Se svou spoluautorkou Nikytkou píšu tuhle povídku. Zatím je tohle jenom prolog. Ano ukamenujte mě, že je to hodně krátké. Tak trochu vás seznámím s příběhem. Hlavní postavou příběhu je kdo jiný, než Bella. Krásné počteníčko.
25.11.2010 (20:45) • Angee • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3592×
Stála jsem v prázdném bytě a loučila jsem se s ním. Dlouhé hnědé vlasy mi splývaly do zádech.
Loučila jsem se s touhle strašlivou minulostí. Minulost, kterou nechci, aby se opakovala. Má naděje je v troskách.
Už víc jak 60 let hledám svou sestru Ketlieh a zatím bez výsledku. Pořád hledám nějakou stopu. Vím, že už bude asi stařenka, ale já to nevzdám. Mám hodně, až dokonce přehnaně moc, energie abych ji našla.
I kdyby byla už mrtvá… Na to nechci ani pomyslet. Je to má sestra! Tak proč se mi neozvala?!
Zavřela jsem dveře malého bytečku a vyběhla ven do temné noci. Svůj nový byt… tedy takový malý domeček, jsem teď měla ve státě Washington ve městě Forks. Město Forks je pod neustálým baldachýnem mraků. Má jen pouhých 3120 obyvatel. No teď už 3121 obyvatel se mnou.
Běžela jsem hustým lesem. Pár krát jsem i zakopla. A to jsem upírka. Jsem asi divná nebo co. Můj domeček jsem měla kousek od lesa, což mi vyhovovalo, kdybych potřebovala lov. Našla jsem si způsob, jak být upírkou a nepít lidskou krev. Dá se žít i z krve zvířat. A na to jsem přišla sama.
Doběhla jsem před svůj domeček. Byl nádherný. Hned přední veranda byla zarostlá pozdními kvetoucími růžemi. Vstupní dveře byly natřeno na bílo. Vešla jsem dovnitř a hned jsem šokovaně stála na jednom místě bez pohnutí. Bylo to jako ve snu. Hned jsem stála uprostřed obýváku. Byl v bílé barvě, sladěný s mléčnou. Každý kus nábytku k sobě neladil, ale přitom celek působil harmonicky. Malé francouzské dveře oddělovaly od obýváku kuchyň. Ta mě celkem nezajímala. Šla jsem se podívat nahoru a bála jsem se všeho dotknout. Všechno mi připadalo hodně křehké. Tedy alespoň pro mě.
Vyšla jsem nahoru a nemohla jsem uvěřit tomu, na co jsem se dívala. Chodba byla maličká, rozdělovala ložnici od koupelny. Vešla jsem do svého nového pokoje. Hned uprostřed byla velká, bílá postel. Za ní bylo přes celou zadní stěnu veliké okno, které bylo směrem na zahradu a k lesu. Pokoj byl hodně veliký. Stěny byly bílé a ozdobené černými květinami.
V rohu byla veliká šatní skříň. Pokoj zdobil ještě psací stůl.
Otevřela jsem okno a vyskočila jsem ven. Doufám, že mě nikdo neviděl. Veběhla jsem do lesa s tím, že si zajdu na lov. Běžela jsem hustým porostem. Zachytila jsem pach nějaké zvěře. Myslím, že to byla puma. Běžela jsme za jejím pachem, ale narazila jsem na jiný pach. Na pach, který mi byl neznámý.
Doběhla jsem na místo, kde ležela mrtvola, vysátá a bez krve. Puma, kterou jsem stopovala. Kousek od ní jsem viděla kluka, jak se nad svým dílem směje.
„Já se asi nenajím,“ pomyslela jsem si. Viděla jsem konečně tomu dotyčnému do tváře. Byl nádherný, měl bronzové vlasy, opravdu byl sakra nádherný.
A teď mi to docvaklo. Čtenář myšlenek! Určitě by si mě nevšiml, kdybych tu byla potichu a na nic nemyslela. Dívali jsme se na sebe, z očí do očí. Už podle jeho díla jsem musela uznat, že je vegetarián. No i jeho oči vypovídaly o tom, kdo je.
Autor: Angee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ztracená sestra, nová láska? prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!