Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Změněný 3. kapitola

29.11.2010 (20:30) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1325×

3. kapitola

„Ahoj, tak pojď, jdeme,“ řekla Angela a společně jsme vešly do jídelny. Byla už celkem plná, takže jakmile jsme vešly, všechny pohledy se stočily na nás. No, spíš asi na mě. Angela mě vedla k pultu, kde jsem si měla vybrat jídlo. Ani jsem neměla hlad, tak jsem si dala jablko a colu. Angela na mě počkala a společně jsme šly k velikému stolu, kde sedělo hodně lidí a mezi nimi i Edward. Culil se na mě a já neváhala, si sednout na židli vedle něj. Usmál se na mě.
„Tak lidi, to je Bella,“ řekla Angela a ukázala na mě.
„Bello, to je Mike, Jessica, Lauren, Tyler, Eric...“ říkala a já jen kývala. Jakmile ty jména vyslovila, zapomněla jsem je. Jen jsem se usmívala. Po chvíli si mě přestali všímat, tak jsem se v klidu dala do svého skromného obědu.
„Nemáš hlad?“ ozval se vedle mě Edward, který se cpal pizzou.
„Ne, ani ne,“ odpověděla jsem a dál ukusovala jablko.
„Co máš další hodinu?“ zeptal se po chvíli. Vytáhla jsem z batohu rozvrh a podívala se.
„Biologii a tělocvik,“ zamumlala jsem. Ach jo, tělák, to zas bude.
„Bezva,“ řekl a usmál se. Co je na tom bezva? Tázavě jsem se na něj podívala.
„Máme spolu obě hodiny,“ vysvětlil. 
„Aha,“ řekla jsem jen. Zatvářil se dost zklamaně.
„Je super, že je máme spolu, jen nesnáším tělák,“ vysvětlila jsem mu. Chápavě kývl.

Asi po deseti minutách jsem se zvedla s tím, že půjdu. Společně se mnou šli ještě Edward, Angela a pak ještě pár lidí od stolu, jejichž jména jsem zapomněla.
Převlékla jsem se a šla do tělocvičny. Učitel byl celkem milý, tak jsem se mu snažila vysvětlit, že je pro mě tělocvik problematický, ale trval na tom, že musím cvičit s ostatními. Fajn, až ho trefím míčem, rozmyslí si to. Měli jsme totiž hrát vybíjenou. 

Celkem to šlo. Moc lidí mi po mém varování neházelo míč, takže jsem nebyla nebezpečná. Sice jsem ho občas nechytla, ale to bylo vše. 
Převlékla jsem se a vydala se hledat poslední hodinu, biologii. Edward sice říkal, že ji máme společnou, ale neřekl mi kde. A nechtělo se mi na něj čekat, třeba už šel a já bych tam zbytečně stála.

Když už jsem to chtěla vzdát, našla jsem to. Tak přece jsem to stihla. Sice jen tak tak, ale stihla. Do třídy jsem vstoupila se zvoněním a vydala jsem se rovnou k učiteli. 
„Slečna Swanová, že?“ řekl, ještě než jsem se představila. Jen jsem přikývla a podala mu papír.
„Tady máte a ještě si vezměte učebnici,“ podal mi obojí.
„Sedněte si prosím k panu Masonovi,“ řekl a ukázal na třetí lavici, kde se na mě culil Edward. Vydala jsem se k němu.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ho.
„Ahoj,“ usmál se na mě.
Hodina uběhla celkem rychle a v pohodě.

Když zazvonilo, sebrala jsem si věci a vydala se k autu. 
„Bello, počkej,“ zavolal na mě někdo. Otočila jsem se a viděla, jak za mnou běží Edward.
„Nechala jsi si tam tužku,“ řekl a dal mi mou oblíbenou propisku.
„Děkuju,“ usmála jsem se a vzala si ji.
„Nepotřebuješ s něčím pomoct? Mohl bych ti ukázat město nebo tak,“ řekl nesměle Edward, když jsme šli k mému autu.
„Jasně, proč ne?“ řekla jsem. Sice se ve městě vyznám, ale to nevadí.
„Vážně? A kdy se ti to hodí?“ ptal se nadšeně.
„Klidně hned, jen si hodím domů věci a můžeme. Jo, ale budu muset být tak kolem sedmé doma, abych udělala Charliemu večeři,“ řekla jsem.
„Dobře, tak já pojedu za tebou a od vás pojedeme mým autem, jo?“ navrhl a já kývla.
„Dobře,“ usmála jsem se a nasedla do náklaďáčku. Edward popošel kousek vedle a nasedl do modrého Peugota. 

Vyjela jsem z parkoviště a viděla, jak Edward jede za mnou. 
Zaparkovala jsem na příjezdové cestě a vystoupila. Edward zastavil za mnou.
„Jen si dám věci dovnitř a hned jsem tu,“ řekla jsem mu a on kývl. Odemkla jsem dveře a vešla dovnitř. V kuchyni jsem vzala papírek a tužku a napsala Charliemu vzkaz. Šla jsem s kamarády do města, vrátím se do sedmi a udělám večeři, Bella, napsala jsem a vyšla z domu. No co, nemusí vědět, že je to jen jeden kamarád. 
Nasedla jsem k Edwardovi do auta a usmála se na něj.
„Můžeme,“ řekla jsem. Jen se usmál a rozjel se. 
Po chvíli zastavil u parku.
„Odsud půjdeme pěšky,“ řekl a já vystoupila. 

Jen tak jsme se procházeli a povídali si.
„Jak se ti tady líbí?“ zeptal se Edward.
„Upřímně moc ne. Nemám ráda déšť. Mám ráda sluníčko, což tady je něco naprosto nemožného,“ přiznala jsem.
„Proč ses vlastně přestěhovala do Forks?“ zeptal se.
„No, máma si asi před rokem našla přítele, Phila. Minulý měsíc se vzali,“ začala jsem.
„Aha a ty ho nemáš ráda,“ hádal Edward.
„Ne, to ne, Phil je fajn. Ale vydělává si jako fotbalista a hodně cestuje. Máma se mnou zůstávala doma a trápila se. Proto jsem se rozhodla se přestěhovat k tátovi,“ vysvětlila jsem.
„Ty žiješ ve Forks od mala?“ zeptala jsem se, abych odvedla řeč od sebe.
„Ne, přestěhoval jsem se loni na podzim. Bydlel jsem s rodiči v New Yorku, ale měli nehodu, při které oba zemřeli a tak jsem se přestěhoval sem. Bydlím u tety Mary a strejdy Johna. Teta Mary je mámina starší sestra. Oba jsou hrozně fajn a jsou na mě moc hodní. Sami nemají žádné děti, takže mají jen mě a já jen je. Mám je oba moc rád. Mohla jsi je vidět v obchodě, to knihkupectví je jejich, když mám volno, pomáhám jim,“ vypověděl mi.
„To je mi líto,“ řekla jsem a aniž bych nad tím přemýšlela, chytla jsem ho za ruku. Překvapeně se na mě podíval a mírně se usmál. Zčervenala jsem a ruku pustila.
„Promiň,“ zamumlala jsem rozpačitě.
„V pohodě, víš, tohle jsem ještě nikomu neřekl. Je mi s tebou fajn a hezky se s tebou povídá,“ řekl a přivedl mě do ještě větších rozpaků.

Dál jsme se bavili o všem možném, o lidech ze školy, o knížkách, prostě ovšem. Než jsem se nadála, bylo sedm.
„Budu muset jít, aby Charlie neumřel hlady,“ řekla jsem a Edward kývl. Došli jsme k autu, nasedli a vyjeli. U nás jsme byli za pár minut.
„Děkuju, moc jsem si to dneska užila,“ řekla jsem popravdě.
„Já taky, tak zatím, uvidíme se zítra ve škole,“ řekl a usmál se.
„Jasně, ahoj,“ řekla jsem a vystoupila. Ještě jsem mu zamávala a vešla do domu. Charlie seděl v obýváku a sledoval televizi.
„Ahoj, omlouvám se, zdržela jsem se. Co si dáš?“ řekla jsem.
„To nevadí, dám si klidně jen chleba se salámem,“ řekl a dál sledoval televizi. Šla jsem do kuchyně a rozhodla se udělat špagety s kečupem. To je za patnáct minut hotové.

Hned jsem se dala do vaření a za chvíli bylo hotovo. Zavolala jsem Charlieho a nandala jídlo.
„Tak co ve škole? Našla jsi si nějaké kamarády?“ ptal se hned Charlie.
„Bylo to v pohodě a potkala jsem pár fajn lidí,“ odpověděla jsem.
„Koho?“ vyzvídal hned. Povzdechla jsem si. Jak že se jmenovali?
„Angela Weberová, myslím,“ řekla jsem.
„Tu znám, její maminka je moc milá,“ řekl s úsměvem.
„Jenom Angela? To s ní jsi byla venku?“ vyzvídal dál.
„Ještě Edward Mason a Jessica, nevím jak dál,“ řekla jsem.
„Edwarda znám, moc milý chlapec, bydlí u tety a strýce, mají knihkupectví,“ přikyvoval Charlie. Jo, to už vím.
„A Jessica musí být Stanleyová, její maminka má samoobsluhu,“ řekl a pak už se naštěstí nevyptával. 
Když jsme dojedli, umyla jsem nádobí a vydal se do pokoje. Připravila jsem si věci na zítra do školy a šla do sprchy. Dopřála jsem si dlouhou sprchu, během které jsem přemýšlela nad dnešním odpolednem.

Po sprše jsem se vrátila do pokoje a vlezla si do postele s knihou. Začetla jsem se a lekla se, když mi zazvonil mobil. Koukla jsem se, kdo volá, máma, jasně, kdo jiný.
„Ahoj, mami,“ pozdravila jsem, když jsem to zvedla.
„Ahoj, holčičko! Tak jak se tam máš? Jak se ti líbilo ve škole? Co lidi? Jsou milí? A co Charlie? Jak se má? A prší pořád?“ vyhrkla na mě.
„Mám se celkem fajn, ve škole to šlo, potkala jsem pár fajn lidí. Charlie se má dobře, všechno při starém. A prší,“ zodpověděla sem jí všechny otázky.
„To je fajn! Řekni Charliemu, že ho moc pozdravuju,“ řekla.
„Jasně, a co vy? Co Phil? Už jste odjeli?“ zeptala jsem se.
„Máme se dobře, Phil je nervózní, bojí se, že ho nevezmou, ale já mu věřím. Zítra večer odjíždíme,“řekla.
„Bello, nevíš, kde jsem nechala ty fialové šaty, no víš, ty s puntíky,“ ptala se.
„Asi před čtrnácti dny jsem je dala do čistírny, minulý týden sis je měla vyzvednout,“ povzdechla jsem si.
„Tak já tam zítra skočím, tak se měj hezky, holčičko, Phil potřebuje pomoct s balením, pozdravuj toho Charlieho!“ řekla.
„Ahoj, mami,“ řekla jsem ještě než zavěsila. Pak už jsem zhasla lampičku a lehla si. Usnula jsem téměř hned.

Stála jsem před naším domem ve Phoenixu a mluvila s mámou. Po chvíli k nám přišel Phil a něčemu jsme se smáli. Najednou vše zmizelo a já stála před domem ve Forks. Viděla jsem Charlieho, jak na mě od verandy mává, abych šla k němu. Ale já si ho nevšímala a hleděla jsem k lesu, který je za naším domem. Ignorujíc Charlieho volání, jsem se vydala do lesa.
Když jsem byla na kraji, otočila jsem se a viděla jak Charlie uraženě odchází domů. Otočila jsem se zpátky a vydala se do lesa. Chvíli jsem šla, až jsem najednou uviděla sluneční světlo. Kam jsem se to dostala, že je tu slunce?
Došla jsem přímo k místu, kde slunce pronikalo mezi mraky, a podívala se na nebe. Bylo krásně modré, bez jediného obláčku. Podívala jsem se zpět na zem a zjistila, že už nejsem v lese ve Forks, ale zase v Phoenixu, na nějaké cestě. Vydala jsem se po ní.
Když jsem pořád šla a šla, přestalo mě to bavit, tak jsem si lehla na zem a zavřela oči.

Crrr. Ozval se budík. Ach jo. S povzdechem jsem vylezla z postele a po cestě do koupelny jsem přemýšlela nad tím snem. Byl vážně divný. Asi už mi tady z toho hrabe. Celkem brzo, jsem tady třetí den.

2. kapitola Shrnutí 4. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Změněný 3. kapitola: