Hoj!!! Tak jsem se tu zase stavila a něco napsala....Nicol vlastně zjistí pravdu o své matce......je to docela krátký díl, ale měla jsem naspěch když jsem to psala tak se nedivte....jinak další díl by měl být z buď z pohledu Esme, nebo Alice....sami se dozvíte proč...mno a to je asi všechno takže ahoj...Vaše Zabza...
31.07.2009 (21:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2005×
4.kapitola – Matka??
,,Já…..,“ zhluboka se nadechla. ,,Já znám tvoji mámu a dokonce vím kde žije…….“hlesla.
To co mi teď řekla mi dokonale vyrazilo dech. Jak to může vědět?
,,Cože?,“ zeptala jsem se nevěřícně a pohlédla na Carmen. Bylo na ní vidět že toho lituje a že je z toho celá špatná.
,,Víš co? Pojďme domů. Tam jsi o tom promluvíme i s ostatními, ano?“ zeptala se nervózně.
,,D-Dobře,“ řekla jsem roztřeseně ještě pořád vstřebávala tu informaci. Jak to může vědět, vždyť ji neznala…vždyť je mrtvá….a nebo. Co když je taky……upír? Co když je stejné monstrum? A teď si někde žije šťastně. Mám za ni jít? A je to vůbec pravda?
Jako ve snách jsem dorazila domů a hned všechny svolala k poradě.
,,Okamžitě jsem pojďte. Všichni,“ vykřikla jsem nevrle. Jako nepovel ihned všichni přiběhli a nechápavě hleděli na můj rozzuřený a na Carmeniin lítostný a smutný obličej.
,,Co se stalo?“ zeptala se Irina a dívala se na Carmen. Ta jen zavrtěla hlavou a posadila sen a sedačku. To pak udělali i ostatní kromě mě. Já chodila sem a tam , jako lev v kleci a co chvíli jsem házela rozzuřené, nechápavé a šťastné obličeje na mou rodinu.
,,Můžete mi laskavě vysvětli jak to, že Carmen ví, kde bydlí moje máma a dokonce ji i zná?!“ zeptala jsem se rozčíleně a každému hleděla do obličeje. Všichni najednou pochopily situaci.
,,Jak to k sakru víte? A proč jste mi nic neřekli? To byli ty tajné porady o kterých jsem neměla vědět?!“ zeptala jsem se rozčíleně. Ve všech se zračilo překvapení.
,,Jak to víš?“ zeptala se Kate a nevěřícně na mě koukala.
,,Jak to vím?,“ zeptala jsem se rozzuřeně. ,, Jak já to asi tak vím?! Vždyť jsem upír, proboha. Já má uši!“ vykřikla jsem naštvaně. Kate jenom něco hlesla a opět se dívala tak nějak smutně. A to mě zamrzelo.
Opět jsem pohlédla na všechny. Jejich tváře…no byli o něco smutnější a to mě bolelo. Bolela mě ta představa, že jsem jim ublížila a trochu se zklidnila. Ale na druhou stranu si to zasloužily. Měli mi to říct, jenomže to jsem teď nebrala v úvahu.
Narovnala jsem se a pohlédla Eleazarovi hluboko do očí. ,Řekněte mi pravdu,“ hlesla jsem bezmocně a pořád Eleazara hypnotizovala pohledem. ,,Dobrá,“ souhlasil a já se konečně, alespoň trochu uklidnila a pohodlně se do křesla.
Eleazar s povzdychl a spustil. ,,Tvá matka se jmenuje Esme Cullen. Když jí řekl že jsi mrtvá nepřenesla se přes to. A proto jak jsi sama řekla skočila z útesu. Jenomže ji našli a převezli do nemocnice. Tam si ji vzali na starosti nejlepší doktoři, jenomže už bylo pozdě.
Tvá matka byla mrtvá, tedy alespoň si to všichni myslela, tak jak o tobě. Ten večer měl ale službu Carlisle Cullen. Upír a doktor k tomu,“ řekl pobaveně ale ihned nasadil vážnou tvář.
,,Chtěl s nějakého neznámého důvodu vidět tu ženu, která skočil z útesu. A tak šel do márnice. Uviděl ji a….prostě se zamiloval. Zjistil, že tvé matce tluče srdce, velice potichu a proto musel rychle jednat. A tak se stalo co se stalo. Carlisle proměnil tvojí mámu. Teď spolu žijí ve Forks a mají své děti.“
,,Děti?,“ zeptala jsem se nevěřícně.
,,Ano, děti. Tak jako jste ty, Kate, Irina a Tanya naše dcery, tak oni mají ty své. Edwarda, Alici, Emmetta, Rosalie a Jaspera.“
,,A jak to víte vy?“ optala jsem se.
,,Já Carlisle znám. My všichni známe jeho rodinu. Jsme jediný kdo se živý zvířecí krví. Byl to on kdo to zavedl.“ Řekl pyšně a zkoumal můj výraz.
Já to pomalu všechno vstřebávala. Má máma žije. Má manžela a děti. Je šťastná? Jak asi vypadá teď? Mám za ní jet? Chci ji obec poznat? A jak bude reagovat? A co její muž a děti? Jak to vezmou a co ona? Tolik otázek a žádná odpověď. Moje mám žije……žije…žije…to slovo mi pořád znělo v hlavě.
,,Chci ji vidět,“ vyhrkla jsem bez rozmyšlení a koukla se na Eleazara. Ten jak se zdá to čekal a pořád se tvářil neutrálně.
,,To…..je pochopitelné,“ řekl a otočil se na svou ženu. Ta jen kývla na jeho tajné znamení.
,,No konečně nějaké zvrůšo!“ vykřikla Kate a hnala se do pokoje zabalit si věci.
,,Vy pojedete se mnou?“ zeptala jsem se už po několikáté s nevěřícností v hlase.
,,No samozřejmě drahoušku. Nenechali bychom tě v tom. A někdy tě prostě musí podpořit,“ řekla přátelsky Carmen. Odejmula mě a odplula si taky zabalit.
Postupně z obyváku odešli i Tanya, Irina a jako poslední Eleazar, který mě otcovsky obejmul a pak odešel. I já se pak vydala do svého pokoje přemýšlet znovu a znovu nad tím vším.
Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ztracená dcera 4.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!