich dům a já vystoupila. Zamířili jsme spolu bok po boku k nim domů. Viděla jsem, jak natahoval ruku a chtěl mě obejmout, ale rychle si uvědomil, co dělá a stáhl jí zpátky. Pocítila jsem stesk, chyběl mi jeho dotyk a nevěděla jsem, jak dlouho bude tuto hru hrát.
Vešli jsme do obývacího pokoje a všichni tam seděli i Jason. Můj pohled padl na něj a já si ho opět představila s těma tmavé modrýma očima.
„Ahoj.“ Promluvila jsem k nim. „Nebude vám vadit, když si tohle sundám?“ Otázala jsem se a zatahala za zip. Cítila jsem se nepohodlně, a když se nemusím schovávat, chtěla jsem mít křídla roztažená.
Edward se na mě podíval vyděšeným pohledem a ukázal hlavou na Jasona. Jen jsem pokrčila rameny.
„Jistě, sundej si jí. Dneska máš hezké triko.“ Promluvila Alice a já si rozepnula zip a sundala mikinu. Když jsem roztahovala křídla, sledovala jsem Jasonovu reakci. Nevěřícně na mě koukal. A kroutil při tom hlavou.
„Co to je?“ Ptal se.
„To víš, naše rodina vlastní padlého anděla.“ Zaslechla jsem hlas Emmetta. Byla v něm slyšet stopa smíchu, ale mě s tím naštval.
Ano jsem padlý anděl, ale nemusí mi tak říkat. Beru tohle slovo jako urážku. Nejhorší je, že sama vím, že ke mně sedí nejvíce.
Sklopila jsem hlavu a usedla na gauč.
„Bello?“ Zaslechla jsem Jasonův hlas. „Co to…“ Začal s otázkou, ale nedokončil jí. Asi nevěděl jak.
„Byla jsem anděl, ale vyhostili mě.“ Pověděla jsem krátce.
„Proč?“ Ptal se,
„Zamilovala jsem se do upíra, už když jsem byla nahoře.“ Odpověděla jsem mu a podívala se do jeho tváře. Přelétl mu tam vděk a ještě nějaká emoce.
„Do koho?“ Ptal se s nadějí v hlase.
„Do Edwarda.“ Odpověděla jsem mu a otočila se k Edwardovi. Koukala jsem se do jeho tváře, byla plná emocí, láska převládala.
„Proč jsi mi to neřekla?“ Zeptal se.
„Vybavilo se mi to krátce před Jasonovým příjezdem, chtěla jsem, ale až déle.“ Odpověděla jsem mu.
Natáhl se ke mně a objal mě. „Miluji tě.“ Zašeptala jsem mu do ucha. „A nemyslím si, že mi máš dát na vybranou. Vždy si vyberu tebe.“ Šeptala jsem dál a držela ho.
„To kvůli tobě jsem na zemi a nelituji toho. Zůstanu s tebou na věky.“ Uvolnila jsem se z jeho obětí a pohlédla na Jasona. Chtěla jsem mu říct pravdu, ale bála jsem se jeho reakce.
„Jasone. Hned první den, kdy jsem tě viděla, jsem se do tebe zamilovala, ale bylo to jen kouzlo tvých očí. Neměj mi to za zlé, ale k tobě už nic necítím. Jsem ráda, že jsem měla aspoň tu čest tě poznat a děkuji, že jsi mi pomohl si vzpomenout.“
Vstala jsem a došla k němu. Objala jsem ho a zašeptala mu do ucha. „Snad se nezlobíš. Vždy k tobě budu chovat nějaký cit. Stejný jako k této rodině. Nezlob se.“
Jason mě od sebe odstrčil. „Že se nemám zlobit? Blázníš?“ Rozkřičel se na mě.
„Jak se na tebe nemám zlobit? Vždyť jsme byly zasnoubení. A ty mi tady řekneš, že sis vybrala jeho?“ Prstem ukázal na Edwarda. „To kvůli tobě jsem monstrum. To kvůli tobě jsem utekl od své rodiny a ty mi tady řekneš, že jsi milovala jenom moje oči?!“
Křičel na mě a já se začala krčit. Měla jsem z něj strach, bála jsem se, aby mi něco neudělal.
„DOST!“ Zakřičel Carlisle. „Na mojí rodinu nebudeš řvát. Už víš, jak se loví zvěř, myslím, že můžeš odejít.“ Promluvil už klidnějším hlasem a prstem ukázal na dveře. Sledovala jsem ho, jak odchází.
Okolo ramen mě objal Edward a třel mi záda, snažil se mě uklidnit. Otočila jsem se k němu čelem a zabořila hlavu do jeho hrudi. „Miluji tě.“ Zašeptal mi do vlasů a všechna ztuhlost v mém těle polevila. Cítila jsem se štastná.
„Ještě o mně uslyšíte…“ Zakřičel před domem Jason. Jak dozněla ozvěna v lese, začala jsem se znovu třást.
„Klid, kdyby se něco stalo, Alice to uvidí.“ Šeptal mi do ucha Edward. Jeho útěchy zabrali. Věděla jsem, že od teď už budeme jenom šťastní.
„Teď.“ Zaslechla jsem šepot Alice a rozhlédla jsem se. V místnosti jsme stáli sami. Edward udělal krok dozadu a klekl si přede mnou.
„Isabell, vezmeš si mě?“ Zeptal se. Nevěřila jsem tomu, že se mě ptá. Byla jsem zaskočená. Proč se ptá zrovna teď? Teď když tady bylo tolik napětí?
Sledovala jsem ho, jak z kapsy vytáhl krabičku a otevřel jí. Byl v ní nádherný prsten.
„Miluji tě od první chvíle, kdy jsem tě viděl. A chtěl bych, aby náš vztah byl oficiální proto se tě Isabello Marie Florenc Swanová ptám, Vezmeš si mě za muže?“
„A – ano.“ Vykoktala jsem a sledovala, jak mi na ruku navléká ten prsten. Ale někde v koutu mysli se mi stále dokola opakovala jedna věta. „Ještě o mně uslyšíte…“
Tato povídka má pokračování v podobě "Život anděla" najdete jej v mém shrnutí.
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ztracený anděl - 14. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!