V lese se seběhně několik bitev. dostanou se z nich??? dojdou do voltery?? prosím o komentáře.
05.08.2009 (20:00) • james • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1155×
V lese
Oba naráz jsme se skrčili a tiskli zády k sobě. Poté udělal ještě jeden přískok, ale zase minul. Po dalším útoku Bella vystartovala a protivníka kousla. S velkým rámusem dopadl na zem jako kámen.
„Běž!!“ křičela na mě Bella.
Utíkal jsem, jak nejrychleji jsem mohl a ona se mnou. Všude byl cítit jejich pach. Nenechají nás jen tak projít. Dnešní noc bude krutá. Běželi jsme jako o život. Každým kilometrem jsme se přibližovali přežití.
Během cesty na nás zaútočilo ještě 5 těchto vlkodlaků, ale každý vždycky přišel sám. Zaútočil a my je zlikvidovali. Za námi se ozýval pouze žalostný nářek ostatních vlků plný nenávisti a pomstychtivosti.
A pak to přišlo. Z ničehož nic nezaútočil pouze jeden, ale celá pětičlenná skupina vlkodlaků. Šli ze všech stran, nebylo úniku. Měli jsme jedinou šanci. Bojovat na život a na smrt.
Smrt?? To už přece nešlo. Moje srdce už nebylo. Nemohl jsem jen tak zemřít jako každý normální člověk. A co je vlastně smrt?? Pokud je to stejná brána, kterou jsem začal tento život, pak jí projdu rád po boku své upíří přítelkyně znova, když budu vědět, že s ní budu žít dál.
Poté jsme je ucítili silněji a nakrčili nos. Kruh kolem nás se zužoval a my už neměli šanci z něho utéct. Byli jsme v pasti obklopeni svými nepřáteli. Snažil jsem se poslouchat jejich myšlenky, abych mohl reagovat a bránit se, ale proti přesile to nemělo stejně cenu. Začínal jsem se smiřovat s tou mírumilovnou lehkou smrtí. Život byl v tomto okamžiku daleko těžší. Nozdry jsme měli nakrčené, jak nás pálil jejich pach a v hlavách pouze beznaděj. Nebylo co ztratit.
Bella mi poslala myšlenku: ,Až křiknu teď, vrhni se po nich a bojuj na život a na smrt. Není co ztratit. Buď přežijeme, nebo si zemřeme v náručí. Hezčí smrt si představit nemohu.‘
Nemohl jsem jí odpovědět, ale byl jsem rád, že to vnímala takto. Pokud tu máme zemřít, zemřeme, ale se ctí a v náruči toho druhého.
„Teď!!!“ vykřikla najednou.
Skočil jsem po nejblíže stojícím vlkodlakovi a zakousl jsem se mu do krku. Bella naproti mně udělala to samé. Naše oběti se pomalu sesunuli mrtví k zemi. Jejich kroužek měl nyní mezery, kterými by se dalo uniknout, ale to by nám moc nepomohlo. Přidali by se akorát další. Bylo potřeba se jich zbavit všech. Poté jsme se každý vydali po dalším. Zatímco Bella skolila dalšího z nich, já se stále pral s jedním. Byl to těžký soupeř. V souboji jsem přišel o kousek masa na lýtku a to mě vyburcovalo k vyššímu výkonu a pak jsem ho jednou ranou skolil. Byl jsem tak nažhavený, že jsem okamžitě skočil po tom, se kterým bojovalo moje zlatíčko, a rozerval mu krk.
„Poběž!!!“křičela na mě, aby mě popohnala a dostali jsme se co nejblíže k Volteře, než na nás někdo další zaútočí.
Měli jsme za sebou půlku cesty, která byla lemovaná mrtvými vlkodlaky, které jsme pozabíjeli. Bylo slyšet smutné vytí ostatních vlků.
Pokračovali jsme rychle dál a netušili, co nás ještě čeká. Cestou na nás opět zaútočilo několik samostatných vlků, ale ty byli bez problému. Dál jsme lemovali stezku mrtvolami. Přibylo dalších 7 mrtvých, než nastala jejich chvíle.
Udělali přesně to, čeho jsme se obávali. Do Voltery už to bylo pár kilometrů, když nám cestu zatarasilo 7 urostlých vlkodlaků, kteří se postupně rozestupovali kolem nás do kruhu a za pár vteřin ho celý uzavřeli.
,Uděláme to jako posledně‘ poslala mi Bella hned myšlenkou a strčila do mé ruky.
„Teď“ vykřikla během sekundy a s velkou vervou se pustila do dalšího boje na život a na smrt. Sejmula toho nejbližšího a v mžiku se sápala po krku druhého. Já se pustil do toho nejvyššího, který stál přede mnou. Byl tak zaskočen mým útokem, že se nestihl ani bránit. Potom to šlo rychle, jako kdyby ztratili svého vůdce a najednou neměli nikoho, kdo by jim říkal, jak bojovat dál. Došlo mi, že jsem sejmul alfu. Zlikvidovat ostatní bylo až podezřele snadné. Za pár minut jsme už utíkali dál směrem k městu.
Začalo svítat, když jsme byli na dohled městu, které se nám na dlouhou dobu, mělo stát domovem a denním útočištěm. Běželi jsme, jak nejrychleji jsme dovedli, ale už to nebyl běh o život, byl to běh radosti z přežití, z toho, že spolu budeme moci strávit ještě nějaký čas, než nadejde ten definitivní konec.
Před námi se otevřela brána to středověkého města a my vstoupili dovnitř. Do města plného upírů, přátel a rodiny mé přítelkyně. Město bylo úžasné. Byli tu staré domy, které se dnes už vidí málokde. Ale všemu tomu krásnu dominovalo jediné. Obrovský hrad uprostřed města a jak jsem viděl v Bellině mysli, bylo to místo, kam jsme směřovali. Náš vytoužený cíl.
Začal jsem být trochu nervózní, že nevím, co bude dál, ale když jsem byl s ní, bylo mi to úplně jedno. S touhle holkou bych šel klidně do pekla.
Autor: james (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zrození-6.kapitola V lese:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!