Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracené dcery - 23. kapitola

22.09.2011 (17:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1468×

„No a co když sem zabloudí náhodou někdo z hradu?“ pošeptala Vevi Baryk.

„Je po smrti.“ To už ale holky objevila skupinka šesti lidí.

***

„Tohle je ten plán?“ ptala se Vevi, když Baryk pozvala do hradu pár dost opilých lidí.

„Tohle je ten plán!“ smála se zákeřně její sestra, neboť si dokázala představit, jak bude jejich papá a Aro reagovat.

„Ten plán je šílený… Ale mně se líbí,“ připustila Vevi až kousek od hradu.

„Tak vy bydlíte tady?“ optal se jich Dennis – jeden z těch opilců.

„Jo, dočasně a přechodně,“ odpověděla Baryk, i když vlastně nevěděla, zda ji vnímá nebo ne.

„Jen bych ti chtěla říct, že nás Aro bude chtít nejspíš až zabít, jak bude vzteklý a Caius… no, tak ten by nás mohl chtít asi tak zmlátit.“ Vevi si troufala tipnout, ale ani tyto myšlenky jí nezabránily v tom, aby se tomu smála.

„Třeba nás ještě rádi vystěhují.“ Baryk byla se svým plánem velice spokojená.

„Dobrá, tak do toho. Vítejte u nás doma, lidi,“ vstoupila Vevi do dveří jako první a čekala, až všichni projdou. A taky si stihla s Barykem všimnout, že je objevil Alec. Jenže místo toho, aby s nimi něco udělal, tak vyšel směrem k síni.

„Jaj, to bude zase zábava!“ utrousila Vevi, ale přestala to na těch pár minut řešit. Tedy do doby, než dojdou ti největší šašci tady.

„To si děláte srandu. Vy bydlíte tady a dobrovolně jste se odstěhovaly?“ ptala se nyní Sophie, se kterou se přátelily i dříve. Nebo spíše se s ní párkrát potkaly, ale to bylo tak vše.

„Víš, kdybys tu bydlela, tak ti taky jednou hrábne,“ řekla si Baryk spíše pro sebe a pro Vevi než pro ni.

„Neřekl bych,“ pousmál se George, kterému se tu zřejmě taky líbilo.

Strašidelný a tajemný hrad, ve kterém se skrývají zrůdy, jim zřejmě v podnapilém stavu nevadil.

„Veronico! Barbaro! Co si o sobě myslíte!“ dostal se k nim Caius upíří rychlostí, neboť se neobtěžoval hrát si na člověka.

„Co to má znamenat?!“ V tu chvíli byl u nich i Aro.

„No co? Přece jsi chtěl, abychom tu bydlely!“ křikla na Caiuse Baryk.

„Jo, přesně tak. Když už tu jsme, tak si snad můžeme dovést návštěvu, ne?“ přispěchala sestře na pomoc Vevi.

„A dovolil vám to kdo?!“ ptal se zlostně Aro, připravený potrestat každého, kdo s nimi od jejich odchodu ze síně byť jen promluvil.

„Když už jsme tu nedobrovolně, tak si můžeme dovést návštěvu kdykoliv se nám zachce!“ začala se rozčilovat Baryk a Vevi se divila, neboť čekala, že to s ní ani nehne.

„A vůbec, kde máte zbytek té neschopné gardy?“ posmívala se jim Vevi. V tu chvíli už jich měl Caius dost a chtěl jí dát za to vysmívání facku. Jenže jeho ruka se zastavila asi pět centimetrů od její tváře, protože Vevi použila štít.

„Okamžitě ten štít stáhni!“ štěkl po ní, ale to s Vevi vůbec nehnulo.

„Tak to mě ani nenapadne!“ vrátila mu to okamžitě.

„Holky, co…?“ ptal se Theodor a objal Baryk. Snažil se přemýšlet, ale nešlo mu to. Měl v sobě zkrátka moc alkoholu. Jakmile si Caius všiml, že ji objímá, začal na něj zuřivě vrčet.

„Nejdříve bychom měli vyřídit jejich přátelé a poté...“ Caius nenechal Ara domluvit, což bylo neobvyklé.

„Poté se rozhodneme, co uděláme s vámi! A nepočítejte s tím, že se tomu vyhnete jako vždy!“

Než holky stihly něco udělat, byli u jejich přátel Demetri s Felixem, jenže se zastavili kus od nich a nemohli se k nim dostat.

„Okamžitě stáhněte ten štít, protože to, co jste nyní provedly, už je příliš!“ Ara právě teď dopalovala jeho neschopnost vyřídit tento problém. Rozhodně na to nebyl zvyklý. Nikdo si mu nedovolil odporovat, tedy krom holek.

„Tak na to zapomeň!“ odpovídala Vevi Arovi, a to ho dopálilo ještě víc.

„Toto jsou naši kamarádi a vy jim nic neuděláte!“ přidala se k ní i Baryk.

„Vážně? Žádný člověk nesmí vědět o upírech, tak jak si to s nimi představujete?!“ ptal se pohrdavě Caius a díval se na jejich přátelé jako na obtížné parazity, co mu pijí krev.

„No, tohle je řešitelné i jinak,“ záludně se usmála na svou sestru Baryk.

„Jo, přesně tak.“ Ačkoliv to Vevi nechápala, tak se k sestře přidala.

„Jaké řešení máte na mysli?“ ptal se nejistě Aro, neboť tušil něco zlého.

„No… máš přeci tamtu upírku s tím skvělým darem, kterou jsme prozatím nemohly poznat… jak že se to jmenuje?“ koukla po nich roztomile Baryk.

„Přesně tak, ta to vyřeší prakticky ihned,“ pomáhala Baryk Vevi.

„Tak tohle ne! Vy si opravdu myslíte, že vás budeme poslouchat?! Melanie to za vás řešit nebude!“ řval po nich Caius neustále a nehodlal přestat.

„V tom případě můžou naši přátelé odejít hned!“ Baryk moc dobře věděla, že to nikdy nedovolí.

„Ne!“ zakřičel zpátky Aro.

‚Asi na něj použiju svůj druhý dar,‘ poslala Baryk Vevi v myšlenkách, ale nečekala na odpověď.

Vevi měla jenom jediný úkol, a to zabavit Ara na tak dlouhou dobu, aby si toho nevšimnul.

‚Nech přivést Melanie, ty víš, že je to jediná možnost, abys dcerám neublížil. Jsi přeci rád, že mají kamarády a jsou tu s tebou,‘ začala Baryk vtloukávat svoji myšlenku Caiusovi. Aro byl chráněn Renátiným štítem.

‚Melanie… Me-la-nie… M-e-l-a-n-i-e!‘ tlačila dál na něj a zpříma se mu dívala do očí.

„Demetri, přiveď Melanii,“ řekl nahlas.

„Ale co Veronica?“ otázal se ho chytře Aro.

‚Nech ji tady, je to tvoje dcera, má na to právo,‘ přikazovala dál.

„Nech ji tady, je to moje dcera, má na to právo,“ opakoval Caius a Baryk se na Vevi významně podívala.

Vevi jenom přikývla, ale Arovi se to nelíbilo.

„Caiusi, neblázni. Ona toho využije!“

„Čeho využije?“ nechápal jmenovaný.

„Přece daru Melanie, ty to nevíš?“ optal se ho Aro a podezřívavě koukl na Baryk.

22. kapitola ** 23. kapitola ** Další kapitola nebude.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracené dcery - 23. kapitola: