Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená dcera 9.kapitola

19.08.2009 (20:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1194×

9.kapitola- Rodinný lov a strašidlo na louce……

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

Zajímavé jak lidé mění názory na druhé. Jednou je nenávidí, jednou je zase milují. Jednou žijí, jednou jsou mrví. Tak rychle čas utíká a mi nemáme tolik času na to co všechno jsme chtěli ještě zažít. Ani upíři nestihnou všechno. Vždy se najde nějaká věc kterou za svou existenci neudělali a vždy si ji uvědomí těsně před smrtí. Jaká ironie….

Tento večer se v domě Cullenovi spojovali osudy, různých upírů. Dávali se dohromady a sbližovali se. Začali se mít rádi. Celý večer se z onoho osudného domu ozýval smích, různé poznámky a vyprávění. Už to nebyl tak osamělí dům. Byl to jiný dům. Dům, kde se spojili dvě různé spřátelené rodiny  kvůli jedné přátelské upírce. Kvůli Nicol.

Krásná rodinná idylka. Všichni sedí na sedačce a povídají si. Co víc si přát……Vypadají jako z nějakého filmu. Tak krásní…..tak přitažlivý…..tak tajemní. Cullenovi a Denalijská rodina. Střežící tajemství před lidmi. Dvě upíří rodiny, živící se krví zvířat- narozdíl do ostatních upírů.

Opět smích. Krásný smích všechno členů, uvnitř domu. Radostná nálada ještě nepominula. Naopak. Teprve teď začíná zábava…..

Pohled Nicol

Po noci strávené vypravováním různých historek a rozebíráním schopností jsme se všichni vydali na lov. Společný rodinný lov. Nasedli jsme do tří aut a to v podání: Já, Esme, Carlisle, Alice, Jasper. Další: Emmett, Rose, Edward, Tanya. A poslední: Eleazar, Carmen, Irina, Kate. Zjistila jsem že Alice vidí budoucnost podle rozhodnutí, Jasper ovládá emoce, Emmett má velikou sílu. Rose krásu, Esme mateřskost a Carlisle dokáže odolávat krvi. Dále jsem zjistila že Emmett má s Rose spíše fyzický vztah, i když jsou na sebe závislí i bez toho. Alice s Jasperem mají jiný vztah. Takový….spíše emociální.

Esme a Carlisle. Celý máma a táta. Dva rodičové, které jsem si vždy přála. A Edward…..ten byl sám. Ale podle toho co jsme zjistila se ho už nějaký rok snaží zbalit Tanya. Zkoušela jsem si je představit jako pár, a podle mě by jim to neklapalo. Edward je jiný než Tanya. Jim to by asi nešlo, ale co já vím…..Tanya se nevzdává…..

,,Kam to jedeme?,“ zeptala jsem se. ,, Do jedné rezervace poblíž. Uvidíš, bude se ti tam líbit, drahoušku,“ řekla mateřsky Esme a dál sledovala krajinu tak jako všichni ostatní. V autě panovalo ticho, které rušilo hrající rádio. Nevím co to zrovna hráli za písničku, ani co to bylo za zpěváka, ale byla velice uklidňující. Pomalá a hezká……Krajina ubíhala a já se za celou tu dobu pořádně zamyslela nad tímhle tím vším…..

Máma. To jediné, na čem mi teď záleželo. Mám mámu, která má svoji vlastní rodinu. Milující ho manžela a přátelské děti. Patřím k nim vůbec. Nemám raději odejít a nechat je žít tak jako dřív. Ne, ne, ne….vynadala jsem si okamžitě. Nehodlám opustit svojí matku. I kdyby se mělo stát cokoliv. Budu tady dokud mě bude chtít ona a její rodina. Budu tady pro ni a pro ně…..

,,Země volá Nicol,“ řvala na mě Alice. ,,Co je?,“ zeptala jsem se otupěla. ,,Už jsme tu, holka. Neměla by jsi tolik myslet.“ Zakroutila hlavou. ,,Ale měla….,“ řekla jsme si pro sebe a vystoupila z auta. Stáli jsme na takové menší louce. Auta byla slyšet z dálky, takže jsme si tipla tak přibližně 10km od civilizace. ,,Takže si asi dáme rozchod.,“ rozhlásil Carlisle. ,,Sejdeme se tu přibližně za dvě hodiny. Do té doby přeji úspěšný lov,“ řekl s úsměvem na rtech. ,,Opatruj se, zlatíčko,“ šeptla ke mně Esme a pak společně s Carlislem, Eleazarem a Carmen odběhla. Na louce jsme zůstali jen my-děti. Každý se rozhlížel a přitom zhluboka dýchal.

