Omlouvám se za ten konec. Je na mě už moc pozdě a nemám nápady. Zítra snad přidám. Prosím o komenty. Klidně výhružný hlavně ať vím, že to čtete. Vaše xlovexx
04.12.2009 (13:30) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3538×
XIII – Budoucí vegetarián
„Poprosit o pomoc, nechci zabíjet.“ Odpověděl mu, ale jeho pohled se upíral na mě. Cítila jsem se zvláštně pod jeho pohledem. Věděla jsem, že ho znám jen jsem nevěděla odkud. A hlavně jsem byla zmatená z mých pocitů, cítila jsem k němu něco. Něco, co se nedalo pořádně určit…
Něco zvláštního, ten cit byl hodně podobný tomu, který jsem cítila k Edwardovi a přesto tak jiný.
„Bell?“ Zeptal se najednou se pohledem stále upřeným na mě. „Jak to, že tu jsi? Vždyť jsem tě viděl umřít.“ Viděl umřít? Takže ho opravdu znám?
„A kdo jsi ty?“ Zeptala jsem se a viděla, jak se mu v očích zaleskla bolest.
„Ty si mě už nepamatuješ?“ Ptal se a já úplně zapomněla na ostatní v místnosti.
„Znám tvoje jméno, jsi mi povědomý, jen nevím odkud tě znám.“ Mluvila jsem k němu.
V jeho tváři se zaleskla bolest. „Povím ti to jindy.“ Promluvil a otočil se ke Carlisleemu „Chtěl jsem vás poprosit o pomoc. Nechci zabíjet lidi. Naučíte mě lovit zvířata?“ Zeptal se. Všechny pohledy v místnosti se stočili na Carlislea
„Jistě.“ Odpověděl a bylo slyšet vrčení. „Pokud se jedná o tohle tak rád pomohu. Jsi tu vítán.“
„Děkuji.“ Odpověděl Jason a napřáhl ruku ke Carlisleemu. Ten se jeho ruky pohotově chytil.
„Buď vítán u vegetariánů.“ Pověděl a sám se svému vtipu zasmál. Podle všeho byl ale jediný, kdo byl nadšený. Edward celou dobu provrtával Jasona pohledem a zdálo se mi, že se ho pokouší takhle zavraždit.
„Nelíbíš se mi.“ Vyhrkl najednou a otočil se na svou rodinu. „Neměli bychom ho tu nechávat, nedokážu mu číst myšlenky, je štít.“ Promluvil na ně a já viděla, jak se Jasperovi zalesklo v očích.
„Vyhodíme ho?“ Zeptal se Emmett a začal si střít ruce o sebe. „Mám se o to postarat tati?“ Zeptal se a v jeho očích bylo vidět, že doufá v kladnou odpověď. Snad se to nestane. Ať ho tady nechají. Vždyť je hodný. Znělo mi v hlavě a já nevěděla, proč si jsem tak jistá.
„Bello. Pojď, doprovodím tě domů. Ozval se najednou Edward. Ale já nechtěla. Dneska se má ještě něco stát. Jen jsem se mu zadívala do očí a zakroutila nesouhlasně hlavou. Nikam nejedu. Křičeli moje myšlenky.
Edward si jenom povzdechl a došel ke mně. Omotal mi ruku kolem pasu.
„Tak co s ním bude?“ Promluvil na Carlisleho.
„Zůstane.“ Odpověděl mu a otočil se na Jasona. Co mu říkal, už jsem neslyšela, protože mě Edward vedl do pokoje.
„Ty ho znáš!“ Spustil hned, co se za námi zavřely dveře. „Odkud?“ Vyptával se.
„Nevím. Opravdu.“ Odpověděla jsem, ale on s mou odpovědí nebyl spokojený. Stále si mě měřil naštvaným pohledem. Nemohla jsem to vydržet tak jsem přešla pomalu k oknu a cestou si sundávala svou mikinu. Dosáhla jsem svého cíle. Už se netvářil naštvaně, ale fascinovaně. Stála jsem u toho okno a mezi stromy zahlédla čtveřici postav, jak míří do lesa.
„Berou ho na lov.“ Ozval se vedle mě Edwardův hlas. Otočila jsem se čelem k němu a složila mu ruce za krk.
„Miluji tě.“ Zašeptala jsem a přiblížila se k jeho rtům. On neodolal a políbil mě.
„Miluji tě.“ Zašeptal nazpátek a políbil mě znovu. Líbali jsme se dlouho a vášnivě. Nevím jak, ale najednou jsem ležela na posteli a Edward ležel nade mnou. Stále jsme se líbali a já si přála už nikdy nepřestat. Líbali jsme sed tak dlouho až nás vyrušil zvuk otevírajících se dveří. Podívali jsme se najednou, kdo nás ruší. Stál tam Emmett a nevěřícně na nás koukal. Nechápala jsem jeho pohled, dokud mě Edward nestrhl pod sebe a nepřetáhl přese mě deku. Nějak se mu totiž povedlo, že ze mě strhl triko. To teď viselo na lustru.
„Chtěl jsi něco, Emmette?“ promluvil na něj nasupeně Edward.
„Ehm… jo. Jasper a ehm… Carlisle chtějí, abys přišel ehm… dolů.“ Promluvil Emmett, ale jeho hlas se nějak lámal. Celou dobu svého proslovu koukal na mě.
„Přijdu.“ Procedil skrze zuby Edward. „Teď můžeš odejít.“ Jen co to dořekl tak Emmett zavřel. Nemohla jsem to vydržet a začala se smát. Edward se na mě podíval a asi nechápal, čemu se směju. Jen jsem ukázala na lustr a on zakroutil hlavou. Pro triko mi vyskočil a podal mi ho. Když jsem se oblíkla a zapnula mikinu, zamířila jsem s Edwardem po boku dolů do obýváku. Všichni seděli na sedačkách a poslední místo bylo na gauči vedle Jasona. Došla jsem k němu a posadila se na místo vedle něj.
Chvíli se diskutovalo o tom, co bude s Jasonem dál. A potom se na mě najednou otočil a promluvil.
„Opravdu si mě nepamatuješ, Belli?“ Zašeptal mi kousek od ucha.
„Ne nepamatuji, vůbec na nic.“
„Opravdu?“ Ptal se stále nevěřícně. „Vždyť jsme se měli brát…“ Zašeptal…
Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ztracený anděl - 13. kapitola část první:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!