A po delší odmlce tu máme pokračování! :) Máme tu vzpomínku na poslední noc v siročinci... Jak se Edward zachová? A co Bella? Jak to vlastně všechno dopadne? V povídce je jen pohled Belly. Snad se Vám to bude líbit. :)
09.02.2011 (19:30) • renculinek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1128×
7.kapitola
Pohled Belly:
Celá cesta do školy uběhla rychle a bez žádných komentářů. Bála jsem se reakcí všech našich spolužáků. Ani jsem si nedokázala představit, co se bude dít. Byla jsem velice ráda, že mám Edwarda u sebe. Věděla jsem, že on mi dodá odvahu. Pousmála jsem se. Edward si toho ihned všiml:
„Co se děje?“ zeptal se.
Jen jsem pokývala hlavou a dál sledovala cestu. Edward jel velice rychle, ale vůbec mi to nevadilo. Užívala jsem si rychlou jízdu. Po chvilce jsme dorazili ke škole. Edward jako pravý gentleman mi otevřel dveře od auta a podal ruku. Přijala jsem ji a vyšli jsme směrem ke škole. Všichni se na nás dívali, ale my to ani nevnímali. Držela jsem se pevně Edwarda a nemyslela na nic jiného než na něj.
Škola s Edwardem uběhla velice rychle. Seznámila jsem se s jeho sourozenci. Ostatní si nás stále prohlíželi, ale nic neřekli. Upřímně mi to ani nevadilo, naopak, byla jsem ráda. S Edwardem jsme stále něco řešili. Od aut, až ke škole. Byl vynikající student. Také bych chtěla mít takovou paměť, jako má Edward, a číst myšlenky. Tedy jen u učitelů. Naštěstí mi Edward rád s něčím sem a tam pomohl.
Po škole jsme jeli ke mně. Celé odpoledne jsme spolu blbli a hráli si jak malé děti. Jako bychom se v čase vrátili zpátky a my byli těmi malými dětmi v sirotčinci. Byly to krásné chvíle, i když mi stále na povrch vyplouvala vzpomínka na poslední noc strávenou s ním. Věděla jsem, že s ním chci strávit zbytek svého života, ale nevěděla jsem, jestli to Edward cítí také tak. Brzy jsem se to však dozvěděla.
Zrovna jsme blbli venku, když vtom se mne Edward zeptal: „Víš, já jsem tě chtěl zeptat, jestli… no… prostě… vzpomínáš si na naší poslední noc?“ zeptal se.
Vzhlédla jsem k němu.
„Ano, proč?“ zeptala jsem se zase já jeho a pomalu rudla.
„Víš… Já na tu noc nemůžu zapomenout. Držela mne nad vodou, když jsem s tebou nebyl. Neustále jsem na ni myslel. Byla to ta nejlepší noc, jakou jsem kdy prožil. Nechci na ni nikdy zapomenout,“ řekl a podíval se na mne.
Nevěděla jsem, jak mu odpovím. Proto jsem udělala jen to jediné, pomalu jsem se k němu přibližovala a spojila naše rty v jedny. Zdál se trošku zaskočen, ale pak se tomu poddal tak jako já. Zničehonic se odtrhl.
„S tebou nikdy nemohu ztratit kontrolu. Nikdy!“ Otočil se a v mžiku byl pryč.
Dívala jsem se na to místo, kde stál naposledy. Nepochopila jsem ho. Vstala jsem a šla do domu. Zamířila jsem přímo do koupelny, potřebovala jsem si utřídit myšlenky. Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale asi hodně, jelikož mi z ničeho nic začala na dveře bouchat a řvát Alice. Vypnula jsem vodu a obtočila si okolo těla osušku. Otevřela jsem dveře. Alice byla pěkně naštvaná, koukala na mě vražedným pohledem.
„Chceš snad být nemocná? Bello, zbláznila ses?“ vykřikla.
„Jistěže ne, Alice. Potřebovala jsem si urovnat myšlenky, tak jsem se trochu pozapomněla,“ řekla jsem a čekala, co mi dalšího řekne.
Neřekla nic, jen ukázala na nové šaty, které mi asi přinesla. Popostrčila mne do židle a já si sedla. Začala mne líčit a česat. Nechápala jsem to, a proto jsem se nadechovala, že něco řeknu, ale Alice jen zakroutila hlavou. Vzdychla jsem, ale radši jsem mlčela. Trvalo to tak hodinku, než byla Alice hotová. Konečně jsem si mohla stoupnout. Oblékla jsem si spodní prádlo a pak mne Alice oblékla do šatů. Vypadaly opravdu nádherně. Pohlédla jsem na sebe do zrcadla. Nemohla jsem popadnout dech. Vypadala jsem opravdu krásně. Šaty mi obepínaly postavu. A ve vlasech jsem měla květinu v barvě jako šaty. Alice mi podala ještě krabici s botami. Vyndala jsem je a obula. Byly pohodlné. Postavila jsem se a ještě jednou se podívala do zrcadla.
Alice mě někam vezla autem. Ani jsem moc nevnímala cestu. Přemýšlela jsem, proč tohle všechno. Na nic stejně nepřijdu. Proto jsem se rozhlédla, kde to vlastně jsme. Ve městě, jak jinak. Alice zrovna zastavovala u nejluxusnější restaurace v celém městě. Ani jsem nestihla otevřít dveře, jelikož mi je otevřel někdo jiný. Samozřejmě že to byl Edward.
Autor: renculinek, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Znovu štěstí? 7. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!