Má v pořadí již čtvrtá povídka je tu. Prolog je velice kraťoučký, ale snad vás dostatečně navnadí. A očempak bude? Do deštivého městečka jménem Forks se přistěhuje nová studentka. Ve škole je terčem všech drbů a pomluv. Nikdo nechápe, jak si zrovna takováhle holka může koupit dům, uživit se a při tom ještě studovat střední školu. Sourozencům Cullenovým je líto, jak dívka sedá sama a s nikým nemluví, především je to líto Edwardovi, který se do ní na první pohled zamiloval. Jeho pokus o spřátelení však dopadne špatně, dívka odmítne jeho pozvání na večeři a na svém invalidním vozíčku se k němu obrátí zády...Jaké tajemství skrývá její duše, jež se utápí v zoufalství? A co Cullenovi? Přeji hezké čtení a budu ráda za komentáře. Vaše AlizieCullen.
10.08.2010 (21:00) • AlizieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3284×
Prolog:
Bledá dívka hleděla z okna svého nového domova, který však pro ni nebyl domovem, ale pouze úkrytem před světem. Pohledem sledovala dešťové kapky, jak stékají po skle, klikatí se a zmítají z jedné strany na druhou, až nakonec ladně stečou na parapet a utvoří na něm loužičku. Jedna po druhé zvětšovala tu loužičku, až z ní nakonec byla louže velká a stekla z okenního parapetu na zem, kde se rozcákla znovu na malé kapky. Přála si být alespoň malou chvilku tou kapkou. Být bez minulosti, bez vzpomínek, s jasným cílem. Obíhat z nebe na zem a zase zpátky.
Zbloudilá, osamocená slza se zaleskla na té tváři, která toho již tolik prožila. Bylo jí teprve 17 let, ale život už jí uštědřil spoustu bolestných ran a z některých se stále ještě nevzpamatovala. Dotkla se prsty malého vybouleného srdíčka, které jí viselo na slabém řetízku kolem krku. Pomalu ho otevřela a jako pokaždé vzlykla při pohledu na jeho obsah. Z rozevřeného medailonku se na ni usmívaly tři šťastné tváře. Jedna z nich patřila malému, sotva desetiletému chlapci a další dvě dospělému páru. Děvče rychle srdíčko zaklaplo a křečovitě ho svíralo v dlani. Vzpomínání pro ni bylo bolestné, ale zároveň ji naplňovalo radostí. Ty tři tváře pro ni byly vším a tímto způsobem byly stále s ní. Druhou rukou zatáhla závěs tak, aby do místnosti nepronikalo žádné světlo. Měla ráda tmu. Mohla se v ní schovat před všemi těmi lítostivými pohledy.
Otočila se s vozíkem zády k oknu a přijela do kuchyně. Vyndala z ledničky něco, co připomínalo salát, a nepřítomně žvýkala jedno sousto za druhým a ani nevnímala chuť, která se jí promítala v ústech. Misku s vidličkou po sobě hned umyla přejela do koupelny. Tam už to pro ni bylo složitější. Svléknout se dokázala snadno, ale dostat se z vozíku na židličku ve sprchovém koutě jen za pomoci rukou už nebylo tak jednoduché. Na vozíku byla už víc jak 3 roky, avšak stále jí tahle každodenní činnost dělala problémy. Po sprše se odebrala do ložnice a odevzdaně se položila do postele. Ze šuplíku nočního stolku vytáhla malou bílou pilulku, s povzdechnutím jí spolkla a zapila vodou. Zachumlala se hluboko do peřin, bolestně semknula víčka a očekávala působení prášku na spaní. Věděla, že krvavě rudé oči, které ji ve snech děsily, prášek nezažene, ale byl to jediný prostředek, jenž jí dovolil alespoň na pár hodin zmizet ze smutné reality, která pro ni byla stále těžší a těžší.
Celou noc pak sebou házela a zoufale křičela o pomoc, to když jí do snů znovu vstoupily ty strašlivě červené oči. Při každém jejím výkřiku by člověku srdce ustrnulo, ale její volání nikdo neslyšel. Nikdo neslyšel její prosbu o vysvobození z trápení, nikdo neviděl její oči, které se zoufale prosily o smilování a především o trochu lásky, jenž jí po 3 roky scházela. Zoufalá dívka se každou noc třásla strachem. To, co jí postihlo před třemi smutnými roky, si neumí žádný jiný smrtelník představit. Žádný jiný člověk si neumí představit, jak moc tehdy trpěla nejen ona sama, ale i ti tři, které tolik milovala. Existovala však jedna osoba, jejíž duše by ji dokázala pochopit. Byl to nadpozemsky krásný chlapec s bledou tváří a bronzovými vlasy. Bydlel na opačném konci města skoro v lese, celé noci seděl na střeše domu a pozoroval dění malého městečka, které se na pár let stalo domovem pro něj a jeho rodinu. Stejně jako smutná dívka na vozíčku, i on skrýval velké tajemství. Tajemství tak tajné, že prozrazení znamenalo bez milosti smrt. Chlapec však neměl tušení, jak brzy bude muset odhalit své tajemství a jak brzy bude bojovat za záchranu lásky, kterou zatím nikdy nepoznal.
Autor: AlizieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Zoufalá duše - Prolog:
Krásné!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!