Jako další odběhla Irina a Kate. Hned za ni Emmett a Rose. Alice něco pošeptala Jasperovi a společně s úsměvem na rtech odběhli pryč. Teď jsme tu zůstali jen my tři: Edward, Tanya a já. Pocítila jsem divný pocit, když jsem uviděla jak se Tanya leze na Edwarda, který tomu ovšem nevěnoval pozornost. Díval se totiž na mě. Tak nějak fascinovaně a s úctou. Nevím co to mělo znamenat, ale nemohla jsem vydržet nápor jeho zlatých očí. Odvrátila jsem pohled a nadechla. Ihned mě do nosu uhodila nasládla vůně.

Puma. Zbystřila jsem a vyrazila kupředu. Lidské instinkty mizeli a nahrazovali je instinkty lovce. Šelma ve mně se probudila a zapudila ve mně člověka. Nebyla jsem schopna radikálně myslet. Teď jsem byla jen já a má kořist. Přidala jsem na rychlosti a zpomalila teprve ve chvíli když jsem ji spatřila. Ležérně ležela na jedné z větví. Oči zavřené a dech pravidelný. Zřejmě spala a to mě popudilo. Neměla jsem ráda, když si se svou kořistí nemůžu pohrát. Vzala jsem troch větší klacík a hodila ho po ni. Chvíli se nic nedělo, ale pak najednou puma zbystřila otevřela oči, vyskočila na zem a zaujala bojové postavení. Zábava teprve začala….

Vyšla jsem z houští s úsměvem na rtech. Puma si mě zaraženě pohlížela. Z hrudi se mi ozvalo výhružné vrčení a i já zaujala bojovou pozici. Chvíli jsem jen tak kroužily dokola a vždy jedna z nás udělal nějaký výpad. Puma mě zasáhla jen jednou, když já alespoň 5krát. Teď sotva stála na nohou, ale nevzdávala se. Byla to bojovnice, ovšem mě už ta hra přestávala bavit.

Udělala jsem poslední výskok a tvrdě dopadla za pumu. Otočila jsem se a během sekundy ji zlomila vaz. Ozvalo se křupnutí a poslední bouchnutí srdce. Pak byl klid a já se lačně zakousla do hrdla puma. Krev byla lahodná a teplá. Příjemně ztlumila pálení v krku na minimum a já věděla že mám pro dnešek dost. Sice to byla jenom jedna puma, ale tak velkou žízeň zase nemám. Dopila jsem poslední krev a pak až s náboženskou úctou jsem vyhrabala díru a dala do ni mrtvou pumu. Silnou bojovnici. Opět jsem ji zakopala a vyšla vstříc lesu.

Kolem byli stromy porostlé mechem. Všude bylo vlhko a teplo. Bylo tu příjemně. V dáli šuměla řeka a ptáci si zpívali. Ovšem do doby než jsem k nim přišla. To přestat zpívali a odletěli. Bylo mi to líto. Vždy jsem měla ráda zvířata a tím že jsem upír a všichni se mě bojí už žádné mít nemůžu. Šla jsem dál a dál a obdivovala krásy přírody. Všude bylo teplo a světlo. Bylo to okouzlující. Vůbec jsem nevěděla kam jdu, ale ani mi to nějak nevadilo. Prostě jsem šla….

Šla jsem rovnou za nosem a dívala se. Najednou moji pozornost upoutalo světlo vycházející odněkud za stromy. Šla jsem blíž a blíž. Světlo zesilovalo. Ohrnula jsem kapradiny a ocitla jsem se na louce. Nádherné prostorné louce. Sem tam ze shora prosvitovali paprsky slunce, ale to dodávalo na její kráse. Bylo to všechno krásné, jednoduché..…okouzlující…..Byla jsem tolik zabraná do zkoumání louky že jsem si nevšimla osoby sedící u jednoho z kmenů, která se na mě se zájmem dívala.

,,Ahoj,“ promluvila a já vystrašeně vypískla.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená dcera 9.kapitola: