Omlovám se, že píšu hodně pozde ale měla jsem moc práce ve škole.
03.02.2010 (09:30) • vejunka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 949×
Pohled Edwarda:
Konečně skončila ta hrozná škola. Celou dobu jsem musel myslet na ty poslední slova co pronesla : Zabíjení mi jde ze všeho nejlíp. Co se to s ní proboha stalo? Odešel jsem, abych jí ochránil před sebou a svými slovy a přitom se normálně promenáduje s tím klukem, pomyslel jsem si žárlivě. A to její chování je tak chladné, vůbec se jí nepodobá. Změnila se. Změnila se tak moc, že dokáže ublížit upírovi. Ne, že by to Gabrielovi neprospělo, ušklíbl jsem se v duchu. Pěkně ho naštvalo, že ho dostala holka. Při myšlence na Bellu mě smích zase přešel. Z mých myšlenek mě vytrhl šum na konci parkoviště. U našich aut. To se Rosallie zase předvádí? Jenže myšlenky lidí, co tam stáli, mě přesvědčili o opaku. Zajímali se o dvě nová auta. Nádherná auta. Renault Ondelios a Aston Martin one 77. S Emmetem a Jasperem jsme přemýšleli, že si je taky pořídíme. Zajímalo by mě, čí jsou . A to jsem se měl dozvědět v zápětí .
Dveře od školy se otevřely a vyšli z nich oni. Okamžitě bylo poznat, kdo jim velí. Bella a Jakob. Šli v předu a ostatní těsně za nimi. Mířili k tomu hloučku lidí u nových aut. Každý jim uhýbal z cesty. Nikdo se nepokusil na ně promluvit neboje dokonce i zastavit. Každým krokem, kterým byli blíž k autům, jsem cítil čím dál víc její vůni. Je silnější, než si pamatuji a taky sladší. V hodině biologie jsem přestal dýchat v okamžiku, kdy došla s učitelem ke stolu. Také jsem se snažil nevnímat myšlenky všech ostatních. A nejvíc Gabrielovy. Byly příšerné. Poznal, že není člověk ani upír. Její srdce jsem i já sám slyšel tlouci. Přesto ji chtěl vyzkoušet a doplatil na to. Ta bolest, co cítil, šla poznat i z jeho myšlenek. Ještě než odešel z místnosti, už začal k pomstě plány kout. Chtěl ji zesměšnit a zranit přede všemi, tak jako ona jeho. Jeho myšlenky se mi vůbec nelíbily. Ne myšlenky, to jeho plán byl krutý. Mohl jsem jedině předvídat, jak to dopadne. Rozhodně to ale nedopadne dobře. Jenom jsem nevěděl na čí straně bude vítězství. Jestli na Gabrielově či Bellině. Bude rozhodně zajímavé se to dozvědět a ještě zajímavější tomu přihlížet, pomyslel jsem si, když jsem viděl jak kousek za nimi jde Gabriel. Vypadal rozzuřeně a na pravém zápěstí měl sádru. Vždyť to zranění by se mělo okamžitě zahojit, tak jak je to možné? To má takovou sílu? Nebo je to jen nějaký trik, co si Gabriel zase vymyslel. Prohledávat jeho myšlenky jsem nechtěl. Vždy narazím na něco, co mě vytočí. Teď je to pohled na trpící Bellu, kterým si chlácholil hrdost. A to jediné ho zatím udrželo v klidu. Jediné co jsem mohl udělat, je ho zklidnit a dostat ho dál od Belly. Rychle jsem k němu došel a zatarasil mu cestu tělem.
„Nechej ji na pokoji,“ řekl jsem mu nejtišším hlasem, ale i tak ho zastavil. Šlehl po mě rozzlobeně očima.
„Nech mě projít Edwarde. Tohle se tě netýká,“ zasyčel na mě. Podíval se za Bellou.
„Tohle se mě ale týká,“ odpověděl jsem pořád potichu.
„Jsi na omylu, Edwarde. Vůbec se tě to netýká.“ Ozval se za mnou hlas Belly. Otočil jsem se k ní čelem, abych jí viděl do obličeje. Stála jen malý kousek ode mě a ta její smečka hned za ní.
To bude sranda, pomyslel si Jakob a na jeho tváři byl směšný úšklebek. Tohle si rozhodně užije, napadlo mě. Najednou jsem nemohl číst žádné myšlenky nikoho z nich. Jako by měli štít, který mi v tom brání. Zaujatý tím, že nemohu číst jejich myšlenky, jsem přestal sledovat Gabriela, který mě předešel. Už neovládal svůj vztek. Najednou stál přímo před ní. Ani na okamžik nezakolísala, ani se nějak nepohnula. Vůbec nedala najevo nějaký strach jen pobavení.
„Ty jedna malá děvko, cos mi to udělala?“ vyrážel ze sebe. Jediný, na kterého zapůsobila jeho slova byl Jakob. Začal se neovladatelně třást a z jeho hrdla vycházelo vrčení. Gabriel se na něho šokovaně podíval. Rozhodně nepočítal, že je to vlkodlak. Rozzuřený vlkodlak. S vlkodlakem se ještě nesetkal, takže nevěděl, jak uvažují. Nemohl vědět co udělá.
„Angelo, zklidni ho. Nesmí se tu nic stát.“ Ozvala se Bella. Angela se dotkla Jakobovy ruky a ten se, jako mávnutím kouzelným proutkem, zklidnil. Vděčně se na ni podíval a Angela se jen slabě usmála. Jakob se podíval na Bellu a ta kývla k autům. Všichni, až na Bellu, se vydali k autům. Bella se podívala na mě a Gabriela. Gabriel ještě pořád otřesen. Jen se na něj chladně usmála.
„Necháme to na jindy, cukrouši,“ řekla Bella a nasedla do auta, které zastavilo jen několik centimetrů od ní. Řídil ho Jakob. Při odjezdu se stačil vyklonit z okénka a varovat Gabriela.
„Příště si dej pozor na pusu!“ a odjeli. Gabriel se za nimi jen rozzlobeně díval.
„Tohle jí rozhodně neprojde,“ řekl naštvaně a odešel ke svému autu. Ještě chvíli jsem tam stál a díval se směrem, kterým odjeli.
Popohnán myšlenkami mých sourozenců jsem konečně nasedl do svého Volva a i s nimi jsem se rozjel domů. S naší rychlostí jsme tam byli za pár minut. Tato cesta se však zdála delší, neboť nikdo nepromluvil a všichni mysleli na to, co se stalo. Všiml jsem si Alicina nepřítomnému pohledu. V jejích myšlenkách jsem si přečetl vidění, které měla. Týkalo se Esmé. Naší matky. Právě se rozhodla, že pojede k jednomu domu, aby se seznámila novými majiteli a zjistila, jak chtějí navrhnout dům. Měla v plánu mě poprosit o doprovod.
Půjdeš? zeptala se Alice. Na odpověď jsem jen nepatrně kývl hlavou.
Autor: vejunka, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Znovu na začátku - 5. První nepřátele:
je to skvela poviedka pokračuj
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!