Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená dcera 10.kapitola

22.08.2009 (13:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2648×

10.kapitola- A tohle bylo co?!

Pohled Nicol

,,Ahoj,“ promluvila a já vystrašeně vypískla. Rychle jsem se otočila a pohlédla do očí neznámému upírovi- tedy teď už spíše známému. ,,Ježíš. Tohle mi nedělej,“ vytkla jsem mu a zklidňovala svoje rychlé dýchání. On se jen hrdelně zasmál. ,,Jseš první upír co se takhle lekl,“ užíval si na můj učet. ,,Jsem ráda, že jsem tě pobavila,“ řekla jsem sarkasticky. ,,A co tu vlastně děláš?,“ zeptala jsem se a sedla si naproti Edwardovi. ,,Schovávám se.“ Řekl ledabyle a opřel se o strom.

,,Proč?,“ divila jsem sem. ,,Tedy, spíš před kým. Ale to je vlastně jedno,“ plácala jsem jedno před druhé. ,,Proč?,“ opakoval po mě a zamyšleně mě pozoroval. Dospal mě do rozpaků a proto jsme uhla pohledem. On se jen uchichtl. ,,Před Tanyou,“ pokrčil rameny. ,,Chce mě uhnat k smrti,“ opět se zasmál. ,,Já myslela, že ji máš rád,“ řekla jsem s rozpaky,které jsem nedokázala zakrýt. ,,Rád…,“ opět opakoval. ,,Ne,“ řekl tvrdě, až jsem se lekla. ,,Rád ji nemám. Tedy, alespoň o tom nevím.“ Pokrčil rameny. ,,Aha,“ hlesla jsem a dál se kochala krásou louky.

,,Je hezká, že?,“ zeptal se když zjistil s jakým ohromení si prohlížím toto okouzlující místo.   ,,Hezká? To je slabé slovo,“ řekla jsem zarputile. ,,Tohle tak dokonalé. Krásné. Okouzlující. Nádhera….,“ říkala jsem jedno slovo za druhým. ,,Jak si to tu našel?“ zeptala jsem se. ,,Chodívám jsem vždy, když si potřebuji něco promyslet. Kdysi mě se zavedla jedna puma. Tohle místo se stalo její osudným,“ řekl tvrdě. ,,Hmmmm,“ pokývala jsem hlavou.

,,No,“ nahodil po chvíli. ,,Jaké jsem tvé první dojmy na naši rodinu?,“díval se mi upřeně do očí. ,,Musím říct, že kladné. Zatím jsem na vás nenašla jedinou chybičku. Jste takřka dokonalí,“ vychvalovala jsem je. ,,No,“ řekl pobaveně. ,,Tak nám tolik nefandi. Počkej,však já se tě za měsíc zase zeptám,“ dodal. ,,Uvidíme…,“ řekla jsme zamyšleně a mezi námi se rozhostilo poklidné ticho. ,,Edwarde?,“ nahodila jsem zase já. ,,Hmmmmm,“ řekl a opět mě hypnotizoval pohledem. ,,Můžu jednu osobní otázku?“ ,,Samozřejmě,“ přikývl a narovnal se. ,,Proč ty jediný z rodiny jseš sám? Proč nemáš nějakou partnerku?,“ zeptala jsem se rozpačitě a uhnula pohledem. On se jen polehčeně zasmál, ale hnedka zvážněl. ,,Nevím,“ řekl zamyšleně. ,,Asi jsem ještě nenašel tu pravou.,“díval se mi uhrančivě do očí. A já jen přikývla a dál se dívala do těch zlatých očí.

Pohled Edwarda

Byla jiná. Jiná než všechny ostatní upírky, které jsem kdy potkal. A hlavně byla jiná než Tanya. Byla jiná a to mě přitahovalo. Až moc mě to přitahovalo……Měla podobné rysi jako Esme a v srdci byla stejná dobračka jako ona. Jak se říká jablko nepadá daleko od stromu Tohle by se dalo u nich uplatnit.

,,Edwarde,,“zeptala se po chvíli ticha.. ,,Hmmmmm,“ řekl jsem zamyšleně a měřil si ji pohledem. ,,Můžu jednu osobní otázku?“ ,,Samozřejmě,“ přikývl jsem a trochu se narovnal. Tušil jsem že to bude hodně trapná otázka, jelikož byla velice rozpačitá a uhýbala mi pohledem. ,,Proč ty jediný z rodiny jseš sám? Proč nemáš nějakou partnerku?,“ zeptala se a pod svými rozpaky uhnula opět pohledem. Vypadala roztomile.Polehčeně jsem se nad tím zasmál, i když mi do smíchu nebylo a proto jsem ihned zvážněl. ,,Nevím,“řekl jsem zamyšleně. ,,Asi jsem ještě nenašel tu pravou,“ díval jsem si jí do očí. Byla zmatená, hodně zmatená.Přikývla, ale oči ode mě neodtrhla a já měl sto chutí se jí dotknout. Jen takový letmí dotek, nic víc. Říkalo jedno já a to druhé odporovalo. Byl jsem zmatený. Sám ze sebe. Nevyznal jsem se v sobě natož pak v jejích myšlenkách, které jsem částečně chytal.

,,Edwardéééé,“ ozvalo se od někudy z lesa. TANYA! Problesklo mi hlavou a já začal panikařit. Nesmí sem jít a hlavně mě nesmí najít. ,,Děje se něco?,“ šeptla Nicol, když si všimla mého vystrašeného pohledu. ,,Tanya,“ ona se jen pousmála. ,,To se jí tak bojíš?,“ zeptala se. ,,Ne,“ řekl jsem rozhodně. ,,Já jen…..prostě nechci aby mě našla.“ ,,Aha,“ hlesla. ,,Edwardéééé!,“ ozvalo se opět od někudy poblíž a Nicol se zachichotala. ,,No tak já půjdu,“ řekla a zvedla se ze země. Otřepala si oblečení věnovala mi poslední úsměv a utíkala pryč z louky.

,,Edwardéé,“ Tanya se blížila. Byla čím dál tím blíž. ,,Počkej,“křikl jsem za Nicol a rozběhl se za ní. Dohnal jsem ani né za necelých 5 sekund. Tanyino volání se přibližovalo. Nevěděl jsem co dělám, ani jsem to nevěděl ve chvíli kdy se mé rty dotkli jejích a z houští vyšla Tanya…..

Neurčitá osoba vkrádající se do děje

Tanya byla překvapená párem, který stál před ní a líbali se. V tu chvíli se v ní něco zlomilo. Snaha…..po ani né 40letech se přestala zajímat o Edwarda. Když uviděla Nicol a ho v zájemném obětí byl to pro ni bod zlomu. Zamumlala něco jako omluvu, či co a odběhla pryč. Ovšem ani po té Edward nepouštěl Nicol ze svého obětí a dál se věnoval jejím ústům.

Nicol si též neuvědomila co dělá. Teď byly na programu jenom jeho rty a jeho pevné obětí. Užívala si to, což neměla. V duchu si za to nadávala. vždyť vůbec nezná a už se s ním líbá. Tedy ne ona s ním, ale i tak. Princip je stejný…..A pak, když ten hlásek v zadu zesílil a ona dostala rozum (nebo ne?) se od něho konečně odtrhla.

,,Proč?,“ zeptala se okamžitě a ještě zklidňovala svůj dech. Nechápala sebe i jeho. Edward nevěděl co ji má na to říct. Na jeho chvilkovou slabost. Neměl nic čím by se mohl hájit a co by uspělo jako omluva. ,,Promiň,“ omluvil se a upíral svůj zrak do země. ,,Proč?,“ zeptala se opět a dívala se pořád na něj. Když neodpovídal rozčílila se. ,,No tak, sakra Edwarde. Já chci vědět proč?,“ rozkřikla se. Ho osobně to vyděsilo, stejně tak jako ji. Nikdy se k nikomu takhle nechovala. Nikdy na nikoho nekřičela, ani nezvyšovala hlas. Vždycky byla tichá a částečně povolná.

,,Já….,“ snažil se to nějak objasnit, ovšem nebylo jak. ,,Zapomeň no to, ano?,“ zeptal se ji s nadějí. ,,Zapomenu,“ slíbila. ,,Jen když mi řekneš proč,“ zapakovala umanutě otázku na kterou ji nechtěl odpovídat. ,,Čekám,“ dodala netrpělivě, když nic neříkal. ,,Nevím,“ kuňkl. Styděl se. Za sebe a za své činny. A hlavně za své city. A tohle všechno. Styděl se, hodně moc se styděl. ,,Cože?,“ zeptala se nevěřícně. ,,Jak nevíš?!,“ opět se hystericky rozkřikla se. ,,Prostě nevím,“ řekl umanutě a sklesle. ,,Prostě na to zapomeň, ano? Udělej mi to k dobru. Všechno bude jako dřív,“ říkal ji a snažil se ji o tom přesvědčit.

Místo toho akorát přesvědčoval sám sebe. Oba věděli že už to nebude jako před tím. Jejich krátký vztah sestra s bratr skončil rychle jako začal. Teď mezi nimi bude panovat nepříjemné napětí a nezodpověděné otázky. Všechno se pokazilo….. ,,Dobře,“ souhlasila pochvíli a otáčela se k odchodu. ,,Dík,“ pípl a dál se koukal do země. Nadával si a proklínal sám sebe.

Na louku dorazily jako první. Nikdo další tam ještě nebyl. Stáli tam a koukali se všude možně jen né na sebe. Pořád si v duchu přemítali co se stalo tam…v lese. Když je zaplavila ta horká chvilka. Ani jeden nepřišly na praví důvod.

Postupně se dorazily i ostatní členové rodin a mohlo se jet domů. Pár členů obzvlášť Esme, Carlisle, Alice, Jasper a Carmen si všimlo změn nálad mezi Nicol, Edwardem a Tanyou. Nicol byla zamlklá. Edward zamračený a Tanya překvapivě tichá a poplašená. Dívala se směrem k Nicol a Edwardovi. Nebyla si jistá jejich chováním. Vždyť je přeci načala tak proč? To byla otázka, kterou si kladla…..

Tímto dnem a vlastně touto pusou vzniklo něco jiného. Tedy né jiného, spíše výjimečného. Něco hezkého. Jako vždy nám láska začarovala osudy. Tentokrát si pohrála s osudem Nicol a Edwarda a pořádně jim to zavařila….. Udělala jim ve citech pořádný nepořádek. Nicol je zmatená, neví co to Edwarda napadlo a snaží se na to zapomenou, jenže to nejde….Edward se zlobí sám na sebe. Na to co provedl a co všechno způsobil. Na své city ve kterých se sám nevyzná. Něco, i když za tak krátkou dobu, k Nicol cítí. Něco co ho k ní táhne. A on brzo zjistí co to je. Oba to brzo zjistí….

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená dcera 10.kapitola: