Ahojky, promiňte že to tak dlouho travalo, ale lenost zvítězila na psaním...nič méně jsem se opět plně pustila do psaní...v počítači má rozdělané další dílečky..takže za chvilku přibidou další...chtěla jsem se zeptat, jestli má udělat pohled do rodiny Cullenů mezi tím co Nicol bude žít...takže pls o kemntíky a kritiku.... newím jestli se tam ta hudba hodi, ae jinak tady je písnička kterou jsem poslouchala při psaní http://www.youtube.com/watch?v=Lg6za8AZRFs..jinak první dílky budou strochu kradší...
27.07.2009 (07:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2693×
1.kapitola- Nový člen…
Uběhlo mnoho a mnoho let. No mnoho…řekne přibližně tak 6let. Esme se zdokonalila v sebeovládání a její holčička žila spokojeně s tetou…
,,Této, řekni mi něco o mamince.“ Prosím malá usmívající se holčička postarší paní v kabátu.
,,Ale, Nicol, vždyť už jsem ti o ní vyprávěla mnohokrát.“ Říká pobaveně její teta.
,,Tetóóó´, prosím.“ Naléhá holčička dál.
,,Dobře,“ rezignuje. ,,Byla to statečná žena. Starala se o tebe samotná. Nikoho neměla, a od manžela utekla. Prý ji týral.“ Říká holčičce krutou pravdu. ,,Ale to tvojí mámu neodradilo od toho aby tě porodila. Měla delší hnědé husté vlasy, kulatý obličej a na všechny se smála.
Vždy se ke každému chovala přátelsky. Byla to rozená máma a byla by na tebe pyšná.“ Řekne s úsměvem na rtech paní a vytahuje z kapsy starou popraskanou fotku. ,,Přesně takhle vypadala. Jseš jí hodně podobná.“ Řekne a ukazuje dívce fotku.
,,Je krásná.“ Říká dojemně dívka.
,,Na,“ podává ji fotografii. ,,Je tvoje.“
A Opět uplynulo spoustu a spoustu let. Rodila Cullenů se rozrůstala a Esmenina dcera vyrůstala. Byla jím čí dál víc podobná. Ke všem se chovala přátelsky, všechny měla ráda. Ale ve svém srdci měla prázdnotu.
Chyběla jí láska. Né, taková co jí poskytuje její teta, nebo ta lásky na první pohled. Mateřská láska. Vždy chtěla poznat mámu, vždy jí chtěla říct jak ji má ráda. Ovšem netušila za jakou dobu se tohle opravdu stane.
Je sychraví podzimní večer a tatáž dívka, ale o něco starší se žene ulicemi Los Angeles domů za tetou. Na hlavě má červenou čepici, z pod které ji vykukují krásné hebké hnědé vlasy. Na sobě mí černý kabát a pod tím červený svetřík se sukní. Na nohou kozačky.
Míří si to domů naplněna štěstím. Ignoruje vítr a užívá si života. V duchu si pobrukuje veselou melodii a ignoruje svádivé pohledy mladíků. Zatáčí za roh a tam..naráží do něčeho tvrdého a dokonce i živého. Zvedá hlavu a kouká se temných očí neznámého pána.
Ten se jen škodolibě usměje a zahání dívku do kouta. Strachy se na něj dívá a v duchu se pomalu loučí se všemi, které měla ráda. Míří dál a dál, až narazí do studené cihlové zdi. Je konec, probleskne ji hlavou a na sucho polkne.
Vytřeštěně zírá na tajemného pána, zuby ji drkotají, né zimou, ale strachem. Strachem ze smrti. Ještě nechtěla umřít, ještě ne. Chtěla toho tolik zažít, prožít. Chtěla objevovat svět..
,,P..pro….prosím….prosím,“ vystrašeně prosí o smilování. To se ji ovšem nedostane. Muži se úsměv zvětší a pomalu se sklání k dívčinému krku. Dívka mermomocí odstrkuje pána, jenomže co je její síla, oproti jeho? Nic.
Muž odhrnuje vlasy z krku, slastně si oblízne tvrdé, studené rty a zakoušívá se do krku. Dívka vyplašeně vyjekne. Ví, že teď umře. Že jí už není pomoci. Je konec… V pravé ruce drtí vši zbylou silou fotku. Fotku ženy, kterou chce, chtěla a vždycky bude chtít poznat. A to se brzy stane…
Ten večer se zrovna čtvrtí procházela rodinky. Zrovna tak tajemná, jako ten muž. Jejich dokonalý sluch uslyší dívčino vyjeknutí a oni bez žádných protestů běží na to osudové místo.
Přiběhnou právě v čas. Odtrhávají muže od nešťastné dívky a následovně ho ničí. Ten nejstarší z nich se pak sklání nad dívkou, kterou už pomalu opouštějí síly. Z posledních doušků, ale řekne děkovná slova.
,,Děkuji..“ šeptne, ale u nich to vyzní jako rána z děla.
,,Bude žít?“ zeptá se jedna žena ustrašeně. Dívka se jí líbila. Muž si povzdechne, ten moment kdy dívka vytřeštěně vykřikne.
,,Ano, bohužel už né lidský život. Přeměna začala,“ ve všech se teď zračil soucit. Vědí jak je přeměna bolesti, a nepřáli si aby si to i tato dívka vytrpěla.
Muž zvedá dívčino tělo a spolu s jejími výkřiky a zbylými čeleny rodiny opouštějí čtvrtˇ. Doma ji položí na jednu z honosných postelí a pozorují její tvář, zkřivenou bolestí.
,,Nepřipomíná vám někoho?“ zeptá se blondýnka. Všichni zpozorní a nakloní se k ní ještě víc.
,,Ano, někoho..jenomže koho?“ zeptá se její sestra. Ještě víc se k ní nahnou.
,,Esme“ řeknou všichni zároveň.
Ano, ten večer opět zemřel člověk a zrodil se upír. Život je v některých ohledech vážně krutý, ovšem všechno zlé, je pro něco dobré. A proto přeměna upíra dívce dovolí poznat její matku.
Mezitím se rodina Cullenů přesouvá z jednoho místa na druhé. Teď momentálně jsou v Londýně. Rodiště a zrodiště jednoho z nich. A jejich další zastávka je Forks tak jako Nicol. Tam se setká s matkou, tam konečně najde život po kterém tolik toužila. A ano, najde tam i lásku….
Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Ztracená dcera 1.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!